První teroristický útok v České republice byl po listopadu 1989 proveden na Staroměstském náměstí počátkem června 1990. Pod sochou Jana Husa vybuchla nálož, mezi odborníky zvaná "Fugas". Těžce zranila německou turistku a lehce několik dalších lidí.
První atentát na významnou politickou osobnost byl spáchán počátkem prosince 1992. Neznámý muž v karnevalové masce "Veselý tanečník" zazvonil u dveří domku komunistického vůdce Jiřího Svobody a pobodal ho nožem.
První aféra s odposlechem ústavního činitele - ministra spravedlnosti Jiřího Nováka - se začala odvíjet v září 1993. Pracovník české kontrarozvědky objevil v úřadu ministerstva odposlouchávací aparaturu, nezajistil ji, a zařízení do druhého dne někdo ukradl. Ani v jednom případě se policii či Úřadu pro vyšetřování nepodařilo zatím dopadnout pachatele. Je vůbec ještě naděje, že se tyto tři svým způsobem ukázkové případy podaří vyřešit?
Podplukovník Josef Doucha byl dva roky zástupcem šéfa týmu, který výbuch na Staroměstském náměstí vyšetřoval. "Dodnes si myslím, že datum, kdy byl výbuch proveden, nebylo náhodné," říká. Nálož bouchla čtrnáct dnů před prvními demokratickými volbami po čtyřiceti letech komunismu. Podle kriminalistů byla nálož konstruována tak, aby způsobila mezi návštěvníky Staroměstského náměstí masakr; že se tak nestalo, je prý pouze náhoda. V okamžiku výbuchu se totiž naštěstí uvolnila litinová víčka, která ve třicet centimetrů dlouhé trubce zavírala směs trhaviny a nadrobno nasekaného železa s olovem. Díky selhání víček se trubka neroztrhla, ale "pouze" vystřelila svou náplň jedním směrem: k orloji, kde střepiny zranily několik turistů. "Roztržení trubky by v okolí pomníku způsobilo opravdový masakr. To jsme si ověřili na několika pokusech," říká Doucha.
Na případu začala okamžitě pracovat třicetičlenná skupina kriminalistů a vyšetřovatelů. Prostřednictvím tisku požádala svědky o fotografie a videokazety. Přišly jich stovky. Některé až z USA nebo Kanady. Jejich pomocí se podařilo objasnit, co se na Staroměstském náměstí dělo před výbuchem i po něm. "Ale ač se to zdá neuvěřitelné, zůstalo hluché právě to desetiminutové místo, kdy byla taška s náloží u pomníku uložena," říká J.Doucha.
Policie prověřila několik stovek svědků. Prošetřovala vojenské experty na výbušniny a propuštěné odborníky ze Státní bezpečnosti. Bez výsledku. Podle expertního posudku může podobnou nálož zhotovit každý amatér. K objasnění případu nevedlo ani srovnání výbuchu na Staroměstském náměstí s podobnými atentáty, které byly za posledních dvacet let spáchány na území České republiky (údajně jich bylo sedm).
Poslední šancí bylo zjistit výrobce trubky, ve které byla výbušnina umístěna. To se podařilo. Jde o podnik zpracovávající trubky ze železáren. Ale ani tento objev nikam nevedl. Nebylo možné zpětně vypátrat všechny lidi, kteří přišli s polotovarem do kontaktu. "Seděli jsme tam u nich asi měsíc a prověřovali zaměstnance, ale výsledek žádný," říká pplk.Doucha.
Po roce policie radikálně snížila počet lidí, kteří se případem zabývali. V tu dobu už nikdo z týmu nevěřil, že se pachatele podaří dopadnout. Nicméně okolnosti výbuchu se prošetřují dál: pracuje na tom kriminálka. Nedávno proběhly tiskem informace, že policie podezřívá z atentátu dva bývalé vězně z Valdic. Chybí prý ale důkazy. Podle kriminalisty, který se případem zabývá, to není pravda. V současné době prý neexistuje žádné konkrétní podezření. Případům, jako je tento, se v policejním žargonu říká "pomník".
Počátkem prosince 1992 zazvonil u dveří žižkovského domu Jiřího Svobody muž, který měl na obličeji masku. Beze slov se na předsedu komunistické strany vrhl a bodl jej nožem. Na Svobodovo volání o pomoc přiběhla jeho dcera a udeřila útočníka do hlavy lahví vodky. Muž po tomto zásahu utekl. Masku "Veselého tanečníka" nalezla přivolaná policie ještě na předzahrádce, několik metrů od domu.
