Slovo jako stvořené na důkaz, že mohou být na světě i zdrobněliny
odporné. Slovo v nedobrém smyslu, sebemrskačské a mazochistické. Vím sic,
dobře vím, a dovedl bych toho uvést i příklady: vyšlo už i z per drahých
i mně, zaznělo už i z úst mužů, které bolela přízemní malost,
slamostrusná okresnost jejich okolí, žabomyšiáda života, který viděli
kolem sebe. Ale daleko častěji - tak za protektorátu - jsem to slovo četl od
lidí nanicovatých, od podlců. Oháněli se tím slovem, aby stáhli lidi své
krve tam, kde oni sami vězeli odjakživa.
(...)
Nenávidím to slovo, tu lotrovskou zdrobnělinu Čecháček, a bylo by dobře,
kdybyste je nenáviděli se mnou; neboť kdekoli zazní, bude pravděpodobnost
99:1, že zazněla z úst skutečného Čecháčka, tedy tvora, jehož každé
dechnutí by mělo být políčkem pro každého Čecha.
Čeština poklepem a poslechem, 1948