To, co jsme si vyzvonili klíči na náměstích našich měst, má už málo co společného se sny o moci bezmocných. Láska a pravda nezvítězila nad lží a nenávistí a nezdá se, že by k tomu v několika příštích staletích mělo dojít. Moc se v našich středoevropských poměrech sice nechová otevřeně brutálně, nemění to však nic na tom, že demokratické instituce nejsou naplněny demokratickým obsahem. Reálná demokracie je míněna jako moc uplatňovaná převážně se souhlasem ovládaných. Kdo však má prakticky monopol na informování těch, kteří mají volebním aktem projevit svůj souhlas nebo nesouhlas? Jak se tento souhlas kupuje? Jak se souhlas občanů vždy jednou za pár let vulgárními reklamními triky získává a pak další léta okázale ignoruje? Moc je dnes jednoznačně mocí mocných. Ukazuje se, jak je politická moc stále více hračkou v rukou nikým nevolených a nikomu neodpovědných ekonomických subjektů. Je zřejmé, jak jsou držitelé formální politické moci bezmocní a jak je reálná moc nemocná.
B. Správcová, Čaroděj dřímá v každém z nás. Hovory s Ivanem O. Štampachem, Lubor Kasal nakladatelství, Praha 2004