Mnoho nescházelo, a pan ministr Tvrdík si mohl prakticky vyzkoušet platnost své teorie o kvalitě smrti za "dobrou věc". Myslím ale, že přes své všechny úvahy o tom, jak je taková smrt hezká, byl nakonec rád, když havárie jeho vojenského speciálu v Prištině skončila šťastně.
Nelze se však ubránit dojmu, že tento šťastný konec - uvíznutí letadla v blátě a sněhové břečce - má jistý symbolický rozměr. Připomíná mi poněkud situaci ČSSD pod Špidlovým vedením. Také ta očividně uvázla v čemsi nevábném, jak se jasně ukázalo v průběhu první prezidentské volby. Na rozdíl od Tvrdíkovy havárie, kterou prý zavinil italský navigátor, nelze "havárii" naší hlavní vládní strany připsat nikomu jinému než "hlavnímu pilotovi". Ještě významnější je ale jiný rozdíl - v případě ČSSD a Špidly nejde o žádnou náhlou havárii, toto ztroskotání se ohlašovalo již dost dlouhou dobu. Mnozí (mne nevyjímaje) za první signál považují již samotnou konstrukci koaliční levo-středo-pravicové vlády. Tomuto kroku ovšem ještě většina českého tisku hlasitě aplaudovala. Rozpaky začaly růst v souvislosti s návrhy na řešení povodňových škod, kolizní kurs jasně naznačují i "sociálně citlivé" návrhy mnohých ministrů včetně "levicového" Škromacha. Pro mne se ale bída ČSSD stala nejzřejmější při pozorování servilnosti současné vlády a jejích reprezentantů vůči USA. Hloubka tohoto marastu je o to zřejmější, o co pokrytečtější řeči a "vytírání zraku" konání vlády provázejí (viz např. dnešní interview ministra Tvrdíka v Právu).
Ministrova havárie nic vážného nezpůsobila; stačila drobná korektura programu návštěvy v Kuvajtu a vše bylo "v pořádku". Také šaráda presidentské volby může být nakonec rozluštěna již tento týden. Bojím se ale, že ČSSD se tak rychle z bláta vyváznout nepodaří. Pomohla by drobná korektura programu? Nebo snad změna pilota či navigátorů? A nebo bude nutná rekonstrukce celého stroje?
Jiří Hudeček, 20. ledna 2003