Těsně před vánoci (22.12.) nám Haló noviny nadělily pod stromeček příspěvek Vratislava Vajnara „Obrana tzv. sociálního státu jako podmínka pro nastolení socialistického cíle“. Autor se v něm pouští do polemiky s materiálem z Haló novin 29. 9. 2003, konkrétně s myšlenkou, že ‚bezprostředním cílem KSČM pro nadcházející období však není realizace socialismu, ale obrana sociálního státu, jako konec konců podmínka pro nastolení socialistického cíle někdy v budoucnu.‘ S úvodními odstavci, ve kterých připomíná zásady marxistického přístupu ke zkoumání společenských jevů nelze než souhlasit. Jeho výtky na adresu zjednodušené argumentace zamlžené pouhou deklarací „nových podmínek, okolností nebo výzev“lze jen uvítat. Jinak je tomu však v okamžiku, kdy začíná s pozitivní konstrukcí. V tu chvíli sám upadá do zjednodušení, když s výmluvou na omezený rozsah příspěvku vypouští tvrzení, že „vývoj kapitalismu již na přelomu nebo počátkem 20. století vytvořil podmínky pro nastolení socialistického cíle“, a dokládá oprávněnost tohoto názoru „zkušeností v historii prvního, po sedmdesát let se rozvíjejícího procesu výstavby socialismu, zahájeného Říjnovou revolucí“.
Můj názor je právě opačný. Myslím, že podmínky pro nastolení socialistického cíle na počátku 20. století ještě neexistovaly a že to právě zkušenosti historie ruského modelu socialismu přesvědčivě dokázaly. Systém zákonitě ztroskotal, protože mimo jiné nedokázal dlouhodobě rozvíjet společenské produkční síly alespoň tak dokonale jako kapitalismus, se kterým byl 70 let v ostré a nemilosrdné soutěži. Některé další argumenty nalezne laskavý čtenář v mém článku „Jak Lenin udělal z konkrétního obecné aneb Kde asi soudruzi z NDR udělali chybu?“
Vraťme se ale k textu Vratislava Vajnara. Autor v něm ve Stalinově zjednodušení připomíná historický vývoj státu a vcelku správně připomíná, že kapitalistický stát se zabývá problematikou sociálních práv a potřeb řadových občanů jen tehdy, je-li k tomu donucen. Naprosto však opouští marxistickou metodologii ve chvíli, když líčí KSČM, jak důsledně brání to, „co ještě zbývá ze sociálních vymožeností socialismu“, a nechce připustit, že už to je „obrana současného ‚sociálního státu‘, tj. existujícího systému“. Nelze bránit, soudruhu Vajnare, co už neexistuje. Stávající stát prostě převzal „sociální vymoženosti“ předchozího systému (Josef Heller ho nazývá protosocialismem, já raději feudálním socialismem) a chová se k nim, jak se sluší a patří na kapitalistický stát se sociálně zanedbanou třídou pracujících.
KSČM získává stále širší důvěru a podporu občanů mimo jiné proto, že hájí ne nějaké virtuální sociální vymoženosti, ale konkrétní práva a potřeby občanů České republiky TADY a TEĎ. Tedy konkrétní kapitalistický stát a jeho sociální rozměr. Vratislav Vajnar má obavu, aby KSČM nenahrávala náladám většiny občanů, kteří si přejí levicové vymoženosti, ale „chtějí hledat jen východiska v rámci nynějšího režimu“. Co vlastně radí komunistické straně? Vajnar je přesvědčen, že „se začínají rýsovat i příznivější předpoklady k prosazování takové (systémové) změny“ a že proto nelze bránit a obhajovat „takzvaný“ sociální stát. Skutečná obrana sociálních práv a zájmů občanů je pro Vajnara patrně spjata pouze s revolučním převzetím moci.
Bůh ochraňuj KSČM před bývalými i budoucími ministry vnitra.
Milan Neubert, 26. 12. 2003