TV Prima
Moderátor:
Dobrý den, dámy a pánové, je 13.00 našeho času, což znamená, že vás
mohu přivítat v Nedělní partii na TV Prima. Mými hosty jsou pánové, kteří
mají co mluvit do současné politiky; tím prvním hostem je 1. místopředseda
Senátu pan Přemysl Sobotka, tím druhým hostem je místopředseda KSČM pan
Miroslav Ransdorf.
O čem bude řeč? První divácké téma zmíní kategorizaci na pravici a levici, ve chvíli, kdy pravicové strany říkají věci, které byly do té doby připisovány levici a naopak je to otázka asi dost na místě - a je to vaše divácká otázka nejen z jednoho dopisu. Druhé téma, u kterého pravděpodobně zůstaneme až do konce, je vládní prohlášení a hlasování o důvěře vládě.
Komentář:
Následující téma jste vybrali vy sami, televizní diváci, téma, které vás
nejvíce zaujalo, téma, které jste si přáli vidět v Nedělní partii TV
Prima. Pište nám i nadále na adresu TV Prima, Na Žertvách 24, 180 00 Praha
8, volejte na pražské telefonní číslo 66 700 204 nebo nás kontaktujte na
internetové adrese www.prima-televize.cz.
Moderátor:
Hned na úvod se zaštítím citátem z dopisu diváka ze Zábřehu na Moravě:
"Položte politikům otázku, jestli sami vůbec vědí, co to znamená
"levice" a "pravice", když to pořád sami používají. Je
levicová sociální demokracie, když zprivatizovala banky? Nebo je snad
pravicová US, která jen kvůli třem ministerstvům s radostí prosazuje
socialistický program? Podle selského rozumu se na křižovatce můžeme dát
doprava nebo doleva, myslí si snad politici, že se můžeme rozpůlit a vydat
se oběma směry?" Pánové, je to otázka na vás. Víme, o čem mluvíme,
když dělíme politické strany na pravici a levici?
Miroslav Ransdorf:
Na křižovatce můžeme klidně jet i rovně, když nám to dopravní situace
umožňuje. Klíčové je, jestli jsme přesvědčení, že silnější je solidární
nebo konkurenční chování. Levice zpravidla, aniž by chtěla eliminovat
konkurenční chování, se domnívá, že silnější a významnější pro
fungování společnosti je solidární chování. A tomu také přizpůsobuje
své programové priority. Je to dělení, které neztratilo význam a všimněte
si jedné věci; třeba když pan bývalý ministerský předseda Klaus celá
devadesátá léta hovořil o prioritě konkurenčního chování, a když přišly
velké povodně na severní Moravě a na jižní Moravě, začal mluvit o síle
solidarity.
Přemysl Sobotka:
Rozdělení politického spektra na pravici a levici má i v této době svoje
opodstatnění. Aspoň pro mě je to otázka vlivu státu, otázka svobody
jedince, a v tom se samozřejmě lišíme. Nejsem proti plošné solidaritě v případě
povodní, ale jinak ta solidarita sociální má být cílená, a v tom se také
dělíme. Vycházejme z toho, abychom byli pro občana čitelní, že to označení
na pravici a levici má svou historickou souvislost.
Moderátor:
Já ještě zůstanu u těch diváckých ohlasů. Cituji dopis z Ústí nad
Labem: "Zajímalo by mě, proč se každému měří úplně rozdílným
metre," a ta otázka míří na vás, pane místopředsedo, "proč už
dávno ODS není zařazena mezi velmi podezřelé extremistické strany, vždyť
její vypjatý nacionalismus, který předvedla před volbami, ji definitivně
zařadil po bok stran, ve kterých vládnou pánové J. Haider aj. M. Le Pen."
Pane Sobotko, jak je to s vámi a s tím vaším extrémismem?
Přemysl Sobotka:
Já s tím zásadně nesouhlasím, my nejsme extrémní politická strana a
hlavně nejsme nacionalistická politická strana. Jsme strana, která upřednostňuje
národní zájmy ČR a v tom je obrovský rozdíl.
Moderátor:
Vy jste povoláním lékař, rentgenolog, znáte takové pojmy jako je
genetika... Vy jste narozen v květnu 1944, nemáte nějak geneticky zakódováno,
že to byla doba vrcholných úspěchů Rudé armády na východní frontě
proti Němcům a jestli vás ten řev "urááá" zdálky nějak
nedeterminoval v tom postoji vůči Německu...?
Přemysl Sobotka:
Já nemám negativistický postoj vůči Německu, pozor - abychom to takto
neviděli, ve mně to nezanechalo stopu to "urááá", já naopak jsem
byl vychován jiným směrem než k tomu urááá.
