Milí soudruzi Dvořáku a Holubče,
nedá mi to, abych taky nepřičinil malou poznámku ke "komunistické identitě". Komunismus a socialismus jsou historicky vzato pojmy s velmi difusním obsahem, teprve Stalin se pokoušel "udělat v tom pořádek" a zjednodušoval a zjednodušoval. Některé diskuse rychle uťal, v přeneseném či doslovném smyslu.
Sám Marx s Engelsem zvolili pro svůj Manifest atribut "komunistický" z čistě dobových důvodů. Stačí přečíst si Engelsovu německou předmluvu Manifestu z roku 1890 (najdete na našich stránkách - http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/mks/km_p1890.htm). Chybělo málo a byl to Manifest socialistické strany.
Komunistická strana dnes nemá komunistickou identitu především proto, že nemá identitu ŽÁDNOU. S. Holubec to ostatně mezi řádky zmiňuje. Neříkám to přitom nijak hanlivě, na levici dnes neexistuje argumentovatelný model budoucnosti vůbec. Zmiňovaný samosprávný socialismus je dnes skutečně základní orientací KSČM, a to ovšem pouze její intelektuální elity, navíc s výhradou, kterou jsem předeslal výše.
Pokud jde o demokratický socialismus, musím se o něj otřít taky a mám na to jako místopředseda Strany demokratického socialismu určitě právo. Není to totiž příliš šťastný název - mně samotnému (a to jsem byl jeden z hlavních jeho prosazovatelů po sloučení Levého bloku a Strany demokratické levice) vyvolává pocity podobné tomu, kdybych slyšel termín "vlhká voda". Socialismus totiž musí být demokratický, humanistický, jinak není socialismem. Proto mám také problémy s označením minulého systému za socialismus, neuspokojuje mne ani Hellerův protosocialismus. Jen tak pro odlehčení - moje žena používá termínu šokialismus a myslí to docela mile.
S. Holubec se znalostí věci jmenuje dva důvody, proč si KSČM ponechala název "komunistická". Lze s nimi souhlasit. Mohu pouze zpochybňovat, zda je to dobře a žádat výčet důvodů proti. Není to ale teď podstatné. Podstatné je, zda se v klokotající Evropě podaří vybudovat silnou levicovou stranu v podmínkách různosti podmínek jednotlivých národních kultur. To je klíčem k budoucnosti. Kapitál nečeká. Hlavní otázkou pak je, jako identitu bude tato evropská levicová strana mít.
Komunistické hnutí, jak správně píše s. Holubec, vzniklo v užším slova smyslu opravdu po roce 1917 - tedy 70 let po vzniku Komunistického manifestu. Shodou okolností po dalších 70 letech ztratilo, co vybudovalo. Můj názor je ten, že je třeba vrátit se do bodu 0 - tedy právě do období rozkolu socialistického hnutí a připustit, že socialismus má své dvě neoddělitelné dialektické stránky - svou cestu (hnutí) a svůj (konečný?) cíl. Slabina komunistické frakce levice totiž spočívala právě v důrazu na význam konečného cíle - každodenní trampoty lidí tak stály až na druhém místě. Sociálně demokratická frakce naopak postupně opouštěla socialistický horizont a je tak spoluzodpovědná za současnou dezorientaci.
Takže abych se vrátil - na identitě dnes moc nezáleží; podstatné je: může ta či ona strana přispět v procesu sjednocování různorodých sil na levici proti sílícímu kapitálu nebo bude tento proces brzdit? To je podle mne rozhodujícím kriteriem.
Zdraví Milan Neubert
Zveřejněno na serveru Klubu KSČM, 2. 7. 2003