Uštván k smrti

Kousek na západ od Londýna bylo nalezeno tělo devětapadesátiletého experta na bakteriologické zbraně Davida Kellyho, vedle něj nůž a léky proti bolesti. Všechno nasvědčuje tomu, že spáchal sebevraždu.

Vládní zbrojní expert a bývalý inspektor OSN byl zatažen do sporu mezi britskou vládou a společností BBC. Jeho základem byla reportáž Andrewa Gilligana pro pořad rozhlasu BBC "Today", která obvinila vládu, že přehnala možnosti iráckých zbraní hromadného ničení. Kvůli této reportáži se britská vláda dostala do nepříjemného postavení kvůli důvodům, proč šla do války. Proto se také nejprve vůči BBC ostře ohradila. Společnost BBC se postavila na obranu nejen Gilliganovy novinářské práce, ale zdůraznila, že obdobnou reportáž odvysílal publicistický pořad televize BBC Newsnight o čtyři dny poté: jeho reportérka pro otázky vědy Susan Wattsová rovněž informovala o rozhovoru "s vysokým činitelem", který svědčil o tom, že se britské výzvědné služby dostaly pod politický tlak, aby do své zprávy zahrnuly informaci, že Irák může použít zbraně hromadného ničení do 45 minut. Následovala ostrá bitva ohledně autentičnosti Gilliganova zdroje.

Vzniklo politické zadání, aby bylo nalezeno jedno individuální jméno. Identifikací a diskreditací jediného (a proto zranitelnějšího) jednotlivce bylo možno přestat útočit na kapitálově silnou instituci, BBC. Navíc nebylo zjevně možné, aby vláda s poškozenou pověstí vlastní poctivosti a integrity zdiskreditovala novinářskou práci BBC jako celku, zvláště když se za její novináře postavila celá struktura BBC, od předsedy její rady až dolů.

Když se nepodařil přímý nátlak na média, "objevilo" se konečně jméno na ministerstvu obrany. Ministři jmenovali dr. Kellyho a  tvrdili, že "po rozhovoru s jedním svým kolegou" se dr. Kelly prý sám dobrovolně přihlásil. Kelly byl upozorněn, že porušil služební pravidla tím, že přistoupil na nepovolený kontakt s novinářem.

A tak se s Davidem Kellym prudce roztočil kolotoč. V úterý vypovídal před parlamentním výborem, který má zjistit, jak to vlastně se zprávou o iráckých zbraních bylo. Před tímto výborem potvrdil, že mluvil s novinářem BBC, který reportáž o údajně přehnané zprávě natočil. Současně ale trval na tom, že nebyl jediným zdrojem BBC v této aféře.

Přátelé Kellyho konstatují, že byl z celé záležitosti ve velkém stresu. "Události, k nimž došlo v posledních týdnech, učinily Davidův život nesnesitelným a všichni, jichž se tato záležitost týká, by měli dlouho a seriózně přemýšlet," prohlásila rodina v prohlášení pro tisk.

Podíváme-li se na celou záležitost s malým odstupem, musíme konstatovat, že zbytečná smrt člověka je tragédií vždy. V tomto konkrétním případě má však přímé společenské souvislosti, které je zapotřebí jasně odhalit a varovat před nimi. S největší pravděpodobností totiž právě zemřel člověk, protože

1. se dostal do soukolí silokřivek silného státu a silné mediální společnosti. Jeho život se stal cenou za pokus vlády zvítězit v bitvě o vlastní politické přežití. Pokud jde o BBC a ostatní média, ta se soustředila výhradně na obranu svých vlastních zájmů. Obojí je neodpustitelné.
2. vláda "jejího veličenstva" projevila hluboké pohrdání základními zvyky, které řídí vztahy mezi tiskem a politiky. Všichni politikové i všichni novináři ta pravidla dobře znají:
   je absolutně základní podmínkou činnosti svobodného tisku, že novinář nikdy nejmenuje svůj zdroj, protože by většina informací přestala plynout, jakmile by existovalo i minimální riziko jejich odhalení.

Každý člověk by si měl vzít z této tragické události velké ponaučení.

Milan Neubert, 20. července 2003