Moderátor:
Pane místopředsedo, jiný ohlas, abych byl paritní, tentokrát ze studentského
listu Babylón, který vydávají studenti, kteří studují stejné obory jako
jste studoval vy, tj. historii a filozofii, i jiní studenti do něj přisppívají,
ale zejména ti humanitně orientovaní a politologicky zdatní, citát:
"Na českých komunistech je odporné snad všechno, nejvíc ale
schizofrenie v tom, že s minulostí zůstali spjati ideově, nikoliv však
esteticky. Čeští komunisté svou tlačenkovou estetikou, vykovanou pod
ochranou sovětských tanků v sedmdesátých letech, dávají člověku naději,
že shnije zaživa, že zemře na přežrání nebo na smrtelnou nudu."
Co říkáte vyhlídce na tyto druhy smrtí v tomhle kontextu?
Miroslav Ransdorf:
Na české politické scéně byl jiný politik, který miloval tlačenku a
podobné věci a ten teď bude objímat stromy na Vysočině - alespoň to říká.
Jinak bych chtěl říci, že je samozřejmě škoda, že v tom období po r.
1945 se hodně zapomnělo právě na to, co dokázala vydobýt v tom meziválečném
období levicová kulturní avantgarda Prostě to, co dělala kulturní levice
mezi dvěma světovými válkami patří k tomu nejlepšímu, co se v našich národních
dějinách stalo.
Moderátor:
Ale to vaše strana velmi úspěšně zazdila...
Miroslav Ransdorf:
No, to je pravda, samozřejmě. Ale s tím já nemám problém, abych udělal
tlustou oddělující čáru proti té praxi začátku padesátých let, my jsme
opakovaně deklarovali, že ten vztah k minulosti u nás je selektivní.
Existuje kontinuita, pokud jde o cíle, tzn. ta solidární společnost, a
diskontinuita, pokud jde o metody a prostředky. To účelové vnímání práva,
jaké fungovalo v tom období vrcholícího stalinismu, to se nesmí nikdy vrátit
- v jakékoliv podobě.
Přemysl Sobotka:
Vzhledem k tomu, že jsem se seznámil s analýzou, kterou si vytvořila
komunistická strana, tak ta závěrečná věta, kdy období socialismu - těch
čtyřicet let - bylo nejúspěšnějším obdobím celého Československa v
historii, tak mě trošku mrazí.
Miroslav Ransdorf:
Československo mělo ve svých dějinách velmi složitá období, např. krizi
třicátých let - tak to bychom rozhodně nechtěli vracet.
Přemysl Sobotka:
O tom nemluvím, já mluvím o vašem záměru.
Miroslav Ransdorf:
V té analýze jsou mimo jiné také záležitosti, které jasně odsuzují
procesy, zneužívání politické moci, zneužívání soudů, a mimo jiné je
tam také jasná distance právě od těch rysů, které měly charakter sociálního
revanše. Tohleto je pouze jeden z materiálů, také jste asi přehlédl, že
je to materiál otevřený k další diskusi. Není to definitivní.
Moderátor:
Právě proto o něm diskutujeme.
Miroslav Ransdorf:
Říkám, že to není definitivní a vedle toho je celá řada dalších.
Přemysl Sobotka:
A přesně o tom období, o kterém jste hovořil, tzn. o těch padesátých
letech, tak tam je to nazváno přehmaty a chybami, které ovšem nebrání v té
závěrečné úspěšnosti socialismu.
Miroslav Ransdorf:
Jinak bych se ještě vrátil k jedné věci, k tomu, na co se ptal pan redaktor
stran těch národních zájmů. Stalo se v této zemi nedobrým zvykem, že každý,
kdo mluví o národních zájmech, je okamžitě označován za nacionalistu
ne-li šovinistu, a jestli tady byla nějaká xenofobní strana, byla v
parlamentu v letech 1996-8 poměrně silně, a naši voliči ji odvolili -
odsunuli ji z parlamentu. A takové strany prosperují třeba v sousedním
Rakousku nebo ve Francii nebo v jiných zemích, také v Belgii třeba, a já se
domnívám, že to zase s tou českou politickou kulturou zase není tak špatné
a že ti, kteří nám zvenku adresují různé výtky, že by měli občas
zpytovat své vlastní svědomí.
Moderátor:
Já bych chtěl být paritní stran té genetiky, pane místopředsedo, vy jste
narozen měsíc před úmrtím maršála Stalina. Myslíte si, že vaši rodiče
cítili nějakou potřebu, viděli, že generalisimus je už poněkud chabrus a
že je potřeba, aby ho někdo nahradil?
Miroslav Ransdorf:
Já bych mohl stejnou žertovnou kombinací slov odpovědět, že třeba na
oslavu mého narození byly vypraveny dva smuteční pohřby, dva smuteční průvody...
Moderátor:
Gottwaldův a Stalinův...
Miroslav Ransdorf:
Ale byla by to stejná formulační obratnost nebo neobratnost.
