V rozhovoru v dnešním Právu se vyjádřil pan ministr Zeman na adresu přijímacích zkoušek na VŠ, že "na drtivé většině vysokých škol vůbec nevyhodnocují schopnosti uchazečů", a že jde o "zdánlivě objektivní systém, který příliš objektivní není". Bohužel zapomněl čtenářům sdělit, jak si MŠMT představuje objektivní systém přijímacího řízení, který by současně vyhodnocoval schopnosti uchazečů. Podle závěru rozhovoru se zdá, že ministerstvo spoléhá na pokles počtu uchazečů a výsledný pokles "přetlaku" v zájmu o studium. Pak by nepochybně přijímací zkoušky mohly přestat plnit roli síta nebo "trychtýře", kterou jim pan ministr vyčítá, a většina škol by vystačila s akceptováním (státní) maturity.
Zajímavější je ovšem otázka, jak přijímat za situace, kdy převaha zájmu nad možnostmi objektivně existuje (alespoň v některých atraktivních oborech tak tomu jistě bude i v budoucnu). Podle mého názoru je skutečně kvalitní a komplexní zhodnocení schopností uchazeče možné jedině na základě ústního pohovoru (proto také může pan ministr chválit přijímací zkoušky na umělecké školy, které nedegradovaly na pouhé písemné testy). Tří až pětičlenná komise si dokáže během 10-15 minut rozhovoru udělat velmi komplexní obrázek o kvalitách i slabinách jednotlivých uchazečů; potíže mohou nastat jedině při sestavování pořadí (není např. zcela jednotný názor na to, zda více hodnotit píli, vyjadřovací schopnosti nebo přirozenou inteligenci - odpověď může být rozdílná pro různé typy škol a pro různé obory).
Takový systém ovšem na českých VŠ fungoval - a ustoupilo se od něj během osmdesátých let s argumentem, že písemné zkoušení (test) je objektivnější a vylučuje jakoukoliv manipulaci. Jak ukazují události v poslední době, ani písemné testy nejsou samospasitelnou metodou. Domnívám se, že veřejné zkoušení komisí velmi zužuje prostor pro jakoukoliv manipulaci a je také z tohoto hlediska lepší, než písemné testy. Uchazeč při něm může navíc prokázat nejen vědomosti, ale i získané dovednosti a kvality své osobnosti.
Zdá se mi však, že vývoj se ubírá (bez ohledu na přání pana ministra školství) opačnou cestou. Např. na Univerzitě Karlově byla pro tento rok přijata zásada, že veškeré otázky pro přijímací testy musí být předem zveřejněny. Univerzita se tím brání pokoutnímu prodeji testů - bude je totiž prodávat sama a oficiálně. Tento přístup nepochybně zvýhodní "studijní typy". které se (často bez hlubšího porozumění) prostě "nabiflují" správné odpovědi. Ti, kteří látku ovládají a jsou si proto jistější, mohou na objektivní (nebo spíše alibistický) přístup Univerzity dost výrazně doplatit.
Jiří Hudeček, 7. 2. 2000