Z 12 bodů Gregora Gysiho

Pokus státního socialismu vyhnout se spontánnosti a nejistotě kapitalismu tím, že soutěž a vývoj budou nahrazeny plánovitým řízením a centralizovanou správou zdrojů, ztroskotal. 

I když vezmeme v úvahu to, že se systém musel stále bránit proti útoku, a jak to ovlivňovalo jeho podmínky, platí: 

• Všeobecné předpoklady pro inovaci a pokrok byly zničeny nebo nemohly vznikat. Sociální jistoty tím nenacházely trvalou oporu v ekonomické základně. 
• Svoboda a individuální iniciativa byly omezovány a základní demokratická práva nebyla zaručena. 
• Státní socialismus se přeměnil na stagnující společnost, která se postupně rozpadala a nakonec i rozpadla.

Přesto přinesl lidstvu důležité zkušenosti. Ty je třeba kriticky analyzovat, nikoliv pouze odsuzovat.

...

Pro demokratický socialismus nemůže spočívat modernizace politiky v tom, aby byla ještě efektivnější služkou ekonomiky a aby se poněkud sociálněji postarala o “odpad”, pro ekonomiku nepotřebný. Nespokojujeme se ani zhodnocováním pracovní síly prostřednictvím jejího vzdělávání.

Modernizací politiky je nutno totiž rozumět renesanci politiky jakožto takového vědomého utváření sociálních vztahů, které účinně orientuje síly trhu a celé společnosti na všeobecný prospěch. Společnost se ve svém vlastním zájmu musí řídit principy solidarity:

• kdo chce využít nové šance, musí z nich udělat šance pro všechny;
• kdo chce bojovat s novými riziky, nesmí je přesouvat na ty, kteří se jim mohou nejméně bránit.

Z manifestu Strany demokratického socialismu (PDS) "Spravedlnost je moderní", 1999