Zákoník práce byl od roku 1989 osmadvacetkrát novelizován. Nyní je harmonizovaný s právem Evropské unie. Na všech novelách se zaměstnavatelé podíleli stejně jako my. A vždy došlo ke shodě. Takže současné znění zákoníku práce je do značné míry společné dílo odborů i zaměstnavatelů.
Na novém kodexu pracujeme všichni. Ale tento text by měl převzít ustanovení zharmonizovaná s právem EU. Takže z 80 procent je zákoník práce hotový.
Je potřeba dát do souladu konstrukci zákona s ústavou. Ústava říká, že se smí vše, co zákon nezakazuje. Ale podle úvodních ustanovení zákoníku práce se smí pouze to, co zákon dovoluje. A toto je potřeba otočit. Jakmile se to otočí, vše, co nebude zakázáno nebo limitováno, budou mezi sebou domlouvat zaměstnavatel se zaměstnancem (ať už přímo, nebo prostřednictvím odborů). To je ohromně liberální. Vždyť bude jasně platit - můžeš všechno, co zákon nezakazuje.
Zůstane to prakticky stejné, jaké je to dnes, a otevře se možnost více si věci dohodnout. Ale v mezích daných zákonem. To znamená, v zákoníku práce budou existovat jakési mantinely - minima a maxima. Vše mezi tím se bude domlouvat. Samozřejmě musíme dbát, aby v zákoně byly zachovány všechny pojistky, aby zákon nemohl být zneužit proti slabšímu, tedy zaměstnanci.
To je hra na naprosto falešnou strunu. Dnes mohou zaměstnavatelé své lidi propustit velice rychle. Zákon umožňuje dát výpověď pro nadbytečnost. Zbaví se jich tak do tří měsíců.
Je to odpovídající jak potřebě podnikatelů, tak i zájmu zaměstnanců. Vždyť ten zaměstnanec má rodinu, vyživovací povinnost vůči dětem, někdy i manželce, stará se možná i o staré rodiče, má závazky, platí nájem, splácí úvěry... Takže tato lhůta není nijak dlouhá. Dokonce existuje možnost dohody, že když dá zaměstnavatel zaměstnanci vyšší odstupné, ten odejde i dříve.
V dobře fungující demokratické společnosti by nemělo existovat zvýhodňování kohokoliv. Švarc systém je založen na ekonomickém zvýhodnění lidí, kteří v něm pracují. Jsou to zaměstnaní živnostníci. Ale proti zaměstnancům mají tu výhodu, že platí podstatně nižší sociální či zdravotní pojištění i daně.
Výhoda pro zaměstnavatele navíc nespočívá v tom, že jsou pružnější, ale že jsou levnější než zaměstnanci. Ovšem, kdyby všichni platili na odvodech tolik co tito živnostníci-zaměstnanci, tak u nás průměrné důchody nedosáhnou ani dvou tisíc korun.
Když budou platit osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) stejné pojištění i daně jako zaměstnanci, tak vám garantuji, že většina z nich s tímto způsobem "podnikání" skončí. Stanou se buď klasickými podnikateli, nebo zaměstnanci.
Odstupné je v ČR v průměru nižší, než je zvykem v civilizovaném světě. Ale je to individuální záležitost. Myslím si, že zákonná tříměsíční povinnost je v pořádku. A pak je možnost dohodnout se na vyšším odstupném, zejména v kolektivních smlouvách. Jsou u nás i velice dobře prosperující firmy, které lidem vyplácejí až dvanáctiměsíční odstupné.
Ne. My nechceme zaměstnavatele převálcovat. Máme zájem, aby naši zaměstnavatelé nebyli proti jiným v nevýhodě. Na druhé straně nechceme, aby zaměstnanci byli méně chráněni, než je běžné jinde ve světě. A tohoto stavu jsme docílili.
Hana Kadečková
Právo, 14. 7. 2004