Moderátor:
Já jsem se narodil v době, kdy vrcholily úspěchy "maďarské
kontrarevoluce", jak se to tenkrát říkalo...
Přemysl Sobotka:
A také to zanechalo stopu...
Moderátor:
Určitě.
Miroslav Ransdorf:
Vy jste odporně mladý.
Moderátor:
Jenom to tak vypadá.
Komentář:
Vláda dostala důvěru Poslanecké sněmovny, tedy ne celé PS, ale té části,
kterou tvoří poslanci vládní koalice. Ale proč vlastně vládě nedůvěřuje
ODS a komunistická strana, a jak se bude tato ideově zcela rozdílná opozice
chovat ke koaliční vládě? Bude mírná a vstřícná, nebo naopak
nekompromisní a tvrdá?
Moderátor:
Při hlasování ODS i KSČM poslanci jednosvorně nedali důvěru současné
koaliční vládě. Otázka je docela prostá - proč? Z jakého důvodu nedůvěřuje
vládě ODS, když nakonec podobnou vládu držela nad vodou opoziční
smlouvou, a proč jí nedůvěřuje KSČM, která s ní má řadu ideově příbuzných,
když ne styčných bodů?
Přemysl Sobotka:
Výsledek voleb určil vítěze a vítěz si zvolil tyto dva koaliční
partnery, a pojďme se bavit v této chvíli o tom, že to bylo 101 při hlasování
o důvěře, ale existuje číslo 111 a 142, a to jsou všechno čísla, která
umožňují současné - a můžeme to tak říct - podle programu socialistické
vládě, aby čtyři roky byla u moci. Celé vládní prohlášení kromě bodu
EU, což je realita, se kterou souhlasíme, otázka profesionalizace armády a všechno
ostatní, se bavíme o sociálně - ekologicky - tržním hospodářství. To je
poměrně silné omezení toho tržního hospodářství, takže i proto s tím
nesouhlasíme.
Miroslav Ransdorf:
Hlavní je program a složení vlády, a tam mnoho realismu a racionálního přístupu
zejména v ekonomické oblasti nevidíme. Je otázka, kde se získají prostředky
na ozdravění ekonomiky, na zajištění ekonomického růstu. Byla by to věc
velmi důkladné debaty, ale co jsem neřekl z těch výhrad i ve svém prohlášení
ve sněmovně, ale v této konstelaci nedávám Špidlově vládě příliš
mnoho šancí.
Moderátor:
Máte pocit, že její program je nerealistický?
Miroslav Ransdorf:
Najděte mi v tomto programovém prohlášení úvahu o zdrojích, o zajištění
ekonomického a sociálního programu...? Také se mluví různou dikcí o zajištění
urychlení ekonomického růstu a udržení toho růstu HDP. Faktem je, že 2,4%
pro tento rok - to je růst HDP, ať už tedy budu mluvit o tom, jak se to
statisticky vykazuje jakkoliv - tak to nám nepokryje ani ztráty z IPB. To je málo
pro to, máme-li se integrovat do evropského ekonomického systému. My musíme
dělat všechno pro to, aby naše země neutrpěla při té integraci do evropských
ekonomických struktur šok.
Moderátor:
Já tu nejsem za advokáta vlády, to chraň bůh, ale pan místopředseda vyjádřil
celkem jednoznačně, co ho z toho programu zajímá nebo co mu přijde
relevantní. Co byste ještě shledali v tom programu za pozoruhodné nebo následováníhodné,
inspirativní, pro KSČM přijatelné - nebo pro ODS?
Miroslav Ransdorf:
Sympatický je důraz na sociální stát, ale zase bych chtěl zdůraznit rozdíl
přístupu KSČM a sociální demokracie; nemůže stát proti sobě sociální
stát a ekonomická efektivnost, nemůže stát proti sobě přerozdělování a
tvorba zdrojů. Ty věci naopak musí být v jednotě, musí být sladěny. A to
je věc, která rovněž v tom programovém prohlášení chybí.
Moderátor:
Když jsem tady před týdnem měl pana poslance Kalouska a pana poslance Vojíře,
tak oba jako první před závorkou vytkli téma EU. Mám pocit, že pro diváka
to není zrovna úplně nosné a primární dominantní téma. Třeba se divák
mýlí, třeba se mýlím já...
Miroslav Ransdorf:
To je klíčové téma, pane redaktore, ovšem řekl bych jednu věc; jestliže
Zemanova vláda před čtyřmi roky měla ve vládním prohlášení devětapadesátkrát
zmíněný vzor EU, tak jsem tehdy říkal a podobně mí kolegové, že neznám
žádný dokument z minulosti, který by se devětapadesátkrát odvolával na
vzor Varšavské smlouvy nebo RVHP. Špidlova vláda dokonce ještě toto
obracení se ke vzoru EU prohloubila a já si myslím, že je důležité věc
uchopit tak, aby integrace do evropských struktur znamenala vyšší kvalitu národního
života - nikoliv naopak.
