Tuto otázku bych zhodnotil jako projev čirého politického pesimismu - pokud jde o vývoj v KSČM. Uplynulo 15 let od listopadu 1989 a KSČM je otevřená a názorově pluralitní strana. Čili předpokládám, že trochu demokracie unese.
Se svými názory vystupuji naprosto otevřeně už mnohá léta a ten, kdo mne chce poslouchat, tak tyto názory slyšel už mnohokrát! A nepotřeboval k tomu rozhovor v Právu. Vše v něm navíc bylo řečeno velice slušnou formou. Proto čeho jedině lituji, je fakt, že naše členská základna nebyla pod záminkou toho, že ji chceme šetřit, plně informována. Prý by nepochopila, že uvnitř strany jako takové i ve vedení KSČM jsou různorodé názory. Chtěl bych se za to členské základně omluvit, a to z toho důvodu, že šlo o podceňování soudnosti našich členů. Ti jsou přitom jistě rozumní a soudní lidé, kteří dokáží snést, že na různé věci jsou různé názory. Jsem přesvědčen, že mýtus jednoty se opět obrátil proti KSČM samotné.
Ale co jsem vlastně řekl tak mimořádného? Tyto věci se dějí ve všech politických stranách, jenom já jsem pár let žil v naivní představě, že KSČM je jiná. Bohužel jsem se mýlil, KSČM je v tomto směru stejná jako jiné politické strany a z toho je třeba vycházet. Nikdy ale nebudu směšovat postoj celé členské základny s vždycky viditelnější křičící menšinou. Pro mě jsou členové strany takoví, jako byla např. Věra Picková, která v loňském roce zemřela.
Věra byla úžasná žena, která spala na jednom štrozoku s Milenou Jesenskou a Jožkou Jabůrkovou, a která když dostala odškodnění za věznění za druhé světové války, tak polovinu z něj věnovala na tiskový fond KSČM. Musím říct, že na takové lidi nemohu zapomenout, a proto mě nikdo nikdy z KSČM nevyštve!
Ano, ale nebudu nikoho jmenovat, protože těm lidem nechci ublížit. Byla jich ovšem celá řada. Jsem přesvědčen, že i nadále přibude zcela odlišných názorů, než je např. stanovisko Karla Tvrdého, předsedy OV KSČM v Třebíči, a to proto, že skutečná předsjezdová diskuse teprve začíná. A já chtěl svým rozhovorem přispět k tomu, aby byla otevřená a živá.
Ne, to opravdu ne (úsměv), tak opravdu nepostupuji. Nikdy! Byl jsem osloven ve sněmovně, no a na otevřeně položené otázky jsem otevřeně odpovídal. Popsal jsem věci tak, jak je vidím s tím, že je někdo může vidět třeba jinak..., ale já je vidím takto a když se mě někdo zeptá na řešení problému nezaměstnanosti, tak nejsem zvyklý odpovídat výkladem o krizi ve 30. letech minulého století.
Ti, kteří takto soudí, sčítají hrušky a jablka dohromady. Rozhodující bude naprosto suverénní sjezdové jednání, kde opravdu může dopadnout všechno jinak. Připomněl bych nedávný výsledek sjezdu KDU-ČSL, kde dopadl Miroslav Kalousek úplně jinak, než napovídal průběh jejich okresních a krajských předsjezdových jednání. Okresní konference jsou pouze jakýmsi vykolíkováním terénu, ale důležité je, jak se v něm jednotliví hráči nakonec budou pohybovat. Sjezd má naprosto jinou atmosféru.
Pro mě je to úplně nová informace, budu samozřejmě chtít vědět, o co se opírá, ale domnívám se, že je zbytečné, abych si své rozdílné názory s jinými členy vedení vyřizoval přes média. Pokládám tuto věc za natolik vážnou, že se se svými obavami, nadějemi i názory na další vývoj v KSČM obrátím osobním dopisem na každého člena strany. V nejbližších dnech si členové KSČM budou moci tento můj osobní dopis vyzvednout na okresních výborech strany. Jsem přesvědčen, že před sjezdem i okresní výbory budou hrát fair-play a tento hlas každému členovi strany zpřístupní.
S podobným osobním dopisem jsem se coby člen strany na své spolustraníky obrátil v roce 1993, kdy KSČM byla svými Dubnovými tezemi na rozcestí. Takovou zlomovou situaci vnímám i dnes. Ne ve smyslu starostí o zachování strany, ale o využití jejích možností a jejího potenciálu, zajištění jejího budoucího podílu na správě této země. Mrzí mne, že KSČM nedokázala zcela naplnit naděje, které s ní byly spojovány po V. sjezdu v roce 1999. Jestliže nyní jásáme nad preferencemi, připomeňme si, že před tímto sjezdem jsme v preferencích byli první a měli jsme 24 % v tehdejších agenturních průzkumech. KSČM stojí na rozcestí. Buď půjde dál nahoru a stane se první silou v zemi, začne pracovat na své obnově a modernizaci, nebo se vrátí před volební výsledek v roce 2002. A to je jádrem mých starostí a obav a na to jsem měl právo. Otázka je, jak si to kdo vyložil...
Nikoli. Na to, abych prezentoval sebe sama, mohu používat jiné prostředky a ne rozhovory v denním tisku. Opakuji, že pokud novinář okatým způsobem nepodrazí politika, je tento povinen naprosto otevřeně a bez vytáček odpovědět. Kdykoli za mnou přijde novinář i z Německa, Anglie, Francie, Španělska nebo Itálie, ze země, kde jsem schopen se s ním domluvit v jeho jazyce, tak rád odpovím. Nedělá mi to žádné problémy, protože novinářskou obec nelze démonizovat. Odpovím bez problémů komukoli, kdo přichází z kterékoli strany!
To je pouze počátek cesty. Podle mého názoru musíme změnit mnoho věcí. V první řadě vytvořit kvalitní ekonomické zázemí pro stranický aparát, aby mohl být honorován podle odvedené práce, aby byl motivován - už nemůže živořit dál v nějakých provizorních podmínkách! Na daleko pružnější a velkorysejší základnu musíme postavit naši mediální politiku, odborné zázemí musí být alespoň zčásti postaveno na profesionální bázi, bez vnášení nových témat do veřejné diskuse bude KSČM pasivním a pouze přihlížejícím subjektem celému politickému vývoji. Prostě je třeba mít iniciativu, je třeba přicházet s novými myšlenkami, podněty, nápady, a to začíná už od úrovně komunální politiky. Za klíčovou doménu pokládám kraje. Ty pravice pochopila právem jako základnu pro boj o moc a my jsme této šance dané naším velmi dobrým výsledkem v roce 2000 zatím nevyužili!
Haló noviny, 21. února 2004, Roman JANOUCH