Globalizace je jedním z nejskloňovanějších slov dneška - přesto může tento pojem znamenat pro každého něco trochu jiného. Mezi podoby globalizace nesporně patří:
Tento přehled nepochybně není úplný (za zmínku by jistě stála ještě např. globalizace informační) a hranice mezi jednotlivými “přihrádkami” nejsou nijak ostré: tak jsou americké filmy a seriály nejen “kulturou”, ale většinou také dobrým obchodem, a macdonaldovské hamburgery jsou také jistou formou “kultury” nebo spíše životního stylu. Jednotlivé aspekty globalizace také nejsou navzájem nezávislé a silně se ovlivňují. Všechny jsou vlastně projevem téže obrovské globální síly. síly potřeb volného trhu, která překonává a postupně odbourává vše, co by ji omezovalo - včetně hranic mezi státy a rozdílů mezi kulturami. Tato světodějná síla nejprve rozbila lokální a stavovská omezení a vytvořila volný trh v rámci národních států, později byla jejími nástroji impéria a hospodářská sdružení, a nyní začíná působit skutečně globálně, pod praporem volného obchodu s volného pohybu kapitálu.
Takové změny však neprobíhají bezbolestně - působí obrovský sociální neklid, jsou provázeny do očí bijící nespravedlností “svěového ekonomického a politického řádu” a taká různě ostrými konflikty mezi jednotlivými státy, seskupeními států i nadnárodními ekonomickými kolosy Zasahují do životů milionů lidí a vyvolávají jejich negativní reakce, nutí je se bránit a provokují je k odmítavému postoji vůči globalizaci jako celku i jejím jednotlivým projevům. Příkladem takových reakcí je i Global Street Party a jí podobné akce. Protestující nereagují jen na reálné důsledky globalizace ve svém životě. Stejně silným motivem jsou pro ně i pocity bezmocnosti tváří v tvář globální moci, frustrace z toho, jak nenávratně a nezadržitelně mizí to včerejší. “lokální”, na co byli zvyklí a co je jaksi zakotveno v jejich “národní povaze”.
Společným rysem postojů motivovaných přímými ekonomickými důsledky globalizace i frustrací z pronikání “cizích” firem je obyčejně to, že staví proti globálnímu lokální, proti světovému národní a domácí. Usilují o omezení vnějších vlivů, o ochranu domácího trhu, kultury, podporu tuzemských podnikatelů - v tomto smyslu jsou konzervativní (tj. usilující o uchování, konzervaci stavu “tak, jak byl”) až reakční (zaměřené na reakci proti probíhajícímu vývoji a jeho zvrácení zpět), a to bez ohledu na svou deklarovanou orientaci.
Jako socialisté jsme přesvědčeni, že jádrem problému není samotný fakt globalizace, tj. oslabování role národních států a jejich sbližování. Vždyť koneckonců také většina problémů, které bude muset lidstvo v blízké budoucnosti řešit, má globální rozměr (ekologické krize, potravinový a energetický problém, odzbrojení). Příčinu negativních dopadů globalizace vidíme právě v tom, že tento proces je ovládán a poháněn motivem zisku, “volnými tržními silami”. Je to potřeba zisku, která si vynucuje neustálý růst výroby (i zboží de facto nepotřebného, jehož spotřebu je nezbytné stále povzbuzovat reklamou), plýtvání energií a surovinami a postupnou devastaci přírody. Tatáž potřeba zisku nutí nadnárodní společnosti přesouvat výrobu za “levnější pracovní silou” a přelévat kapitál tak, aby přinášel co největší výnos. Významnou roli pro to, aby systém fungoval, hraje v bohatých zemích “správný” životní styl, zaměřený na co největší spotřebu, konzum, ze strany jednotlivce - proto je jedním ze základních pilířů systému vypjatý individualismus, důraz na práva jedince, na rozvoj a podněcování jeho potřeb a na zajištění jeho svobody tyto potřeby uspokojovat (“aby se obchody hýbaly”). Politickým výrazem této stránky globalizace je nekompromisní prosazování “euroatlantických hodnot” jako univerzálního celosvětového civilizačního měřítka.
Jiří Hudeček, 3. 6. 1999