Při sobotním návratu ze summitu EU v Kodani do Prahy působil premiér Vladimír Špidla velmi spokojeným dojmem, podobně jako jeho ministři a úředníci. Na palubě letadla, při sklence neperlivé vody, poskytl Právu exkluzivní rozhovor.
Ne. Nakonec jsme tím získali. Vyjednávali jsme prostě tak, jak to bylo potřebné.
Naše přistoupení k Unii je daleko více než všechny komodity dohromady. Ty jsou sice důležité, ale mají daleko menší význam než například to, že se našemu velmi zdatnému, ale nepříliš velkému státu otevřou dveře do světa. Se zmíněnou výhodou se prostě nedá nic srovnat. Vezmu-li vše ale po materiální stránce, potěšilo mě zejména navýšení přímých plateb, v rámci nichž dostaneme z Bruselu peníze přímo na ruku. Částka přesahující 23 miliard Kč vyplacená během tří let bude pochopitelně v hospodářství znát.
Byli jsme to my, kteří ve Varšavě zformulovali myšlenku, že je třeba při jednáních s Unií alespoň trochu držet pohromadě a vyjednávat s Bruselem až do Kodaně. Před tím totiž ve čtyřce spíše převládal názor, že se vše ukončí tak týden před summitem. Určitě budeme spolupracovat i v příštích letech. Visegrád ale není pevné uskupení, proto v sobě automaticky nepřináší záruku, že budeme ve všech otázkách jednotní. Když jsem chtěl tzv. ideální spolupráci mezi námi před časem vyjádřit, stačila mi jedna věta Spolu, vedle sebe, ale ne proti sobě. Což se určitě i v budoucnu dá naplnit.
To nevím. Postupně se určitě ukáže, že Unie je především příležitost. Moje děti, když budou mít talent, mohou být filmovým umělcem v Paříži nebo v Berlíně. Budou-li chtít studovat v zahraničí, prostě pojedou. Členství v Unii přinese výhody i každému dělníkovi. Když se například český zedník rozhodne pracovat tři roky v Anglii, něco tam vidět a zažít, pojede. Právě přístup Velké Británie, která nám umožnila ihned po vstupu volný pohyb pracovních sil, je ukázkou vůle Evropy. To jsou ty skutečné výhody bytí v EU. A jsem si jist, že budou postupně všemi pochopeny.
Jde o historickou událost, o níž se musí lidé rozhodnout. Přitom k obdobně závažnému kroku ale dosud neměli příležitost. Všechny ostatní historické děje tohoto významu se zatím odehrály tak, že se pár chlapíků či paní někde na něčem dohodli. Deset, patnáct lidí bylo pro a tím odsoudilo zbylých patnáct, později deset miliónů občanů do role pouhých statistů. O přesném přerozdělení peněz rozhodne právě dokončovaný projekt. Vedle billboardů, televizních upoutávek se budeme snažit vytvořit tzv. "vzdělávací" kampaň, jež lidem vysvětlí základní věci týkající se Unie. Peníze rozhodně vydáváme na správnou věc.
Zcela jistě. Nejdříve jsme museli počkat na dohodu s Bruselem. Teď už jsou podmínky jasné a my můžeme začít odůvodňovat a vysvětlovat. Každému ministrovi jsem už uložil jako povinnost připravit denně nějakou akci k EU. Například s ministrem zemědělství Jaroslavem Palasem jsme se už dohodli, že zaměstnanci jeho úřadu projedou týdně dva okresy, kde přímo na místě zemědělcům vysvětlí výsledky jednání s Bruselem a další zájmy vlády. Informační kampaň je potřebná. Nejde o situaci, kdy prodáváte prací prášek, do této věci se musí všichni politici, kteří jsou o její správnosti přesvědčeni, zapojit. Jednal jsem už také s některými nevládními organizacemi, s římskokatolickou církví, budu jednat i s dalšími církvemi s cílem ujasnit si, zda jsou ochotné podpořit náš vstup do Unie. Myslím si rovněž, že se najde řada organizací, jež z hlubokého přesvědčení se rozjíždějící kampaně zúčastní.
Bude-li projekt fungovat, jsem přesvědčen, že si své světlé místo v dějinách najde. Nebude-li, tak rozhodně také, jen s jiným hodnocením. Výsledky summitu bych srovnal se základním rozhodnutím vytvořit EU. Rozšíření přitom není další kapitolou této organizace, ale zcela novou její kvalitou. O ochotě přijmout desítku nováčků svědčí i to, že žádný ze členských států se nepokusil nějak výrazně blokovat přístupní jednání jednotlivých zemí. A mohlo to udělat např. Německo, vzhledem k vlastním hospodářským potížím. Jako historika i občana mě těší, že ČR získává po přijetí ohromnou sílu. Český hlas dostal v Evropě určitou váhu, bez ohledu na naši rozlohu a počet obyvatel.
Právo dne 16. prosince 2002