Pro účastníky summitu NATO připravila Praha - vedle "neodolatelné" atmosféry obleženého (a téměř liduprázdného) města také řadu kulturních atrakcí. Pozadu v tomto smyslu nezůstal ani Hrad. Stačí připomenout kontroverzní dekorování Hradčan neónovým "tepajícím srdcem" v barvě, která je častěji symbolem poskytovatelů erotických služeb, než aby lákala ke kulturním zážitkům, nebo jiné Hradem sponzorované umělecké dílo: skladbu na počest NATO, kterou složil na objednávku nekonformního prezidenta V. Havla - také symbolicky - nekonformní hudebník M. Pavlíček.
Trochu v pozadí zůstala jiná kulturní událost - výstava Česká loutka, pořádaná v Císařských konírnách Pražského hradu od 25. 10. Není vyloučeno, že anglický text plakátu "Czech puppet" mohl na ty účastníky summitu, kteří znají zálibu Václava Havla v symbolech, působit také jako jinotaj - výstavní místo je na něm totiž uvedeno jako "Imperial stables". Ve spojení s odvážným a kritickým, vpravdě nekonformním Havlovým projevem by si jej tak bylo možné vykládat jako jistou kritiku "imperiálních" ambicí NATO a případného nebezpečí "bratrské pomoci".
Organizátoři výstavy si pro její plakát vybrali obrázek s historicky nejpopulárnější a nejznámější českou loutkou. Kašpárek, jehož umístili na plakát, není ale nikterak Kašpárkem obyčejným, se svými dvěma hlavami by snad mohl symbolizovat české pojetí odvahy, tak jak je v realitě opakovaně předvedl právě prezident Havel: kritické projevy doprovázené důkazy loajality (šéfredaktor MF DNES doporučil v polemice o summitu NATO používat pro chování českých politiků právě slovo loajalita namísto profesorem Kohákem navrhovaného lokajství a servilnosti).
Pro Václava Havla není taková kombinace symbolů - ostrých kritických slov - a loajálních činů ničím novým, stačí si připomenout např. jeho postoj k lustračnímu zákonu nebo jeho chování v době rozpadu československé federace. Mluvíme-li o Kašpárkových dvou hlavách, je snad naší povinností přiblížit obrázek na plakátě i obyvatelům jiných částí naší republiky, kteří jej většinou neměli možnost vidět: nejde o žádného Januse, který by měl "dvě tváře", a na jednu stranu snad říkal něco jiného, než na stranu druhou. Obě hlavy se dívají v zásadě stejným směrem (a zdánlivě rozporná vyjádření tedy mohou slyšet všichni najednou). Klíčem k pochopení tohoto rozporu by snad mohlo být to, že jedna (menší, pravděpodobně tedy kritická a nekonformní) hlava vyrůstá z druhé (loajální?) hlavy. Dvouhlavý Kašpárek se tedy zřejmě loajálně chová dnes a současně myslí na budoucnost, před kterou se chce prezentovat svými symboly a svou odvážnou kritikou - jeho figurka se tedy stává sama symbolem.
V únoru příštího roku "Česká loutka" na Hradě končí (nepředpokládám, že by také šlo o symbol, datum ukončení výstavy snad jen náhodou spadá do dnů, kdy si budeme připomínat 55 let od "Vítězného února"). Naproti tomu památku prezidenta Havla bude navěky připomínat - snad symbolicky - pamětní medaile: jak se právě dovídám ze zpráv, dala prezidentská kancelář souhlas s výrobou takové medaile. (Podobnou pamětní medaili již mají prezidenti Masaryk a Beneš, kupodivu nikoliv kultem osobnosti zasažený Klement Gottwald.) Můžeme jen doufat, že v době ukončení výstavy již bude známo rozluštění rébusu s názvem "volba prezidenta", který pro nás připravili naši politici, a že místo posuzování symbolické hodnoty kandidátů, na niž jsme odkázáni dnes, budeme moci začít posuzovat činy nového prezidenta.
Jiří Hudeček, 6. 12. 2002