Policie dostala tři dny po činu informaci od svého agenta, že útok spáchal někdo z tuzemského anarchistického hnutí. Operativně vyslechla asi čtyřicet svědků. Prý na základě těchto svědectví byl nakonec z pokusu o vraždu obviněn devatenáctiletý student filozofické fakulty UK a anarchista Petr Wohlmuth. Dostal se do vazby, a i když z ní byl po čtrnácti dnech propuštěn, sledovala policie dál pouze "jeho" stopu.
Podle ředitele Úřadu pro vyšetřování v Praze Richarda Malečka je běžné, že vyšetřovatel, který má svého podezřelého, soustředí se jen na důkazy pro a proti jeho vině: "Kriminálka samozřejmě shromažďuje informace, které se vztahují k jiným verzím případu, ale záleží na vyšetřovateli, jak zváží okolnosti."
O Wohlmuthově účasti na činu byl přesvědčen i soudce Městského soudu v Praze Jiří Podlipný. Tvrdil, že Wohlmuth měl na hlavě jizvu, která mohla být způsobena lahví vodky, a že i další důkazy svědčily o jeho vině. Anarchistu prý usvědčili policejní psi, kteří ho na základě pachu získaného z masky při policejním pokusu opakovaně "vyčichali".
Expertiza vlasů a krve nalezená v masce, kterou dělali odborníci z německého Heidelbergu, však nebyla jednoznačná: vinu Petra Wohlmutha sice nevyvrátila, ale ani nepotvrdila. Vyšetřovatel případu Lumír Skoupý se bez ohledu na pouze nepřímé důkazy v dubnu rozhodl, že podá na podezřelého žalobu. Pražský prokurátor L. Jakl ji ale nepřijal a v červenci trestní stíhání Petra Wohlmutha zastavil. Z pohledu zákona to paradoxně znamenalo konec šetření celého případu.
"Podle zákona prokurátorovo rozhodnutí případ vyřešilo. Na jeho podkladu bylo vyšetřování útoku na Svobodu ukončeno," říká bývalý ministr vnitra, dnes advokát Tomáš Sokol. Případ se dnes nevyšetřuje "podle procesního práva", ale pražská kriminálka, stejně jako v záležitosti Staroměstského náměstí, pokračuje v "operativním získávání poznatků". Kriminálka může svou činnost vyvíjet, pokud ji o to požádá vyšetřovatel. Prý se tak stalo v srpnu. Podle už zmíněného kriminalisty se však od té doby v případu nic nezjistilo.
Třetího září 1993 navštívili ministerstvo spravedlnosti tři pracovníci Bezpečnostní informační služby. Ministr Jiří Novák měl totiž podezření, že jeho místnost je odposlouchávána. Pracovníci BIS po několikadenním hledání skutečně našli v místnosti telefonní ústředny aparaturu, kterou k odposlechu používala v sedmdesátých a osmdesátých letech Státní tajná bezpečnost. Pracovníci BIS však nalezený přístroj nezajistili a on se během noci ztratil.
Případem se dnes zabývá šestičlenný tým pražských vyšetřovatelů pod vedením šéfa Úřadu pro vyšetřování Richarda Malečka. Policisté už vyslechli údajně několik stovek lidí a ve spisu je asi osmdesát zaprotokolovaných svědectví. Tým je přesvědčen, že pracovník BIS odposlechovou aparaturu skutečně nalezl.Přestože v okamžiku nálezu chyběl v aparatuře magnetofon, berou vyšetřovatelé za prokázaný fakt, že odposlech byl funkční. Ve sluchátku ministrova telefonu totiž policie našla přídavný mikrofon, který zlepšoval kvalitu odposlechu kanceláře. Tento fakt policie v první fázi vyšetřování nepřiznala. Podle oficiální zprávy, kterou vydalo ministerstvo minulý pátek, "je možné téměř se stoprocentní jistotou prohlásit, že telefonické rozhovory vedené z ministrovy pracovny byly odposlouchávány".
JUDr.Maleček nemůže vzhledem k utajení pátrací akce existenci mikrofonu ani potvrdit, ani vyvrátit. Podle jednoho pracovníka ministerstva vnitra přešel vyšetřovací tým od klasifikace "údajný odposlech" k přesvědčení o skutečném odposlechu, ne na základě zajištěné techniky, ale na základě rozboru telefonických rozhovorů ministra. Tedy - potvrdilo se, že informace, které ministr sdělil pouze svému podřízenému, se objevily na veřejnosti. Jenže o těchto důkazech se hovořilo už v září. Jediným skutečně objasněným bodem neprůhledné aféry je tedy zatím policejní zjištění, že ministra Nováka neodposlouchávala Generální prokuratura.
Respekt, 8. 11. 1993