Moderátor:
Kdybych vás vzal za slovo, tak bych řekl, že lajtmotivem mého dětství bylo
heslo "Sovětský svaz - náš vzor", ale to je...
Miroslav Ransdorf:
Evropská unie - náš vzor; já jsem měl z vystoupení pana ministerského předsedy
Špidly takový dojem, že je lépe se mýlit s EU než mít pravdu proti ní.
Přemysl Sobotka:
To, co říkal kolega, že chybí ty zdroje, to má logiku, ale jinak z hlediska
té výdajové části jsem měl možnost a opravdu jsem si přečetl váš
volební program a ten je téměř totožný s tímto volebním programem této
- schválně si ho přečtěte, možná to i pro vás bude zajímavé...
Miroslav Ransdorf:
Já jsem jeho spolutvůrce, pane místopředsedo...
Přemysl Sobotka:
Tam to také není jasně řečeno, kde se vezmou na ty plošné sociální dávky,
na tu podporu - také to tam není řečeno. Takže používat dneska argument,
že nejsou peníze, to je sice správný argument a dokonce bych řekl, že je
pravicový argument a v této chvíli je i váš, ale jednu poznámku - a to je
z vašeho vystoupení (nevím, jestli to bylo dokonce v Liberci, odkaď oba
jsme); kdyby nebylo Špidly, tak je to vláda 111... A váš předseda Grebeníček
jasně hovořil o vládě, která je v této chvíli možná - levicová - a to
je číslo 111. Proto jsem na začátku hovořil o čísle 111.
Miroslav Ransdorf:
Já nejsem z Liberce, já jsem původem Rakovničák...
Přemysl Sobotka:
A váš otec?
Miroslav Ransdorf:
Ne, ne - já jsem Rakovničák.
Přemysl Sobotka:
Tak pardon. Ale bylo to myslím v Liberci na tiskovce.
Miroslav Ransdorf:
V Liberci jsme se několikrát setkali v příjemném prostředí právě toho
centra Babylón... Ale chtěl bych říct, že já osobně vidím jeden z největších
problémů v té ekonomické oblasti, že se v devadesátých letech prakticky
utlumilo nebo zastavilo akumulování - akumulace finančních prostředků, a
protože díra v té akumulaci je tak obrovská, že se nedá napravit ani
racionalizací těch veřejných struktur, ani deficitním financováním, tak
je dneska jediná možnost, jak tento "gap", tuto díru nahradit, a to
je přitáhnout solidní investory ze zahraničí.
Moderátor:
Vy jste zmínil nepřímo republikány a Miroslava Sládka jako stranu, která
byla "vyvolena". Volně v kuloárech se jim říkal "parlament
s.r.o.", a občas se tenhle přídomek připisuje i komunistům, protože
Špidlova vláda vykazuje mocný sociální idealismus, vy ho ve svém programu
vykazujete rovněž, ale dokážete být praktičtí a dokážete si uvědomit
jednu věc - my do té vlády v nejbližších letech zřejmě nevstoupíme, takže
jsme realisté, můžeme ovšem slibovat co je libo... A s těmi sliby je to
trochu podobně. Teď vás vezmu za slovo, pane místopředsedo; vy jste citoval
v parlamentu teď básníka Machara, zemřel v r. 1941...
Miroslav Ransdorf:
1942...
Moderátor:
1942 - máte pravdu. A citoval jste ho nepřesně, a to je podobné, jako s těmi
vašimi sliby. Vy jste řekl, že napsal Machar v básnické sbírce V záři
elenského slunce o Marku Antoniovi, že je "vztyčený klas prázdný".
Miroslav Ransdorf:
No - že byl vztyčený klas prázdný.
Moderátor:
Ale to napsal Machar o Pompeovi, o někom úplně jiném. Pak to ještě popletl
pan předseda parlamentu a řekl Marka Aurelia...
Miroslav Ransdorf:
Já se rád přiznám, že jsem se mýlil!
Moderátor:
A to mi právě připadá symbolické, ten citát zní efektně, ta souvislost
je taktéž efektní, a s vaším programem jsem měl občas podobný problém;
zní to výborně, jenom kde na to vzít? A to vy víte?
Miroslav Ransdorf:
Já jsem opakovaně o těchto věcech mluvil. Jinak se tedy omlouvám, pokud došlo
k tomuto pochybení... Ale sbírku jsem si nevymyslel, ta sbírka opravdu je...
Moderátor:
Tam se César obrací na svou choť Kalkurnii, kde říká proč byl Pompeus
vztyčený klas prázdný.
