K oslavám 1. máje 1968

Vasil Biľak

Paměti Vasila Biľaka, Cesty, 1990, II. díl, II. kapitola, str. 21 - 22

Není mou úlohou podrobně vykreslit politiku a společenské klima, jaké panovalo v dubnu 1968. Byl to měsíc chaotického myšlení a jednání vedení Komunistické strany Československa, měsíc ustavičných ústupků, strachu poctivých komunistů z dalšího vývoje, ústupu z boje ustrašených a prudkého nástupu a drzosti protisocialistických sil. Každý čekal na nějaký zázrak. Pravicoví oportunisté čekali, že ve světě vznikne taková krize, která najednou pomůže vytrhnout ČSSR ze socialistického společenství. Marxisticko-leninské síly ve straně a milióny občanů republiky doufali, že se vedení strany a státu vzpamatuje a zastaví oslabování strany a socialistického státu.

Určité naděje se vkládaly i do oslav 1. máje. Pravicoví oportunisté však prosadili "nový přístup k oslavám 1. máje". Strana neměla mobilizovat dělnickou třídu a pracující, ale ať do průvodu přijde kdo chce a dělá co chce a podle toho se posoudí, zda se podporuje anebo nepodporuje politiku strany. Pravicoví oportunisté však velmi houževnatě zaktivizovali všechny své síly a tím měli na ulicích ukázat anebo tlumočit hlas lidu a dělnické třídy. Hlavně jim šlo o to, ukázat v tomto světle 1. máj v Praze.

Vcelku, když odmyslíme politický záměr a podtext, proběhl 1. máj klidně. Mezi jednotlivými kraji nebyly podstatné rozdíly. Koneckonců mimo Prahu a Bratislavu posuzovalo mnoho lidí všechno to, co se odehrává, jako jakési absurdní divadlo, jako kus bláznovství. Lidé nechápali, co se za různými akcemi skrývá. Disciplína a povinnost držet jednotu předsednictva, ještě jen měsíc starého, neumožňovaly marxisticko-leninským silám, aby otevřeně řekly o co jde a aby viděly nebezpečí, které hrozí a každým dnem narůstá.

První máj v Praze byl v podstatě v rukách pravicových a antisocialistických sil. Záměr byl jasný - vyzdvihnout Dubčeka, oslavovat ho, udělat z něho prapor i štít a vytvořit obraz masového postupu tzv. neposkvrněných politiků "s čistýma rukama". Každý, kdo v minulosti prosazoval revoluční přeměny, měl podle nich špinavé ruce. Kdo však střílel za předmnichovské republiky do dělníků a rolníků, kdo kolaboroval s fašisty, ten měl podle této logiky čisté ruce. Zašpinit si je mohl jen při budování socialismu. Velkoryse byli ochotni vzít na milost pár jednotlivců z bývalého vedení, i když měli špinavé ruce. Za fasádou Dubčeka se připravovala zrada socialismu, hrálo se o budoucnost Československé socialistické republiky.

Tam, kde se lidé svými hesly hlásili k politice KSČ, k socialismu a k přátelství se Sovětským svazem, to sdělovací prostředky bojkotovaly. Hlavní pozornost byla věnována 1. máji v Praze. Zde se ukazovaly přímo dojemné scény, jak zarytí nepřátelé socialismu vzdávají před tribunou hold prvnímu tajemníkovi ÚV KSČ. Dubček se stal symbolem nové strany. Ne KSČ, ale "Dubčekovu stranu" začaly uctívat a uznávat antisocialistické živly. Na počest Dubčeka se pekly rohlíky, za Dubčeka se sloužily svaté mše. Bylo oznámeno, že za Dubčeka se modlí a přeje mu v jeho činnosti úspěch i sám svatý otec.