Pokud jde o Kautského, jeho zjevný rozchod s marxismem nenabyl formy odmítání nebo opomíjení politiky, nenabyl formy, která se snaží "přeskočit" přes četné a rozmanité -zejména v imperialistické epoše - politické konflikty, otřesy a přeměny, nenabyl formy apologetiky imperialismu, ale nabyl formy snění o "pokojném" kapitalismu. "Pokojný" kapitalismus byl vystřídán nepokojným, výbojným, katastrofickým imperialismem, to je Kautsky nucen přiznat, neboť on to přiznával již v roce 1909 ve zvláštním spise, v němž se naposledy projevil s ucelenými závěry jako marxista. Když však není možné jednoduše, přímo a primitivně snít o tom, že se od imperialismu vrátíme zpět k "pokojnému" kapitalismu, nebylo by snad tedy možné dodat tomuto v podstatě maloburžoaznímu snění formu nevinných úvah o "pokojném" "ultraimperialismu"? Když nazveme ultraimperialismem mezinárodní spojení národních (správněji: státně organizovaných) imperialismů, které "by mohly" odstranit pro maloměšťáka zvlášť nepříjemné, zvlášť znepokojivé a zneklidňující konflikty, jako jsou války, politické otřesy a pod., proč by tento nebylo možno odbýt nynější epochu imperialismu, která je zde a která je přeplněna konflikty a katastrofami, nevinným sněním o poměrně pokojném, poměrně bezkonfliktním, poměrně nekatastrofickém "ultraimperialismu"? Nebylo by tak možno se vyhnout "tvrdým" úkolům, které klade a již položila epocha imperialismu, jež nastala v Evropě, sněním o tom, že snad tato epocha brzy pomine a že je snad po ní myslitelná poměrně "pokojná" epocha "ultraimperialismu", nevyžadující "tvrdé" taktiky? Kautsky právě říká, že "taková (ultraimperialistická) nová fáze kapitalismu je v každém případě myslitelná", ale "k rozhodnutí o tom, zda je uskutečnitelná, nejsou ještě dostatečné předpoklady" (Neue Zeit, 30. IV. 1915, str. 144)
(....)
Lze popírat, že abstraktně je "myslitelná" nová fáze kapitalismu po imperialismu, totiž ultraimperialismus? Nelze. Abstraktně uvažovat o takové fázi je možné. Jenomže v praxi to znamená stát se oportunistou, odmítajícím naléhavé úkoly současnosti ve jménu snění o budoucích nenaléhavých úkolech. V teorii to znamená neopírat se o vývoj probíhající ve skutečnosti, nýbrž svévolně se od něhu ve jménu tohoto snění odtrhovat. Není pochyby o tom, že vývoj směřuje k jednomu jedinému celosvětovému trustu, pohlcujícímu bez výjimky všechny podniky a bez výjimky všechny státy. Vývoj k tomu však spěje za takových okolností, takovým tempem, za takových rozporů, konfliktů a otřesů - zdaleka ne pouze ekonomických, nýbrž i politických, národnostních a j. a j. -, že určitě dříve, než dojde k vytvoření jednoho světového trustu, k "ultraimperialistickému" světovému sjednocení národních finančních kapitálů, imperiallismus bude muset nevyhnutelně padnout, kapitalismus se přemění ve svůj protiklad.
V. Iljin, prosinec 1915