Před 120 lety, 14. března 1883, zemřel v Londýně Karel Marx. Působení tohoto politika a organizátora, ekonoma a filosofa z něj dělá jednu z nejvýznamnějších osobností moderní historie – tento fakt musí přiznat každý jen trochu objektivní pozorovatel, bez ohledu na to, jak toto působení a především jeho důsledky hodnotí.
Pro nás, demokratické socialisty, převládá nesporně hodnocení pozitivní – i kdyby jedinou myšlenkou K. Marxe bylo jeho vize společnosti, kde „svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech“. Pohled na historický vývoj v minulém století nám ale přesvědčivě dokazuje, že takové společnosti nelze dosáhnout pouhým mocenským převratem. Naše vlastní zkušenosti mluví přesvědčivě pro to, že samotná podstata mocenského přístupu postupně vede k negaci celého projektu, a společnost, která se měla stát dovršením osvobození člověka, ze mění v jeho další ujařmení.
Jsme marxisty? Za sebe se přikláním k Marxově reakci na podobnou otázku – a odpovídám negativně. Ne proto, že bych se zásadně rozcházel s Marxovými východisky a závěry, dokonce ani proto, že tento pojem u nás postupně zdegeneroval do „brožurkového marxismu“ a plytkých školení. Rozhodující je pro mne potřeba zachovat si jistou „volnost“ v hodnocení faktů a otevřenost vůči novým koncepcím – tak jak se skutečnost kolem nás mění, musí se měnit i naše teoretické poznání této skutečnosti. Nic se nesmí stát dogmatem, vše je třeba stále znovu zkoumat a hodnotit, prověřovat ve světle nových poznatků a vývoje. Jsem přesvědčen, že Marx by takový postoj plně schvaloval.
Jiří Hudeček, 14. 3. 2003