Z Ústředního výboru a strany jako takové jsem odešel v reakci na zvolení právě Miroslava Grebeníčka do čela KSČM.
Přesto se mohly i nadále "komunistické kandidátky" spolehnout na můj hlas při všech, od té doby proběhlých volebních aktech, a to i v případech, kdy jsem sám na jiné kandidátce figuroval. Jedinou výjimkou byl můj hlas pro paní Roitovou ve druhém kole senátních voleb v roce 1998.
Je tedy zřejmé, že svůj názor zde nevyjadřuje žádný "zavilý" nepřítel KSČM a jejího programu.
Trpělivě jsem také snášel občasné úlety "mého oblíbence" v čele strany, když se zapoměl držet připraveného textu. Ale jen do jeho nejnovějších výroků na adresu předsedy české vlády, hodných snad jen Miroslava Sládka.
Chtěl bych se v duchu panu Špidlovi omluvit a to nejen za sebe, ale i jménem těch členů a sympatizantů KSČM, které znám a se kterými jsem měl možnost na toto téma hovořit.
Myslím si, že Miroslav Grebeníček by si měl uvědomit (i když není mezi českými politiky jediný), že k vybavení politika patří i obyčejná lidská slušnost a schopnost neztratit soudnost, když vidí objektiv televizní kamery.
Raději by asi také měl více přemýšlet o tom, jak to udělat, aby stranu také trochu řídil a nejen "zastřešoval", jako je tomu doposud, místo toho, aby tak neomaleně urážel ty, kdo jsou i jemu programově nejbližší - i nesouhlas lze vyjádřit bez hulvátství.
Jinak mám obavy, že nejsem jediný ze stabilních voličů KSČM i těch co nově přibyli, kdo bude příště nad kandidátkami přemýšlet déle a více, pokud v čele strany, s jejímž programem sice souhlasím, bude stát Miroslav Grebeníček.
A vzkaz na závěr: Mirku, kvůli tomuhle jsem výměnu srpu a kladiva za třešně nevymyslel.
Lubomír Ledl, bývalý člen ÚV KSČM a poslanec FS ČSFR za KSČS
Dopis redakci Práva z 22. 11. 2002