Japonská KS byla založena v roce 1922 má v současné době kolem 400 000 členů, 47 krajských výborů, 328 OV a 25 000 základních organizací. Na sjezd, který se konal v Atami, bylo zvoleno 1013 delegátů, z nichž bylo přítomno l006 a 85 pozorovatelů. Dále bylo přítomno26 zahraničních delegátů ze 14 zemí, dva zahraniční dopisovatelé a dva představitelé sociologických institucí. Zahájení sjezdu se zúčastnilo na 15 velvyslanců. Z přítomných delegátů sjezdu bylo 56,6% mužů, 24,2% žen a 11% mladých delegátů ve věkové hranici 20-25 roků.
Ze zahraničních delegací byli přítomni: USA 1, Itálie 1, Indie 2, Kuba 1, Čína 3, Tunis 1, ČR 2, SRN 2, Nikaragua 2, Maďarsko 1, Francie 1, Mexiko 2, Laos 1, z Vietnamské socialistické republiky byla přítomna 5členná vládní delegace.
Na sjezdu byly přijaty 2 dokumenty – Program Japonské KS a Rezoluce. K programu referoval předseda ÚV Japonské KS Tetsuzo Fuwa, který ve svém vystoupení, které trvalo déle než 2 hodiny, objasňoval program a jeho obsahové zaměření. Smyslem bylo ukázat, proč jsou úkoly formulovány tak, jak jsou a proč je obsah programu po provedené diskusi upraven v předloženém znění a aby úkoly byly delegáty pochopeny a správně objasňovány v praxi. Tento přístup se považuje za potřebný požadavek k tomu, aby došlo k vytváření názorové, organizační a akční jednoty strany.
V jeho vystoupení bylo reagováno na to, jaká je současná japonská společnost a jak je nezbytné, aby byla uskutečňována prezentace Japonské KS a její politiky. Pozornost byla věnována problematice závislosti Japonska na USA, dominanci nadnárodních společností, cestě k dosažení socialismu prostřednictvím socializace výrobních prostředků, boji za vítězství jiného spravedlivého mezinárodního řádu, snahám o rozšíření pravomoci císaře a úsilí vládnoucí i opoziční strany o změnu ústavního článku č. 9; který nedovoluje Japonsku účast ve válce a vlastnit útočné vojenské jednotky. Bylo upozorněno, že nastal nový vývoj po změně bipolárního světa. Byly odhalovány příčiny neúspěchu socialistického vývoje, zejména v zemích bývalého socialistického společenství a provedena kritika KS Sovětského svazu za události roku 1968 i v tom smyslu, že prosazováním sovětského modelu socialismu a sovětského hegemonismu socialismus v podstatě znevážila. Byla zdůrazněna nutnost společného hledání cest, ale specifických přístupů pro budování socialismu v jednotlivých zemích.
Jako hlavní úkol byla zdůrazněna nezbytnost uskutečnění národně demokratické revoluce, jejímž cílem by mělo být vymanění Japonska z vlivu USA a světového globalizovaného kapitálu a zabránit nekritické vstřícnosti japonské vlády v podpoře politiky USA. Demokratizovat politický systém japonské společnosti tak, aby bylo docíleno rovnoprávných podmínek a umožněna maximální účast občanů a jejich organizací na politickém životě země. Systém dvou politických stran, který je prosazován vládní Liberální demokratickou stranou a opoziční demokratickou stranou byl podroben ostré kritice. Upevňovat mírové úsilí Japonska a dosáhnout odchodu vojsk Spojených států amerických ze základen v Japonsku. Vytýčen požadavek – ne vojenské pakty, ale celosvětový bezpečnostní systém.
Základem politického programu a politiky Japonské KS jsou nadále teoretické učení a názory Marxe a Engelse a vědecký socialismus, které představují hlavní zdroje činnosti marxistické strany.
K přijaté Rezoluci referoval předseda výkonného výboru ÚV Japonské KS Shii Kazuo. Vystoupení bylo taktéž rozsáhlé se stejným cílem jako u předsedy ÚV Japonské KS. Jeho vystoupení bylo zaměřeno především na vnitřní úkoly strany a jejího působení v japonské společnosti. Byly zobecněny formy, metody a prostředky stranické práce. Odsouzena válka v Iráku a rozhodnutí vyslat japonský kontingent vojsk mimo území Japonska. (Proti vyslání vojenského kontingentu Japonska se vyslovilo78% občanů.) Dále byla provedena charakteristika života a životní úrovně japonské společnosti a cesta z ekonomické a morální krize (reálná nezaměstnanost se pohybuje mezi 5-7 %). V závěrech byla vytýčena politická strategie a aktivity k plnění úkolů.
