Evropská lidová strana tento týden přišla s návrhem, v němž vyzývá všechny politické kluby v novém Evropském parlamentu, aby neakceptovaly vedoucí postavy bývalých komunistických režimů jako své členy... Mají být odmítnuti všichni lidé, kteří byli zapojeni do fungování bývalých totalitních struktur... Není to šlápnutí do tmy?
Celé je to naprosto absurdní počin, doklad toho, nakolik se ve skutečnosti strany této orientace bojí rozšíření EU. Ony totiž dobře tuší, že jejich váha v příštím EP poklesne...
Pokud pomineme fakt, že kdo bude zvolen, bude prostě jednou zvolen, takže jeho mandát je nezpochybnitelný, jedná se mimochodem i o urážku polského národa, který si do čela zvolil bývalého ministra Messnerovy vlády - dnešního prezidenta Aleksandra Kwašniewského.
Podobné případy ale najdeme i v jiných zemích. V Maďarsku se to týká Medgyessyho socialistů, neboť o samotném šéfovi této vládnoucí strany nemůžeme neříci, že by nebyl prominentem minulého režimu. Nebo Brazauskas v Litvě atd., atd. Proto nelze tuto iniciativu hodnotit jinak, než jako lichý pokus úrovně srovnatelné tak maximálně s podivnými snahami lidovců v našem prostředí.
Přesně těch lidovců, které ostatně najdeme mezi původními iniciátory návrhu - ze zemí bývalé NDR, ČR a Lotyšska - KDU-ČSL je přitom bývalou členkou naší Národní fronty...?!
Ano, to je jen další doklad nesmyslnosti celé té snahy, projevu politické ignorance. Vždyť prakticky ve všech zemích střední a jihovýchodní Evropy samozřejmě došlo k určité recyklaci politických elit...
Přesto na kandidátce KSČM nenajdeme nikoho, kdo by byl nějakým prominentem minulého režimu...
Přesně tak, mohu potvrdit, že za nás nekandiduje žádný prominent z té doby!
Včera jsme si na stránkách Haló novin opět přečetli úvahu zpochybňující u nás již nesčetněkrát propíraný a dopodrobna vysvětlovaný vznik Strany evropské levice...?
S politováním musím konstatovat, že Hassan Charfo, zdá se, není plně informován o celé záležitosti vzniku Strany evropské levice (PEL). Všechny připomínky, které KSČM adresovala iniciativní skupině vzniku PEL, byly akceptovány. Tak je to ostatně shrnuto už v materiálu pro výkonný výbor, který Hassan Charfo z titulu vedoucího oddělení mezinárodních styků ÚV KSČM musel mít k dispozici. Tento materiál jsem osobně předával VV jakožto zodpovědný místopředseda pro tento úsek! V příslušném tisku je přitom uvedeno černé na bílém, že proces je otevřený navenek i uvnitř. Opakuji poněkolikáté, že národní suverenita všech stran je zachována! Je tedy absolutně vyloučeno rozplynutí značky KSČM a vůbec identity KSČM v jakési nadnárodní evropské struktuře.
Členství v PEL se neváže pouze na parlamentní přítomnost, ale stačí přítomnost v zastupitelských sborech regionální nebo municipální úrovně. Další naše připomínka, která byla akceptována, je založena na tom, že možnost členství se neomezuje na země EU. Iniciativa, která byla prezentována v Berlíně, je plně v souladu s naším programem - v ničem programový rámec KSČM neporušuje, a proto nechápu opakované výkřiky některých lidí, kteří si neuvědomují, že je zde rozdíl mezi postavením např. KS Řecka a KSČM.
Ve zmiňovaném článku se ale objevuje i narážka na protesty portugalské KS, AKEL a Strany italských komunistů?
Je pravda, že v samotném procesu vzniku se objevila řada nešikovností, hloupostí a třecích ploch. Všechny tyto nedostatky jsme kritizovali a kritizujeme i nadále. Ale KSČM má velkou odpovědnost, jako klíčový vyjednavač v tomto procesu, aby tato iniciativa neskončila krachem. A jestliže se soudruh Charfo tváří, jako že se jedná o iniciativu několika málo stran, tak si připomeňme analogii starou 85 let, kdy Lenin zakládal na jaře 1919 svou Kominternu jako velmi omezený podnik. Byla to iniciativa, při jejíchž prvních krocích bylo jen pár jedinců. Přesto se z této otevřené záležitosti stal postupem času faktor měnící politickou mapu Evropy.
My dnes máme po 85 letech podobnou příležitost. Příležitost, které by se komunistické strany neměly zříkat. Tendence ke sjednocování levice v Evropě je zákonitý a objektivní proces! A buď se tak bude dít za naší spoluúčasti a s naším ovlivňováním, nebo bez nás. Jsem přesvědčen, že KSČM se svým potenciálem musí spoluovlivňovat chod tohoto evropského integračního procesu. Byli bychom jediným politickým proudem, který by neměl zastřešení na celoevropské úrovni.
Rozumím některým obavám řeckých komunistů v situaci, kdy na jejich úkor je v očích veřejnosti za podpory buržoazních médií prosazován Synaspismos, který tuto iniciativu možná chce použít ve svůj prospěch...; rozumím i pozici portugalských komunistů, kteří výslovně iniciativu založení PEK neodmítli, ale mají před volbami, kde chtějí vystupovat především jako národní síla atd., atd.
Domnívám se však, že je naší povinností vybudovat základnu pro nový internacionalismus. To, co se nazývá v článku Hassana Charfa komunistickým internacionalismem, je ve skutečnosti sektářská výlučnost a úsilí o izolaci s někým, kdo by snad podobnou pozici také sdílel. Budoucnost ale patří kooperaci levice na celém kontinentu. Jestliže se kapitál sjednocuje a vytváří nové a integrované formy, které přesahují národní hranice, musí i levice usilující o systémovou změnu této tendenci čelit. Podobné články tedy v současné době nelze brát jinak, než jako nešťastný krok, který je součástí různých hrátek před VI. sjezdem KSČM.
Docent Charfo ovšem ve svém článku mj. uvádí, že kyperský AKEL vidí jako dostačující roli klubu Evropské sjednocené levice a severské zelené levice v EP?
Ano, ta by možná byla dostačující v rámci EU. Ale nemá přesah mimo země, které už jsou součástí EU. Tato okolnost dělala určité problémy i nám, a teprve od roku 1997 jsme zváni na akce, které pořádají strany Nového evropského levicového fóra a frakce sjednocené levice EP. Ovšem znovu zdůrazňuji, že je klíčový vznik fóra, které bude mít širší dosah a které tím pomůže i komunistické tendenci. Protože je třeba vědět, že strany této linie mají v zemích střední, jihovýchodní a východní Evropy poměrně slušné zastoupení. Zatímco ze zemí, které v současnosti přistupují k EU, zaznamenáváme parlamentní přítomnost těchto stran pouze ve třech z deseti!
Haló noviny, 6. února 2004, Roman JANOUCH