Můžete to komentovat?
Jsem smutný z toho, že se tolik českých zákonodárců postavilo za válečný konflikt a za velmi nerozumný návrh vlády. Na druhou stranu jsem rád, že postoj KSČM byl jednoznačný a také shodný s našimi dlouhodobě prezentovanými postoji. Pro mne je otázka války a míru jednoznačně vyřešena od chvíle, kdy jsem na vlastní oči viděl barbarské bombardování Bělehradu a velké části Jugoslávie letadly NATO. Nakonec jsem připravilo některých aspektech současné americké politiky krátký článek, který zároveň předávám Haló novinám k otištění. Shrnu jednoduše své připomínky. Návrh byl od počátku vadný, projednávaná záležitost nebyla vůbec žádostí mezinárodního společenství o plnění rezolucí Rady bezpečnosti OSN, ale byla o vojenské podpoře americké agrese vůči jinému suverénnímu státu. Nebudu zde hodnotit politický režim v Iráku ani v jiném státě světa a nebudu jim dělat advokáta. Prostě respektuji Chartu OSN a mezinárodní pakt o politických a občanských právech s tím, že každý národ má právo na sebeurčení, na to, aby si uspořádal své vnitřní poměry sám, že je jeho věcí, jakou politickou formu zvolí, a že je pouze jeho věcí, jak bude rozhodovat o využívání svých přírodních zdrojů. Nemohu souhlasit s tím, aby irácké děti umíraly proto, že nemají dostatek lékařské péče, že současná kritická situace má být nahrazena situací katastrofální.
Navíc se nemohu zbavit dojmu, že USA neumějí žít bez obrazu nepřítele, a že si současného nepřítele samy vyzbrojily, když podporovaly Saddáma Husajna v jeho válce proti Íránu. Nakonec to jsou americké firmy, které nejhůře spolupracují se zbrojními inspektory zejména kvůli tomu, že v osmdesátých letech komponenty pro zbraně hromadného ničení Iráku skutečně dodávaly. Nakonec mnoho důvodů už bylo publikováno z vystoupení našich poslanců ve sněmovně a jistě i další, kteří měli vystoupení připravená a nepřednesli je dosud, budou své názory na stránkách Haló novin jistě prezentovat.
Při sobotním setkání se zastupiteli za KSČM Pardubicka jste hovořil mj. o nutnosti založit "Mírovou internacionálu". Co jste měl na mysli?
O "Mírové internacionále" mluvím soustavně už dlouho, a dokonce mohu připomenout, že tento názor jsem zastával spolu s mnohými dalšími při mírovém pochodu do jihočeského Trocnova v roce 1983. Dnes o tom mluvím opět. Považuji totiž za chybu, že dobře zavedené mírové hnutí z let sedmdesátých a osmdesátých minulého století bylo v podstatě umlčeno, nebo chcete-li mediálně ignorováno a tak oslabeno, že je ho potřeba znovu posílit. Je totiž nutné, aby bylo organizováno internacionálně, nesmí být izolované, musí mít široký občanský základ, a tak bude moci vzdorovat těm, kteří považují stále válku za možný způsob řešení sporů. Takový způsob uvažování považuji nejen za překonaný, ale dokonce za odsouzeníhodný. Proto se angažuji v evropském mírovém hnutí od jeho nového založení na jednání Konventu v Berlíně v červenci 1999. Jsem přesvědčen o tom, že pomoci organizovat mírové hnutí, angažovat se v něm, je v bytostném zájmu nás komunistů, protože umožňuje jasně formulovat na mnohem širším než jen stranickém základě zájem pracujících, ať již dělníků, zemědělců, zaměstnanců nebo i podnikatelů, vědeckých pracovníků, prostě těch občanů, kteří mají zájem žít a pracovat, a nikoli zabíjet.
S jakými záměry jde KSČM do druhé volby prezidenta republiky?
Tím, že jsme do druhé volby nenavrhli našeho kandidáta, jsme v podstatě umožnili, aby byla překonána pro tento okamžik nejednota ve vládní ČSSD a byl prosazen do dalších kol Miloš Zeman. O jeho zvolení však nemohou naše hlasy rozhodnout, o tom ve skutečnosti rozhodne klub ČSSD a případně racionální přístup poslanců a senátorů z dalších stran, zejména z KDU-ČSL. Byli bychom rádi, kdyby druhá volba byla úspěšná.
Na zmíněném pardubickém setkání zastupitelů jste mj. vyjádřil své "měkké NE" případnému vstupu do Evropské unie. Můžete to osvětlit?
Konečné doporučení KSČM k referendu o vstupu do EU dá jistě březnové plénum ÚV KSČM. Mohu tedy vyjádřit pouze svůj vlastní názor podložený podrobným studiem jednotlivých kapitol smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii. Nejsem žádný nacionalista ani eurofanatik. Jsem jednak životní optimista, ale zejména realista, a samozřejmě jako komunista také internacionalista, který vnímá současnou situaci objektivních procesů spojování zájmů. Spojují se nejen proletáři - ti jsou dnes spíše rozdrobeni nebo rozdrobováni, ale zejména se spojuje kapitál, který nás objektivně nutí také postupovat společně. Na společný postup ale musíme vytvořit vnitřní podmínky. Ty lze vytvořit jen důsledným hájením našich národních zájmů, jinak nám naši vlastní členové, sympatizanti, ale i ti, které náš názor zajímá, neuvěří. To prosím není žádný protimluv. Tedy, pokud se podívám na podmínky, za kterých máme vstoupit do EU, tak je považuji za špatné a pro nás nepřijatelné. Z toho také vyplývá můj osobní názor - za těchto podmínek nemohu souhlasit se vstupem a trvám na novém vyjednávání.
Haló noviny, 23. ledna 2003