Podstatně uspět v senátních volbách, které budou v červenci tohoto roku a k tomu využít všechny dostupné možnosti. Především vysílání satelitního programu, přes který se daří oslovovat 100-200 tisíc členů. Zvýšit odběr stranického tisku AKAHATA o 30% a to přesto, že denní náklad činí 300 tisíc výtisků a nedělní vydání 1 300 000 výtisků. Jedná se o jediný levicově zaměřený tisk, který bojuje o svoji pozici se 124 konkurenčními tiskovinami, ve světě má 12 stálých reportérů a představuje jeden z hlavních zdrojů financování strany. Každodenně provádět drobnou činnost členy Japonské KS mezi občany a získávat jejich sympatie a podporu všemi dostupnými formami a metodami. Byl postaven požadavek zvýšit stranickou organizavanost o 30% do šesti měsíců. Organizovat k aktuálním politickým otázkám shromáždění občanů a objasňovat stanovisko KS Japonska. Výše uvedené úkoly byly prezentovány jako objektivní nutnost k tomu, aby Japonská KS vyhrála v příštích senátních volbách aspoň 5 křesel, a to v poměrné části volebního systému.
V parlamentních volbách, které se konaly v listopadu 2003 Japonská KS skutečně utrpěla velkou porážku, a to v důsledku prosazování systému dvou velkých stran, které se střídají ve vládě s velkou vzájemnou tolerancí a podporou. Vládní Liberální demokratická strana a opoziční Demokratická, stran se dohodly na zvýšení daně a na úpravě ústavy. Nikoho jiného nepustily do sdělovacích prostředků; které přesvědčovaly veřejnost, že je zbytečné volit představitele jiných stran, zejména komunistů. JKS ztratila 11 křesel. V předcházejících volbách získala 20 křesel a 6,71 mil. voličů (11,23%), kdežto v těchto volbách získala pouze 9 křesel a 4,58 mil. voličů (7,76%).
V průběhu sjezdu vystoupila řada hostů, představitelů společenských, ekologických i podnikatelských organizací. Např. předseda Národní rady, odborů, starosta města, představitel Ligy demokratické mládeže, předsedkyně Asociace ochrany spotřebitelů atd. Je třeba říci, že nešlo jen o formální vystoupení, ale ve vyjádření těchto představitelů byla zaujímána pozitivní stanoviska k předloženému programu KS Japonska, který byl dán k dispozici i veřejnosti.
Dále mne zaujal styl práce japonských komunistů. Při rozsáhlé diskusi si 81 delegátů sjezdu vyměňovalo zkušenosti ve stranické a masové práci, vyjádřilo svou podporu programu strany a své odhodlání rozšířit jeho základní teze a myšlenky mezi spoluobčany. Často bylo připomenuto, že je nutno vysvětlit, že kýžený vědecký socialismus nemá nic společného s praxí bývalých socialistických zemí, KLDR ani Číny. Zároveň zaznělo, že je třeba prezentovat nejen historické zásluhy Japonské KS, nýbrž současné. Velký důraz byl kladen na nutnost rozšíření protestní kampaně proti vyslání japonských vojenských jednotek do Iráku. Členové Japonské KS navštěvují své příbuzné, sousedy i další občany a nabízejí jím Akahata nebo je přesvědčují, aby se stali jejich předplatiteli. V další fázi navštěvují předplatitele Akahaty a přesvědčují je, aby vstoupili do strany. Vše probíhá cílevědomě, plánovitě a pod dohledem stranických orgánů. Rozdávání letáků, organizování petic, účast v mírových, odborových a zájmových organizacích představují další metody práce japonských komunistů. Udržují zpětnou vazbu a konrolují účinnost metod své práce prostřednictvím dotazníků. Byla kritizována vládní daňová politika, která postihuje jak lidi s omezenými příjmy, tak malé podnikatele. Zároveň byla kritizována snaha vlády o převedení financování škol na břemeno komunální sféry.
V průběhu sjezdu byla přijata delegace KSČM předsedou ÚV Japonské KS Tetsuzo Fuwou. Byla poskytnuta informace o úkolech KSČM řešených v souvislosti s přípravou VI. sjezdu KSČM v květnu t.r. T. Fuwa vyslovil uznání politice KSČM a bylo zřejmé, že je o činnosti velmi dobře informován. Zvláštní zájem byl o přípravu mezinárodní konference levicových komunistických stran, která se uskuteční 6. a 7 .března t.r. Je zřejmé, že bude v mimořádné pozornosti nejen Japonské KS, ale i ostatních asijských komunistických stran. Čtenáři Akahaty byli o tomto setkání informováni velkým článkem. Kromě toho byly Akahatě poskytnuty dva rozhovory o politické a ekonomické situaci v ČR a o mezinárodních aktivitách KSČM.
