Nezmizím nikomu z mysli. Evropa je propojená a osobně jsem přesvědčený, že i technické prostředky umožňují stálý kontakt. Navíc stále více věcí se bude rozhodovat v Bruselu a Štrasburku, takže nepochybně česká média budou u toho.
Navíc každý z vás má téměř jiný názor. Půjde opravdu o životní zájmy země a neumím si představit, že by kterýkoliv z oněch 24 poslanců odmítl třeba podporovat zájmy českých podniků, odbyt našeho zboží, sociální projekty, opatření pro zaměstnanost či velké infrastrukturní projekty. Doufám, že v tomto směru zdravý rozum a nějaký pud sebezáchovy zvítězí nad stranickým zájmem.
Uvidíme teprve, jak dopadne celý volební proces. Určité základní minimum pro Českou republiku by měli respektovat všichni.
V EP jednotlivé frakce spolu komunikují podobně jako v našem parlamentu. Komunikace mezi námi nepochybně bude, ale o klubu ČR pochybuji.
Zapomínáte, že je tam rozdílný způsob parlamentní práce. Zatímco u nás obratný řečník v parlamentu může svým vystoupením v neomezeném čase ovlivnit myšlení svých kolegů a snášet argumenty, tak v EP je tříminutová řečnická lhůta. Tam těžiště práce poslanců spočívá především ve vyjednávání v kuloárech a samozřejmě v hledání cestiček na evropskou exekutivu, která má v současné době nekonečně víc pravomocí. Předpokladem je velká pružnost ve vyjednávání a komunikaci.
Jsem velmi kritický. Podívám-li se na kandidátku KSČM, tak není ideální, ale pokládám ji za lepší než mají ostatní politické strany. Kdyby záleželo na mně, tak výběr by byl naprosto jiný. Nevybíráme si příbuzné ani politické spolupracovníky.
Neumím si představit, že by poslanec Evropského parlamentu neměl kontakt s ministerstvem zahraničí a v případě nutnosti dokonce přímo s ministrem.
Za pana Josefa Zielence absolutně nefungovala ekonomická dimenze resortu. Byl to nejhorší ministr zahraničí po roce 1989. Nevím, jakou představu má Zuzana Roithová, ale o její připravenosti mám obrovské pochybnosti. Pan Libor Rouček je známý tím, že fungoval jako šéf vládního tiskového odboru. Bude to znít neskromně, ale kromě mé maličkosti má největší předpoklady pro tuto práci Jan Zahradil.
Šéf Rifondazione Comunista Fausto Bertinotti je zároveň národním i evropským poslancem. Ale k otázce. Člověk má být poctivý, a to není jen záležitost morálky, ale věcí praktickou. Masaryk kdysi říkal, že lež je nepraktická a věřím, že se to začne v ČR stále více projevovat. Pro mne je prioritou číslo jedna ovlivnit vývoj vlastní strany. Nehodlám odepsat patnáct let vlastní práce, vygumovat zápas o profil KSČM. Ani přihlížet tomu, že se vrací ti, kteří dlouhou dobu seděli se založenýma rukama, aby nám teď dávali rozumy. Nehodlám ani přihlížet zvláštní alianci těch, kteří nechtějí nic měnit, s těmi, kteří by stranu nejraději rovnou vrátili nazpátek. Koketování s jakýmikoliv rezidui stalinismu je pro stranu sebevražedná věc, ač má k tomu kdokoliv jakékoliv taktické důvody. To je špatně.
KSČM se musí zaměřit na tvorbu nových strategických konceptů, reflektovat vývoj globalizovaného světa, nové třídní struktury, vidět i zásadní změny v ekonomické i sociální oblasti. Síla marxismu je v tom, že je schopný vykládat svět z něho samotného, že si nepotřebuje dávat další obezličky, že staví na konkrétní analýze existujících poměrů a z nich vyvozuje trendy do budoucna. Současné nadřazování taktiky nad strategickým konceptem, teoretickým základem politiky, je sebevražedné. Pro mne je důležité, aby se strana otevírala co nejvíce světovým trendům, aby byla součástí integrálního evropského politického hřiště, neboť to znemožní jakékoliv zápecnictví, provincionalismus a temné kouty ve straně.
Nominace jsou záležitostí určité pohodlnosti a setrvačnosti, kterou někdo obratně využívá. Sjezd je suverénní a je o něčem jiném. Podstatné je pouze dostat šanci představit delegátům program, který respektuje reality dnešního světa a vyvozuje strategický tah do budoucnosti. V naprosto syrové podobě by měly být představeny strategické koncepty všech, kteří se o nějakou zodpovědnou funkci ucházejí. Je třeba zabránit různým zákulisním regionálním dohodám a rozjíždějícím manipulacím. Sjezd by měl být naprosto otevřený a transparentní. Už jen proto, že KSČM má nyní takovou šanci, na kterou v případě, že tímto sjezdem zklame veřejnost, bude čekat hodně, hodně dlouho.
Ano. Takové věci se dějí.
Přes všechnu úctu k tomu, co straně obětoval, včetně osobního nasazení zejména v prvních letech, si myslím, že nemá. Chtěl bych zabránit tomu, aby na konec vítězily lobbistické dohody, nebo aby byl někdo vynesen do popředí jenom proto, že to je jakýsi kandidát kompromisu, který nikomu nevadí.
Jednoznačně podporuji názory, že žádná média nám nebudou vybírat, kdo bude předsedou či místopředsedy. Je třeba si ale uvědomit, že zakonzervování existujícího stavu, případně pro určitý návrat nazpět, by vyhovoval na české politické scéně široké koalici: od Mirka Topolánka, přes Miroslava Kalouska, Petra Mareše až po Vladimíra Špidlu. Ti všichni by uvítali, kdyby se vývoj KSČM ubíral směrem, který naznačuje dosavadní průběh našich konferencí. Nemuseli by totiž dělat nic, aby zůstali u moci.
Vždycky jsem se řídil myšlenkou, že člověk může žít politikou, ale ne z politiky. Měl jsem občanské povolání, měl jsem ho rád. Nejsem existenčně závislý na výkonu politické funkce.
Právo, 17. 2. 2004 - Jitka Götzová