Ten nadpis mi něco neodbytně připomíná Ale co to v době soudu s Mikešem a Lenártem jenom je - ne a ne si vzpomenout.
A jaké závěry - alespoň pro mne - ze současné vládní krize plynou?
1. Uhelné sklady - z jasného a pochopitelného pudu sebezáchovy - rozhodly se ve vládě udržet za každou cenu. Bez účasti ve vládě by se zařadily mezi několik dalších stran, které následkem podobného procesu zcela, nebo téměř z politické scény zmizely. Uvědomujeme si tuto skutečnost dostatečně?
2. Vítězoslavné - a z hlediska partajní taktiky rovněž zcela pochopitelné - vystupování vedení strany i poslaneckého klubu KSČM, včetně nabídky účasti ve vládě, vyděsily Špidlu, Svobodu a Šavla natolik, že vedení Uhelných skladů zmasírovali a podařilo se jim vládní kabinet zachovat. A to i přes předcházející tvrdá a kategorická vyjádření o rekonstrukci vlády a účasti US ve vládě.
3. Postup KSČM při schvalování (a neschválení) daňového balíčku sice posílil úlohu a váhu poslanců KSČM v parlamentu, ale má za následek značný pokles popularity. Vím, o čem mluvím. Naše město bylo před pěti léty ze značné části povodní poškozeno. A podle této zkušenosti lidé u nás postup poslanců posuzovali. Do jednoho pytle tak dnes zařazují (možná i trošičku nespravedlivě) poslance ODS, KSČM a paní Marvanovou. A to z hlediska potřeb obyčejných lidí, kteří pomoc ihned a v maximální možné míře potřebují. Škoda.
Bohumír Glembek, 19. září 2002