V posledních dnech jsou naše noviny plné komentářů, rozebírajících z té či oné strany „novou iniciativu” Impuls 99. (Jen na její vlastní internetové stránce jsem našel 17 odkazů na “ohlasy v tisku”. Aby nebylo pochyb, že jde skutečně o nezávislou a nestranickou iniciativu, všechny tyto odkazy jsou na články, publikované v Lidových novinách, případně Mladé frontě DNES. Ostatně slušný člověk přece ani jiné noviny nečte, že. A jen a výhradně slušní lidé jsou signatáři výzvy.) Nechci rozmnožovat řady kritiků a vykladačů této výzvy, sám bych ale nějakého toho vykladače asi potřeboval. Přečetl jsem si totiž na zmíněném místě (na webové stránce nazvané „Současné a plánované aktivity”) toto (omlouvám se za délku citátu a zdůrazňuji, že je přesný a doslovný, včetně interpunkce a velkých písmen):
„Nejdůležitější současnou aktivitou Impuls 99 bude pokračovat a sice nabídkou impulsu těm 80% občanům, kteří aktivně vyslovili nedůvěru naší současné vládě, parlamentu, senátu a politickému procesu s tím spojeným. Budeme nadále nabízet podporu myšlence, že občané nemusí vstupovat do politického procesu tím, že budou zvoleni do funkce, tak aby mohli mít privilegium mluvit a ovlivnit ty spoluobčany, které nejen sami zvolili, ale kteří platí.”
Hned je vidět, že jde o prohlášení a iniciativu české inteligence, bez předběžného vzdělání nebo odborného vysvětlení je tento text zcela nesrozumitelné. Není to snad v jazyce ptydepe z Havlova Vyrozumění?
Vedle tohoto „světodějného” Impulsu 99 se bohužel (alespoň v našich sdělovacích prostředcích) téměř ztrácí výzva německé Strany demokratického socialismu (PDS) pod názvem Spravedlnost je moderní. Je to škoda, těchto 12 bodů Gregora Gysiho by zasluhovalo nepochybně více pozornosti než úvahy o tom, proč spolu mluví či nemluví Vašek s Honzou, a kdo za to může. Jde o pokus vyložit názor demokratických socialistů na současný svět, a o skutečný impuls pro jeho možný (či snad spíše nutný) budoucí vývoj. Výzva má 14 stran dosti náročného textu drobným písmem, není ji zde proto možno celou citovat ani rozebrat. Chtěl bych nicméně uvést alespoň dva charakteristické výňatky.
„Pokus státního socialismu vyhnout se spontánnosti a nejistotě kapitalismu tím, že soutěž a vývoj budou nahrazeny plánovitým řízením a centralizovanou správou zdrojů, ztroskotal. I když vezmeme v úvahu to, že se systém musel stále bránit proti útoku, a jak to ovlivňovalo jeho podmínky, platí: Všeobecné předpoklady pro inovaci a pokrok byly zničeny nebo nemohly vznikat. Sociální jistoty tím nenacházely trvalou oporu v ekonomické základně. Svoboda a individuální iniciativa byly omezovány a základní demokratická práva nebyla zaručena. Státní socialismus se přeměnil na stagnující společnost, která se postupně rozpadala a nakonec i rozpadla.Přesto přinesl lidstvu důležité zkušenosti. Ty je třeba kriticky analyzovat, nikoliv pouze odsuzovat.“
„Pro demokratický socialismus nemůže spočívat modernizace politiky v tom, aby byla ještě efektivnější služkou ekonomiky a aby se poněkud sociálněji postarala o “odpad”, pro ekonomiku nepotřebný. Nespokojujeme se ani zhodnocováním pracovní síly prostřednictvím jejího vzdělávání. Modernizací politiky je nutno totiž rozumět renesanci politiky jakožto takového vědomého utváření sociálních vztahů, které účinně orientuje síly trhu a celé společnosti na všeobecný prospěch. Společnost se ve svém vlastním zájmu musí řídit principy solidarity, kdo chce využít nové šance, musí z nich udělat šance pro všechny; kdo chce bojovat s novými riziky, nesmí je přesouvat na ty, kteří se jim mohou nejméně bránit.“
Jiří Hudeček, 7. 8. 1999