Vážení přátelé, soudružky a soudruzi!
Protože se již nebezpečně přiblížil okamžik, kdy skončí pronájem tohoto sálu, budu ve svém příspěvku jen velmi stručný - ostatně mí předřečníci se již dotkli většiny témat, o nichž jsem chtěl hovořit.
Osou mého příspěvku je myšlenka, kterou proslavili "zelení", a o níž se domnívám, že je zásadním klíčem ke každé skutečně politické aktivitě: "Myslet globálně, jednat lokálně!" Chtěl bych se dotknout tří "rovin" tohoto přístupu.
První pohled je velmi konkrétní, velmi lokální a velmi osobní: týká se totiž mé vlastní osoby a místnosti, v níž se dnes scházíme. Je tomu prakticky přesně právě deset let, co jsem tu s mnohými z Vás naposledy seděl jako člen KSČM, a po těchto deseti letech je to poprvé, co tu s Vámi sedím oficiálně jako jeden z představitelů Strany demokratického socialismu. Tedy: s mnohými z Vás jsem se tu v mezidobí nejednou setkal při různých příležitostech, seděl jsem přitom někdy za předsednickým stolem (jako dnes), jindy v auditoriu. Dnes je to ale poprvé, co jsem na akci spolupořádané KSČM jako oficiální host jménem SDS - a toto poprvé se nevztahuje jenom na zdejší sál (je to "globální poprvé").
Mám pocit, že pro historické události je často typické, že si přímí účastníci neuvědomují jejich historický význam. Chtěl bych proto zdůraznit, že osobně považuji dnešní setkání za historickou událost pro českou antikapitalistickou levici. KSČM dává podle mého soudu dnešním jednáním poprvé za posledních deset let jasně najevo, že si uvědomuje svou odpovědnost za vývoj české levice. Pochopila, že chce-li působit (v "dobrém slova smyslu") jako hegemon (nebo raději: rozhodující síla) české antikapitalistické levice, musí naplnit to, co ráda ("globálně") říkává o své otevřenosti vůči občanům, také ("lokální") otevřeností vůči samostatně vystupujícím politickým uskupením (ať už jde o strany, hnutí, nebo různá sdružení). Není možné si představovat "otevřenost" jako výzvu levicovým občanům, aby čas od času odevzdali svůj hlas ve prospěch kandidátek KSČM, a více se o její politiku nestarali a hlavně do ní "nemluvili". Taková diskuse se přirozeně musí týkat i celých skupin levicových občanů - a KSČM se jí nesmí bát, ani se před ní uzavírat.
V této souvislosti mi dovolte ještě jednu poznámku: poslanec V. Exner si položil otázku, má-li se hovořit o levici antikapitalistické, radikální nebo prostě komunistické, a nám, jako zástupcům SDS pak dal otázku, ke které z těchto skupin má počítat SDS. Rozhodně jsem přesvědčen, že SDS se řadí k levici antikapitalistické - a věřím, že Vás Milan Neubert svým stručným shrnutím našich programových východisek o tom sdostatek přesvědčil. Řekl bych ovšem, že název "radikální levice" by možná přesněji vystihoval naše stanovisko - poukazuje totiž na fakt, že samotné "zrušení kapitalismu", jakkoliv je podmínkou pokroku, ještě pokrok nezaručuje. Za sebe osobně bych neměl problém ani s přijetím označení "komunistická levice", obávám se však, že bychom se s V. Exnerem zásadně neshodli na tom, co si pod tímto označením představujeme.
Ke druhému úhlu pohledu mne přivádí vystoupení jednoho z předřečníků, který hovořil o skutečně globálních souvislostech: poměru bohatých zemí "Severu" k chudému "Jihu", zradě a prodejnosti levicových politiků (po "převzetí vládní odpovědnosti") a revoluci. Nechci s jeho názory detailně polemizovat, chtěl bych jen připomenout, že v dnešním provázaném ("globalizovaném") světě každá revoluce, která si bude chtít činit nárok na úspěch, bude muset být nutně globální (tj. celosvětovou), a že v historii každá jen trochu úspěšná revoluce obvykle následovala po zničující válce. Myslím, že vzhledem k ničivému potenciálu dnešního válečnictví si nikdo v tomto sále nemůže upřímně přát, aby se dočkal splnění této podmínky pro vypuknutí a úspěch revoluce.
Velmi se mi v této souvislosti líbil příspěvek prof. Háby, který se důsledně zaměřil na hledání "zárodků budoucího" v dnešní realitě a na to, jak by levice mohla přispět k ovlivnění vývoje a posílení podobných prvků. Myslím, že přesně takový přístup je levicovou aplikací hesla, které jsem zmínil v úvodu svého příspěvku.
Poslední poznámka vychází z mé profesní orientace přírodovědce - studium biologie mne naučilo chápat, že v přírodě se vývoj nikdy "nevrací", a že dokonce i velmi podobné formy (např. ploutve ryb a velryb) vznikají výhradně analogickým vývojem "směrem dopředu". Příroda prostě nikdy nerekonstruuje minulý stav. Jsem přesvědčen, že také pokud jde o společenský vývoj, nemá žádnou cenu pokoušet se obracet dozadu, ale je potřeba postupovat vpřed. Mám pocit, že dnešní konference byla alespoň malým krokem vpřed, a doufám, že nám tento správný směr vydrží.
Jiří Hudeček, místopředseda SDS
Konference Priority evropské levice, 29. 11. 2003