Tématem našeho povídání s místopředsedou ÚV KSČM pro zahraniční styky a poslancem PSP ČR Miloslavem Ransdorfem bylo tentokrát víkendové setkání zástupců jedenácti evropských komunistických a socialistických stran v Berlíně.
Protože předmětem podpisu byl pouze apel iniciativy k založení takové evropské levicové strany, žádné právní důsledky naše víkendová návštěva nemá. O statutu takového subjektu se bude jednat až při dalších jednáních, přičemž následná schůzka podobného typu se předpokládá až v dubnu v Lisabonu. Proběhnou i další konzultační jednání v Madridu a dalších místech, v každém případě to bude ještě složitý proces. I kdyby KSČM dotáhla svou účast na tomto projektu až do konce a vstoupila do strany evropské levice, v žádném případě nepřijde o svou identitu, o svou politickou samostatnost, nepřijde ani o programovou, ani o akční suverenitu. Ti, kteří snad mají tendenci toto tvrdit, tak záměrně mystifikují členy a sympatizanty KSČM.
Ne. Malé strany, včetně KS Rakouska, by jistě uvítaly takovou věc, protože jim by to výrazně pomohlo. Uvědomme si, že v 25členné EU nebude mít frakce sjednocené evropské levice až v jedenácti zemích své zastoupení v národních parlamentech. Z nově přistupujících zemí jsou v národních parlamentech strany našeho typu pouze v ČR, SR a na Kypru. A naší povinností, jako strany, která je svou podstatou stále internacionální, jakkoliv hájí naprosto důsledně jako jediná od začátku 90. let národní zájmy, je pomoci tomu, aby radikální levice byla přítomná v celém prostoru EU.
Přesně. Jde o potřebu zmnožit síly, posílit marxistické a levicové radikální strany v tomto celém evropském prostoru, dosáhnout toho, aby evropský integrační proces byl otevřený, aby tu byla reálná šance na předkládání alternativ vzhledem k socializaci evropského projektu. Tato iniciativa ale měla ještě další důležitý aspekt. Jestliže jedním z hlavních iniciátorů tohoto podniku je německá PDS, je třeba si uvědomit, že po prohraných volbách prožívala a prožívá velmi složité období. Nyní se podle průzkumů renomovaných agentur dostává sice nad pětiprocentní hranici, ale zdaleka není vyhráno. Důležité je proto pomoci také německým socialistům, aby obhájili svá místa v Evropském parlamentu. Evropská levice bez zastoupení v Německu, v nejsilnější zemi evropského kapitalismu, je samozřejmě obtížně představitelná.
KSČM v této věci samozřejmě sleduje i svůj zájem. Nejen vytvoření pevnějších partnerských vztahů, které by nenarušovaly naši akční ideovou samostatnost, ale jde také o to, aby se vytvořily co nejpříznivější podmínky z hlediska obrazu strany ve veřejnosti. Sdělovací prostředky neustále neprávem nasazují KSČM psí hlavu antievropské strany. Zde je důkaz, že máme přátele v Evropě, se kterými spolupracujeme a s nimiž máme společné zájmy. Je to doklad toho, že ti politici, kteří hlasy adresované v evropských volbách KSČM označují za propadlé, kteří hovoří o tom, že jsme izolováni a nemáme partnery, prostě prachobyčejně lžou! Tady je společenství stran, které se vzájemně respektují, podporují, a věřím tomu, že v době voleb bude toto společenství širší a silnější než v době, kdy spolu mluvíme.
V rámci této spolupráce trváme na tom, že celý proces musí být otevřený a nikdo nesmí být vylučován z dialogu, že ti, kteří v Berlíně z různých důvodů chyběli či měli výhrady, nesmí být v žádném případě jakkoli eliminováni. A je pro nás důležité, aby bylo možné v rámci této strany evropské levice vytvářet určité platformy a podstruktury.
Jako volné sdružení stran s podobnou zájmovou orientací.
Ano, mohou. Ostatně tak fungují i všechny dosavadní evropské strany - Strana evropských socialistů, tak i strany hlásící se ke křesťanskodemokratické orientaci čili EPP (European Peoples Party). To jsou strany, které mají celoevropskou působnost, ale zároveň svým subjektům nijak nenarušují působení v jednotlivých zemích.
Ano, mohu garantovat nejen to, že bude respektována autonomie těchto stran, ale že také bude dodržován princip konsenzu - to znamená, že nic nemůže být odsouhlaseno, nebude-li dosaženo všeobecného souhlasu.
V tuto chvíli mezi nimi není rozdíl naprosto žádný. KSČM má zcela rovnoprávné postavení jako PCF, Riffondazione, PDS nebo španělská Sjednocená levice, jejímž základem je KS Španělska. KSČM je uznávána jako klíčový partner, jako jedna z rozhodujících stran našeho hnutí nejen v evropském, ale i v celosvětovém měřítku.
Žádná z přítomných stran výslovně neodmítla tento dokument (výzvu - pozn. aut.) a mohu potvrdit, že je v souladu s programovými principy KSČM. Je jisté, že do architektury spolupráce levicových stran přibude další důležitá platforma, která je v tuto chvíli významnější než Fórum nové evropské levice, nebo než jsou jednotlivé konference typu Evropského sociálního fóra. Co se týče jistých rozporů, je jasné, že postoje jednotlivých stran se dají rozdělit do několika skupin. Jednak šlo o to, zda podepsat pouze výzvu nebo již rozpracovat statut (KSČM se přiklonila k první variantě) a vůbec většina kritických výhrad vlastně vyplývala z toho, že zúčastněné strany se necítily být vybaveny mandátem svých sjezdů nebo ústředních výborů podepsat jakýkoli dokument (což byl příklad portugalských komunistů), resp. šlo o celkovou ostražitost KKE - KS Řecka, která si velmi dobře pamatuje, jaké neblahé následky měl v minulosti fakt, že komunistické hnutí mělo jedno jediné centrum. Právě této skutečnosti připisují negativní důsledky rozpadu Sovětského svazu a celé východní soustavy. Pak jsou tu samozřejmě severské strany, ty zatím setrvají v pozici pozorovatele, protože ony vždycky jsou při svém rozhodování opatrnější a snaží se přistupovat až časem k ošlehaným a prověřeným strukturám.
Ne, jsem přesvědčen, že přes všechny kritické výhrady je to v zásadě pozitivní krok, který skutečně posílí postavení KSČM v mezinárodním kontextu a prospěje i doma. Naše výhrady se týkaly jen návrhu statutu, jež se nám zdá být vnitřně rozporným a jdoucím v některých věcech dál, než je v současnosti únosné. Ten také proto zatím nemohl být podepsán.
V podstatě vůbec. Byl by to naopak další instrument ve snaze o sjednocování názorů. Strany zastoupené v klubu Sjednocené evropské levice chápou vznik strany evropské levice jako snahu rozšířit působnost radikální levice i do těch zemí, kde stranické zastoupení v národních parlamentech je velice slabé nebo není žádné.
Haló noviny, 15. ledna 2004, Roman JANOUCH