Miroslav Ransdorf:
Ale řekněme si tedy, kde je ten problém. Problém je v tom, že opravdu to
programové prohlášení asi neměli moc v ruce ekonomové. Já jsem o této vládě
mluvil jako o sboru ekonomických romantiků a to bych připomněl znovu, když
si přečtete pozorně, co všechno se tam říká... My neslibujeme na rozdíl
od vlády, že všichni dostanou všechno, my neslibujeme, že je možné udržet
existující daňový systém a zároveň zabezpečit financování všech těch
věcí, o kterých se tady mluví. My jsme naopak jako jednu z klíčových věcí
pro zvýšení těch příjmů uvažovali s daňovou reformou, tzn. reforma,
která by měla jinou strukturu, kde by bylo tou změnou struktury zajištěno,
že klesne daňové břemeno občanům, ale daňový výnos podle různých
variant by šel o 30-60 mld. nahoru. Ale vláda v podstatě hovoří o tom, že
zůstane zachovaná stejná daňová soustava s nezbytnými korekcemi oproti EU,
mluví o tom, že zůstane daňová kvóta z r. 2000, v podstatě na existující
bázi chtějí profinancovat všechno pouze tím schodkem.
Přemysl Sobotka:
Zase je to ten zdroj, který máte popsán ve svém programu jako KSČM, a to
je, že zvýšíme progresivní daně, že eventuálně začneme mluvit o dani z
luxusu nebo na luxusní výrobky. A tento směr jde jedním jasným, tzn. ty
bohatší, ti schopnější budou více zatěžováni daněmi...
Moderátor:
A demotivováni...
Přemysl Sobotka:
Je to podobná perspektiva, kterou nám nabízí i tato vláda. Vy jste zmínil,
že tato vláda se vrací do r. 2000 z hlediska té daňové zátěže, ale tato
vláda také řekla, že chce snížit o 4% firmám, čili právnickým osobám
daně, ale pak to musí vyrovnat, takže budou zvyšovány spotřebitelské nebo
spotřební daně, bude zvyšováno DPH. Pomiňme, že můžeme přestat kouřit,
pít alkohol, jezdit autama, to jsou všechno daně, které nám vytáhnou tyto
výrobky nahoru, ale úvaha o změně DPH znamená, že z 5% půjdeme na 22% a dáme
to pod štít EU. Já se bavím o vládním prohlášení! A pak se dostaneme do
situace, že DPH na stavební věci, které je 5%, půjde na 22%, potraviny půjdou
na 22% - už se nebavíme o tom, že se bude přibližovat 22% k 5% nebo k 20%,
ale že to necháme na těch 22%, a to jsou zdroje pro tuto vládu. A vy ve svém
volebním programu máte podobný zdroj peněz.
Miroslav Ransdorf:
My ne, my mluvíme o daňové reformě, kde by se změnila struktura, například
my tam uvažujeme o tom, že by byl zvýšen tlak na produktivní využívání
zdrojů, tzn. nižší daně by podnikatel měl potud, pokud by měl exportní
úspěchy nebo by dosáhl technologického zdvihu u svých produktů nebo by
vytvořil nová pracovní místa - tlak na produktivní využívání zdrojů.
To je velmi důležitá věc, to je záležitost, která tady není. Ten daňový
systém musí mít minimálně čtyři charakteristiky; musí zajistit fiskální
spravedlnost, musí umožnit státu určité regulační formy, aby měl vliv na
strukturu hospodářství, musí také zajistit dostatečný daňový příjem,
aby se daly profinancovat nezbytné funkce státu, a konečně musí být také
motivující pro ty ekonomické subjekty. Ani jedna z těch čtyř věcí momentálně
v té daňové soustavě, která funguje, není. A když jste mluvil o tom
odstavečku, který je tam věnován těm převodům, tak samozřejmě EU dneska
nemá daňovou soustavu mezi věcmi, které upravuje, protože v Evropě fungují
minimálně dva přístupy k daňové oblasti - a některé státy mají převahu
progresivního zdanění, některé přesunuly daňové těžiště těm daním
nepřímým. Ale jedna věc tam je doporučená, tzn. u toho základního zboží,
jako jsou potraviny, tam je...
Moderátor:
Pane místopředsedo, já jsem slíbil otázky hostů, vy jste úplně zdivočel...!
Zástupce voličů:
Pánové, co teď s rozlitým mlékem? Máme tady několik biliónů dluhů, některé
jsou vnitřní, o těch se nemluví... Čili zkuste velice jednoduše divákům
vysvětlit, jak tuto situaci řešit. A chtěl bych také slyšet nějaké přiznání
odpovědnosti za tento stav, zejména na straně KSČM, protože to, co má jako
startovní pozici nová vláda, je docela žalostné, a vy na tom nesete samozřejmě
drtivý podíl viny. Čili chtěl bych slyšet, jak dál, a jednoduše, abychom
to všichni pochopili.
