Jitka Götzová napsala po 13. zasedání ÚV KSČM v Nymburce, že se "Randsdorf i Dolejš o funkce v KSČM obávat nemusí". Myslím, že to není dobrá formulace, která by vystihovala pravou podstatu věci. Myslím, že se o své funkce nikdy neobávali. Kdyby se totiž obávali, nikdy by se byli v posledním období nechovali v konfliktních situacích tak, jak se chovali. Nic je k tomu totiž nenutilo. Přesto nastavili svou politickou kůži právě v předvolebním období a voliči je za to svými preferenčními hlasy pochválili.
Pravdou je, že "cena Dolejšových akcií" v pražské organizaci poklesla a do čela Pražské rady nebyl znovu zvolen. Existuje tedy evidentní rozpor mezi názorovou hladinou členů KSČM a voličů KSČM. To je ale jev, který se často objevuje u nejrůznějších politických stran. Většinou to strany řeší pragmaticky tak, že se postupně přibližují ke stanoviskům svých voličů, pokud to není v příkrém rozporu s jejich programem.
Každý je jistě nahraditelný, zvláště u levicových stran to musí být pravda. Najít ovšem za některé "dělníky" náhradu nemusí být snadné. K tomu jistě právě uplynulé zasedání ÚV KSČM dospělo rovněž a námitky došlé od některých organizací smetlo ze stolu. Nepochybuji o tom, že si toho oba protagonisté byli dopředu vědomi.
Česká společnost v současnosti prožívá svůj podvědomý posun směrem k sociálním jistotám a hledá v tom oporu právě u levicových stran. Ve volbách získaný mandát může být ovšem také pouze dočasný, pokud se oběma parlamentním levicovým stranám nepodaří naděje svých voličů naplnit.
Nebude to asi jednoduchá záležitost ani u ČSSD, ani u KSČM. Něco mohou udělat politici obou stran hned, na něco budou potřebovat strávit spoustu času každodenní osvětovou prací ve vlastních řadách, úspěšně zakončenou jednáními svých sjezdů. V určitém ohledu by si mohli vzít příklad z německé Strany demokratického socialismu, která má ve svém stranickém programu závěrečnou kapitolu "Veränderungen mit der PDS - Selbstveränderung der PDS", přeloženo "Přeměny s PDS - přeměna samotné PDS".
Milan Neubert, 29. června 2002