Mám k tomu několik důvodů. Chápu, že v každé straně je vždy před sjezdem pnutí, kdy se rozdávají karty uchazečům, ale spory se nesmějí ventilovat přes média.
Ne, protože jsem to sdělil konferenci v Ústí nad Labem. Zároveň jsem také řekl, že si nesmírně vážím práce, kterou Mirek Grebeníček udělal pro stranu, ale přece jenom je v tuto chvíli už za zenitem. Je lépe vnímán zevnitř strany než vně. A my potřebujeme hlavně oslovit ty, kteří jsou mimo stranu. Proto si dávám naději, že předsedou bude Vojtěch Filip, který je občany mnohem lépe vnímán, což je proti Grebeníčkovi jeho velká devíza. Nominace Filipa na nejvyšší funkci jsou velmi početné a já jsem ho také navrhl.
Považuji ho za velmi kvalitního lídra, který je schopen odvést v Evropském parlamentu obrovskou práci. Nevěřím spekulacím, že byl potvrzen na tento post jen proto, aby byl uklizen z vedení strany. Doufám, že bude pomáhat KSČM i ze zahraničí a že bude mít možnost ovlivňovat stranickou práci, o což mu především jde. Nedovedu si ale představit, že by se KSČM dala řídit ze zahraničí, i když takové případy v jiných evropských stranách existují.
Většinou se dohodne, že se nebude nic ventilovat, ale vzápětí si výpady jednoho na druhého přečteme ve všech novinách včetně našeho stranického tisku. A to se mi nelíbí...
Vždycky jsem spokojený, když se například na radnici v Telnici, kde jsem starostou, pořádně pohádáme, tím vyčistíme stůl a dospějeme k optimálnímu řešení. Lpět urputně na názorové jednotě je nesmysl. Je však jednota a jednota, tedy jsou věci, přes které by neměl přejet vlak. Ale neměla by zmizet možnost zhádat se o názor a pak táhnout za jeden provaz. Takhle by to v každém případě mělo fungovat v KSČM.
I to je možné. Předseda se stal opravdu pro mnohé modlou možná díky růstu našich preferencí. Jenže na vzestupu KSČM mají především podíl poslanci, senátoři a zastupitelé na všech stupních, kteří odevzdávají kvalitní práci. Dokonce jsem přesvědčen, že zvolením Filipa by nám stouply preference možná i o pět procent.
V mém obvodě je to normální.
Proč by nemohli? My jim dokonce dáváme prostor k vyjádření, aby tam tak pasívně jen neseděli. Přece jen tak se dozvíme, co si lidé myslí...
Poté co kromě prvního místopředsedy Vlastimila Balína přešli všichni z vedení do Sněmovny, jsem se ptal na ústředním výboru, kdo stranu bude řídit, ale nikdo mi dodnes neodpověděl. Kdo zná parlamentní práci, ví, že nelze sedět na dvou židlích. Považuji za obrovskou chybu, že řízení strany zůstalo na jednom člověku. Kromě předsedy by v parlamentu měli být maximálně dva místopředsedové.
Doufám, že dojde k výměně lidí na vedoucích funkcích a že to bude změna k lepšímu. Bude záležet na předsedovi, jakými lidmi se obklopí a jakým směrem bude chtít vést KSČM dál.
Mandát by měli mít všichni od sjezdu, aby jejich pozice nebyla otřesitelná. Pozdější volbou se snižuje mandát delegátů sjezdu i místopředsedů, neboť stačí, když se případně skupince členů ústředního výboru znelíbí a ta prosadí jejich odvolání.
Tehdy jsem řekl, že jdu do Senátu připraven zvednout ruku ke zrušení horní komory, ale nejsem tak naivní, že bych to hned na první schůzi navrhl a získal pro to podporu. Dobrý pocit mám až teď, kdy zhruba sedm senátorů smýšlí jako já, což je nadějné. A co nás k tomu vede? Pokud má stále Sněmovna možnost přehlasovat závěry senátorů, nemůže být Senát pojistkou před přijímáním špatných zákonů. To ale neznamená, že stále nevykonávám svůj mandát s plným nasazením.
PRÁVO, 15. 3. 2004, Jitka Götzová