VI.sjezdu SDS byl jako návrh předložen zásadní materiál - Námět na vytvoření Koalice pro dobře regulovanou ekonomiku. Autorem je brněnský ekonom prof. Karel Kříž, CSc.
Okruh otázek a částečně i materiál sám, jsou již delší dobu předmětem diskuze jednak levicově orientovaných osobností okruhu, z něhož kdysi vyšel impuls k vytvoření původního uskupení Levý blok, jednak i některých reprezentantů různých politických stran.
Obecným jádrem problému je schopnost organizovat solidární akci ve fragmentované společnosti (Ransdorf). Akceschopnost levice u nás, je však zatím z nejrůznějších příčin malá. Návrh staví na krocích v oblasti ekonomicko-sociálně - politické, vychází z dlouhodobě rozvíjené teorie, je konkrétně aktuální a vyvozuje nutnost širokého konsensu. Je přitom otevřený, přístupný dalšímu rozšiřování a vazbám - v tom je vlastně potenciálně obsažena možnost co nejširšího solidarizování a spojenectví politických sil.
S proměnou společnosti vystupují na povrch z nejrůznějších míst požadavky a názory, jaké by ještě před několika lety byly vnímány jako kacířské, tedy v prostředí doposud masivně ovládaném pravicí. Obrana „strany práce“ proti „straně kapitálu“ je jistě namístě, avšak sama nepostačuje. Požadavkem doby jsou konkrétní politické kroky i jasná vize. Existuje zde přitom velký intelektuální potenciál lidí jako Karel Kosík, Egon Bondy, myšlenky Ivana Svitáka i Karla Kříže byly přímo jako prvním adresovány (tehdy) SDL a LB. Politická strana, ač není sama myslitelem, musí vytvořit prostředí pro recepci, absorpci, šíření myšlenek. Také potenciální příjemci evidentně existují.
Vytyčení a uplatňování základních hodnot, realizace konkrétních kroků k vyvolání životaschopného, na nich založeného hnutí (nahrazujeme tak termín koalice) a poté konkretizace možných vnějších vazeb (aktuální spojenectví), tak i malý politický subjekt může splnit svůj „historický úkol“.
Svět, jehož globální růst bohatství znamená bohatnutí bohatých a chudnutí chudých, zakládá svojí nestabilitu. Svět, jenž ve jménu elit odkládá stranou řešení problémů lidstva, v tom i Země, na níž žije, zraje k zániku.
Prvé heslo plně platí i pro ČR. Ani blbá nálada, ani jakási nechuť Čechů k demokracii, nejsou příčinou obrovských volebních absencí, tím i delegitimizace režimu, zato bezvýchodnost, nejistota, existenční propady, ale i obrovské vymývání mozků, vytvářejí onu mlčící většinu.
S menšinovou vládou ČSSD se zastavilo obrovské vykrádání a odhalila lež o rozvoji za vlády pravice - chudnutí za levice. Ve chvílích, kdy je možno poukázat na hospodářský růst, přicházejí recepty z ordinace Světové banky (a „přísedících“), navrhující léčit problémy - růst státního dluhu - škrty v oblasti penzijní, sociální, zdravotnictví, školství, dopravy, bydlení: atakováním „sociálního“ státu přiškrtit „nezdravé nadpoměry“ pracujících vrstev (ledacos v jednotlivostech může zaujmout racionalitou, asociálnost celku je však naprosto zřejmá).
Neoliberální politika, byť se sociálními přídavky, nemůže překročit vlastní stín, vlastní i vnucené limity. Stávající politické spektrum fixuje patové situace a nahrává „nestandardním“ řešením. Levicové struktury nedokázaly (zatím!?) vytvořit účinnou hráz agresivní pravici (podporované „objektivními“ medii).
Malé neparlamentní strany, tento předmět neúcty „zavedených“ mocenských garnitur, mohou přispět k vykročení ČR z bludného kruhu. Levicově orientované mohou deklarovat všelidské hodnoty a v daleko širším spektru (střed, a nejenom on) prosazovat sociálně orientovanou společnost - osvobozující od bídy. Nikoli peníze, bohatství, kapitál, moc jsou mírou hodnot, právo ... svoboda nikoli jako fráze - okamžité kroky k prosazování, jsou v neodkladném obnovování sociální sítě a jejím systematickém vylepšování.
Ve vytunelované zemi nemůže být lékem „národní“ rétorika tunelářů. Akceptujeme evropanství, ale náš přístup by měl spočívat v racionálním, nikoli podbízivém, nikoli sebestředném stanovení podmínek. V našich řešeních může být i náš specifický příspěvek.
Proti deregulacím a perfidnímu snižování daní, nastolme požadavek a cestu DOBŘE REGULOVANÉ EKONOMIKY i progresivního zdaňování (ani státní dirigismus, ani nadvládu monopolů...) - ekonomická teorie s takovou vůdčí myšlenkou je na světě, je k dispozici, je třeba ji rozvíjet i prověřovat.
Vytvořit hnutí za dobře regulovanou ekonomiku znamená i možnost vytvoření široce rozložené solidární akce ve fragmentované společnosti - prostředek i smysl. Latentní šíři spektra naznačí již polarita jmen: od Marxe přes F. D. Roosevelta až k současnému papeži Janu Pavlovi II.
Bohuslav MIKULÁŠEK, duben 2001
autor je místopředsedou CV SDS