Miroslav Ransdorf:
Nevím tedy, jestli mám začít, já nevím, jak my neseme drtivý díl odpovědnosti,
když jsme celá devadesátá léta neměli nejmenší vliv na to, jak se nakládalo
s veřejným majetkem, proces privatizace jsme si představovali úplně jinak,
my jsme navrhovali jiný koncept privatizace, který měl zabudované kontrolní
mechanismy a Fond národního majetku v našem přístupu neměl být pouze
transformační, ale také podnikatelskou institucí. Tam byl úplně jiný přístup
a my nemůžeme za to, že podle některých odhadů až třetina majetku byla v
privatizaci rozkradena. Řekl bych ale, že současná situace opravdu vyžaduje
širší shodu tak, aby opravdu ta země, chce-li se začlenit do evropských
ekonomických struktur, musí zvýšit efektivitu, produktivitu práce, musí
pomoci podnikatelským subjektům, aby byly připraveny na zostřenou
konkurenci. Ta integrace do EU vzhledem k tomu, jaká je nasycenost světových
trhů, jak se vyvíjí celý ten proces globalizace, tak to všechno bude
znamenat daleko tvrdší podmínky na vnějších i vnitřních trzích. A řeknu-li
to v kostce, neznamená ta otázka budoucnosti to, jestli u nás bude primárně
zachovaný lustrační zákon nebo ne, to nerozhoduje o kvalitě života v této
zemi, to je spíš ostuda, že stále je, ale otázka klíčová pro tuto zemi
je, zda a jak uspěje v globální soutěži. A tady je zájem všech těch
stran myslím shodný!
Přemysl Sobotka:
Pan poslanec Ransdorf docela dobře zapomněl na 40 let, a na to bychom neměli
zapomínat, protože budeme-li operovat s čísli HDP - a vy to velmi rád používáte,
že jsme byli podobni Itálii a Francii - tak to, co jsme viděli na ulicích a
v našich domácnostech, ukazuje jasný rozdíl. A to je ten dluh, který musí
tato ekonomika zaplatit a navíc z jednoho z nejtotálnějších socialismů,
protože kromě Ruska u nás vlastně neexistovalo žádné soukromé hospodaření
- Polsko něco mělo, Maďarsko něco mělo, východní Němci něco měli, my
jsme byli absolutně pod límkem státu a my jsme tady v klidu spočívali 40
let. Takže toto musíme zaplatit. A to, že jsme přecházeli z tohoto systému
na systém, který se zaplaťpánbůh podařilo udělat v nějaké etapě (a ta
etapa bohužel byla krátká), nikde v žádné ekonomické učebnici nebylo
popsáno, jak se ze socialismu přechází do tržní ekonomiky, jak se přechází
obráceně - to jsme byli poučeni již několikrát v historii... A to musí
hlavně tato vláda a další vlády. A jestliže pravice chce vytvářet
hodnoty - a nebudeme si namlouvat, že Evropa se odvrací od toho levicového směru,
obrací se doprava, protože pochopili, že jedna a jedna jsou dvě a ne dvě a
půl, a současná vláda nám jasně deklaruje se svým návrhem deficitu, že
to bude ne dvě a půl, ale tři - a někdo to musí zaplatit. A kdo to zaplatí,
to jsme samozřejmě my všichni ve svých daních.
Miroslav Ransdorf:
Pan Podzimek mě teď bude kontrolovat; myslím si, že to byl Čapek, kdo řekl,
že kdo tvrdí, že Evropa jde doprava, tak by to musel dokázat - ne pro minulá
dvě, tři nebo pět let, ale za těch dva tisíce let. Evropa nejde po mém
soudu doprava. Ale pravice u nás hodnoty ani ne tolik vytvářela jako je ničila
a rozbíjela v těch devadesátých letech...
Přemysl Sobotka:
Já s váma nesouhlasím...
Miroslav Ransdorf:
A jestliže říkáte, pane místopředsedo, že tady nebylo jasné, co dělat...
Některé věci jsme vašemu předsedovi říkali jasně, že například v
takové uznávané knížce, jako je Treaty Of Human Action od Von Miesese je
napsáno jasně, že jestliže nasadíte liberalizaci na strukturu, kde existují
silné monopoly, tak vlastně dojde k prudkému zdvižení cen. To skutečně u
nás nastalo, tady byla celá řada varování od věhlasných ekonomů, mohl
bych začít novelistou Galbrightsem až třeba po japonské ekonomy, a tato
varování se ignorovala! Ignorovala!!! Ta otázka není, zda to vrátit zpátky,
to nikdo nechce a nechtěl! Ale jak!
Moderátor:
Pan Sobotka hovořil o deprivatizaci vaší, narážel na to, co se stalo po r.
