Před necelým měsícem vyšla v Salónu Práva úvaha předního českého filozofa, která by neměla uniknout Vaší pozornosti a o jejímž sdělení by se mělo diskutovat.
Václav Bělohradský se ve svém článku "Paďouři a bojovníci" zamyslel 13. července v Právu nad tím, co nám dluží čeští komunisté. Neměl vůbec na mysli komunisty vyvlastněný majetek. Uvažoval spíše nad jinými dvěma neduhy, které jsou společností běžně spojovány s komunistickou stranou a které jsou dnes překážkou dalšího rozvoje české společnosti.
Vyvrátil zažité dogma, že komunisté vyvlastnili slova a pojmy a že proto mohou za dnešní chaos v pojmech. Podpořil ale naopak myšlenku, že mají vinu za současnou výběrovou neakceptanci některých pojmů společností. Příčinu vidí v tom, že oni sami rozdělením společnosti do dvou táborů, do dvou disjunktních tříd, vytvořili a dodnes udržují podmínky pro to, aby byly některé pojmy částí společnosti mylně odhazovány jako totalitní a demokracii škodlivé.
Pravým dědictvím komunismu je totiž podle Bělohradského "víra v dějinotvornou roli strany nového typu, jejíž legitimace se nosí na srdci, jejíž členové jsou lidé zvláštního ražení, jíž se bezvýhradně věří, s níž je lépe se mýlit než mít proti ní pravdu, která se řídí poznanými zákony dějin." Komunistům je podle něj cizí "relativní občanský svět různých postojů, ideologií, věr a pověr".
Obroda komunistické strany znamená pro Bělohradského její návrat "do toho jim cizího světa mezi více či méně pomýlené, větší či menší paďoury". Komunisté - bojovníci se mají výslovně zřeknout "představy, že jejich strana je vyšší formou rozumu, která když užívá nějaké slovo, tak to slovo znamená pouze to, co strana chce." Mají "udělat z Nadstrany jednu z mnoha lepších či horších stran".
Celý článek Václava Bělohradského si můžete přečíst zde.
Milan Neubert, 10. srpna 2002