1948, vy hovoříte o tom, že jste znali recept na privatizaci...! Jako byste
každý mluvil o úplně jiném tématu.
Miroslav Ransdorf:
Pane redaktore, ta řeč je úplně o něčem jiném...
Přemysl Sobotka:
Každého z vás určitě...
Miroslav Ransdorf:
O produktivitě a prosperitě podniků nerozhoduje forma vlastnictví, rozhoduje
jaká je motivace lidí a kvalita řízení. A v těchto dvou věcech nenastala
žádná změna k lepšímu. Co je to za přiznání, když třeba ministerstvo
průmyslu a obchodu v r. 1997 udělalo analýzu, kde bylo ukázáno, že v
privatizovaných podnicích je produktivita práce o 20% nižší než ve veřejném
sektoru?! Jak tedy proběhla privatizace, byla úspěšná nebo ne?
Zástupce voličů:
Přece soukromé vlastnictví samo o sobě je motivací...
Miroslav Ransdorf:
Samo o sobě ne!
Zástupce voličů:
Ale ano.
Miroslav Ransdorf:
Není.
Zástupce voličů:
Když můžete s něčím nakládat, tak jste za to zodpovědný, a to je to, o
čem je ta pravice a levice, o osobní odpovědnosti, o pro osobní odpovědnost
prostoru, a ne schovávání se za kolektivní odpovědnost. Ale já jsem měl
úplně jinou otázku na pana senátora Sobotku, protože jsem pochopil, že se
asi všichni shodneme na tom, že ten současný vládní program je
nerealistický, nevyvážený z hlediska výdajů a příjmů, ale protože ODS
se vlastně dostala poprvé do deklarované opozice, tak jestli hodlá
postupovat ofenzivně, tzn. když vláda přijde s nějakými opatřeními, vládními
návrhy zákonů, jestli hodlá veřejnost seznamovat s alternativními podrobnějšími
a koncepčními změnami - aby to nebyly jenom nějaké připomínky?
Miroslav Ransdorf:
Jenom jednu větu; u nás lidé nebyli motivováni v tom procesu privatizace
nakládat odpovědně se svým majetkem, ale užít ho. Oni ho častokrát byli
motivováni k tomu, aby ho vytunelovali.
Moderátor:
Vybíráte si excesy, uvažujete mediálně v tom smyslu, že média si samozřejmě
vybírají to, co je mediálně vděčné. Těžko bude asi někdo v médiích
zmiňovat, že nějaký podnik normálně pracuje, prosperuje, šlape.
Miroslav Ransdorf:
Ano, já znám řadu takových podniků, ale u nás třeba je státní podnik,
který má nejlepší - dokonce národní podnik! - v Budějovicích, který má
ze všech pivovarů údajně nejlepší marketingovou strategii - a je to národní
podnik!
Moderátor:
Žádná jména, nedělejte reklamu... Pane místopředsedo, prosím, byla to otázka
na vás.
Přemysl Sobotka:
Ocitoval bych z programu komunistické strany ohledně privátního majetku atd,
že - zvýrazní aktivní úlohu státu pro urychlení národohospodářského růstu.
KSČM neodmítá soukromé vlastnictví tam, kde je schopno zajistit efektivní
výrobu, obchod, služby, a kde není spojeno s podvodem a zločinem. Dlouhodobým
cílem KSČM není nucené vyvlastnění, ale cílevědomé budování společenského
sektoru... Kdo rozhodne o tom, jestli je to efektivní, není efektivní, o tom
přece ten dotyčný podnikatel rozhoduje svým způsobem? Ale odpovím na tu vaši
otázku; pevně věřím,pokud se nebudeme chovat jako ve standardní opozici,
tzn. že budeme nahlas říkat fakta, která jsou proti tomu, co nám bude předvádět
tato vláda - a znova se teď vracím, buďto má 101, 111 nebo 142 - předpokládám,
tak, jak nám říkali kolegové z KSČM, že oni budou podporovat některé zákony,
které budou směřovat na propojení jejich programu a jsou si velmi blízké,
takže já pevně věřím, že ODS najde tu cestu (ona ji nemusí hledat, akorát
to musí říkat obrovsky nahlas).
Miroslav Ransdorf:
Máte něco proti tomu, jak funguje třeba strategické plánování a budování
veřejného sektoru ve Francii, kde je pravicová vláda. Vidíte v tom něco
nebezpečného?
Přemysl Sobotka:
Jak dlouho je tam pravicová vláda?
Miroslav Ransdorf:
Byly tam několikrát pravicové vlády, ale nezměnily na praxi strategického
plánování nic - funguje to celá desetiletí.
Přemysl Sobotka:
Každý podnik musí plánovat, ale ne pod vlivem státu...
Moderátor:
Každé analogie jsou ošidné, analogie ať už s tím nebo oním státem jsou
zavádějící.
Zástupce voličů:
Já bych to chtěla trošku vrátit k tomu vládnímu prohlášení. Kromě těch
finančních zdrojů, co vám na těch jednotlivých kapitolách vadí? Mě by
speciálně zajímalo zdravotnictví, sociální politika...
Moderátor:
Zůstaňme u zdravotnictví, pánové.
Miroslav Ransdorf:
To je doména tady pana místopředsedy, který je lékař... Já osobně jako
laik, když jsem si přečetl tuto kapitolu (a odborníci v našem klubu i v
odborném zázemí mi to potvrdili), tak bych řekl, že je to v podstatě amatérský
výtvor. Pokud na to měla vliv nová paní ministryně, tak asi odborného zázemí
Lidového domu nevyužila.
Zástupce voličů:
Řekněte konkrétně, co vám na tom vadí?
Miroslav Ransdorf:
Tam jsou i formulační nesmysly, když se podíváte na tu kapitolku, tak z řady
vět vůbec není jasné, co autor nebo autorka chce říct.
Moderátor:
Pane doktore, tato sféra vám je vlastní...
Přemysl Sobotka:
Nevím, jestli mi je vlastní, ale zdravotnictví se obtížně řeší na celém
světě a čím je stát bohatší, tím má samozřejmě zdánlivě méně
problémů se zdravotnictvím. Myslím, že v tomto programovém prohlášení,
které je obecné, tak na prvním místě je přístup pacienta k informacím;
to je věta, která je sice krásná, ale já si nedovedu představit, jak s ní
bude ten pacient nakládat, protože on je, co si budeme namlouvat,vždycky na té
přijímací bázi a dostává od lékaře tu "vidličku" na to, jak
se má rozhodnout. To, že chce nová ministryně zvýšit platy a akorát neřekne
to B, odkud se to má vzít, protože zdroje peněz pro zdravotnictví jsou z
oblasti pojišťoven, a pojišťovny, aby měly dostatek peněz, tak potom musí
žádat vládu, aby zvýšila ne tentokrát daň, ale je to zdaňování, ať už
zaměstnavatele nebo zaměstnance, čili půjde nahoru zdravotní pojištění a
zase to ten dotyčný občan, který se dostane do styku s tou nemocnicí nebo s
tím lékařem. Druhá věc, o které se hovoří, že musí být podle evropských
standardů a podle úmluvy, kterou jsme navíc jak ve sněmovně, tak v Senátu
přijali, musíme být léčeni na nejvyšší úrovni poznání; já si tuto úmluvu
nedovedu představit, že bychom naplnili, protože to nenaplní ani Spojené státy,
ony také neratifikovaly ty vyspělé země. My jsme ji v klidu ratifikovali, v
Senátu nás bylo asi sedm, kteří jsme byli proti tomu.
Moderátor:
Máte to za nerealistické?
Přemysl Sobotka:
Je to nerealistické, protože to ani nejde. Ale směřovat k tomu je samozřejmě
velmi důležité. Já přeju zdravotníkům, protože byli špatně placeni celá
léta, protože čtyřicet let byli ve zdravotnictví velmi velmi ponižováni v
té úrovni platů, ale 18% dovede současné nemocnice do situace, že v září
či říjnu přijdou a řeknou, že nemají už peníze. A není to o tom, že
by byl špatnej manažér, je to o tom, že prostě nemá zdroj peněz. A jsme
opět u státního rozpočtu, je to úplně stejné.
Miroslav Ransdorf:
Po mém soudu v tom resortu je peněz dost, ale jsou využívány špatně a ve
špatné struktuře. A ta debata má být vedena právě o struktuře. Když
jste mluvil o těch příjmech lékařů, já třeba vím o případech
nemocnic, kde lidé vůbec nedostávají peníze, kde je katastrofální platová
situace. Já se domnívám, že ten bismarckovský systém pojišťoven je
velice drahý, nákladný a neefektivní. Systém, který jsme zastávali a který
bychom preferovali je něco na způsob ve V. Británii nebo ve Skandinávii se všemi
nedostatky...
Moderátor:
Pánové, ukázněme se, za chvilku je konec. Do jaké míry mezi opozičními
stranami v tuhle chvíli vládne širší shoda, o které hovořil pan místopředseda,
to posuďte sami, milí diváci. Než skončíme, také si můžete položit otázku,
v jakém časovém horizontu se KSČM podle vás může stát vládní stranou,
aby dokázala, že její program - dovolím se vrátit k tomu Macharovi - není
vztyčený klas prázdný.
Přemysl Sobotka:
Pane redaktore, to je věc voličů.
Moderátor:
Jsem si toho vědom.
Přemysl Sobotka:
Já doufám, že se toho nedožiju.
Miroslav Ransdorf:
Vy chcete tak brzo umřít?