Delegace KSČM se setkala a vyměnila si informace se všemi zahraničními účastníky sjezdu o mezinárodní politické a domácí situaci a o pozici bratrských stran a jejich aktivitách.
Sjezd zvolil 148 členů ÚV. Na první schůzi ÚV byl znovu zvolen Tetsuzo Fuwa jako předseda a byl zvolen 21členný výkonný výbor v čele s jeho bývalým předsedou Shii Kazuo.
Jedná se o konferenci levicových stran, která prodiskutuje důležité otázky ovlivňující vývoj jak v EU, tak v celé Evropě jako militaristické tendence v EU pod vlivem konfrontační, válečnické politiky USA a NATO. Obrana koncepce sociálního státu, zvláště práva na práci, plnou zaměstnanost a důchodovou politiku v praxi EU. Návrh ústavy EU. Spolupráce levicových stran v rámci Evropy, EP a klub Evropská sjednocená levice/Skandinávská zelená levice.
Pozice KSČM jako jedné z nejrespektovanějších komunistických stran nejen v Evropě, nýbrž v celosvětovém měřítku nás zavazuje k ještě větší iniciativě při řešení problémů většiny našich občanů v podmínkách členství ČR v EU, a to ve spolupráci s evropskou levicí. Další politický, hospodářský a sociální vývoj ČR i po vstupu do EU nepochybně prokáže, že postoj KSČM k referendu byl reálný a prozíravý. Přesto si nevystačíme s opakováním známých pravd a je třeba se s předstihem připravovat na podmínky, v nichž bude nutné čelit novým realitám a rizikům politického, ekonomického, sociálního či kulturního charakteru.
My jsme pozvali na 40 komunistických a levicových stran z celé Evropy. Tuto akci připravujeme ve spolupráci s klubem Evropská sjednocená levice/Severská zelená levice Evropského parlamentu. Začátkem února téměř polovina pozvaných potvrdila svou účast. Např. Akel z Kypru, Portugalská KS, KS Řecka, KS Ruské federace, KS Ukrajiny, Dělnická strana Maďarska, KS Turecka atd.
Komunistická strana Čech a Moravy udržuje styky s více než 100 komunistickými a levicovými stranami. Díky naší aktivní angažovanosti v rámci tohoto hnutí i díky naší pozici v ČR, získala naše strana v poslední době respekt všech bratrských stran. Já si přeji udržovat tuto pozici se všemi bratrskými stranami, zejména s KS Řecka, která poskytla, v nejtěžších letech, nutné zázemí k tomu, aby se představitelé našeho hnutí mohli sejít, vyměnili si názory a přiblížili se. Nadále poskytuje k tomuto účelu internetovou síť. Žádná jiná strana tuto nezištnou pomoc nedokázala poskytnout.
Komunistické strany celého světa se správně soustřeďují ne regiony, ve kterém se nacházejí. A každá z nich má svoje priority v rámci tohoto regionu. To neznamená, že opomíjejí celosvětovou dimenzi svých činností. Z tohoto hlediska a s ohledem na finanční dispozici se domnívám, že KSČM má vyrovnané mezinárodní styky.
ÚV KSČM na svém zasedání dne 25. ledna schválil návrh společného provolání. Na závěru konference bude vydáno i tiskové prohlášení KSČM. Předpokládám, že prostřednictvím HaNo bude veřejnost seznámena jak s průběhem konference, tak i s dokumenty této konference.
To je skutečně klíčová otázka. Celý problém tkví v tom, že Evropská unie spojila otázku financování politických stran na evropské úrovni s realizací politiky těchto stran. Programové naplnění principů EU jako podmínky k financování netvoří žádný problém pro pravici, neboť Evropský parlament, který o této věci rozhoduje, je v jejich rukou. V praxi to bude vypadat takto. Uvedu pouze příklad. Bude-li evropská levicová strana chtít vyjádřit solidaritu s Kubou, může to být pro EP důvod k tomu, aby tato strana byla vyňata z financování. Kuba totiž pro EU nerespektuje lidská práva a solidarita s ní by byla v rozporu s jejími „principy“. V takové straně se vždy najdou ti, kteří budou chtít kvůli penězům dělat ústupky. Ústupky, které budou motivovat EU k neustálým politickým požadavkům, až dosáhnou toho, že se z nás stanou sociální demokraté. Tuto cestu je nutno ze zásady odmítnout. Odmítnout spojení financování s realizací politiky. Přihlásit se k takovému projektu by bylo velkým politickým hazardem. Druhý aspekt, který s výše uvedeným problémem úzce souvisí je to, že levice v Evropě není politicky a ideologicky jednotná a tudíž část této levice je už dnes spíš sociálně demokratickou než komunistickou a programové naplnění principů EU pro ni nedělá žádné problémy. Přihlásit se k táboru reformistů nepovede za této situace k reálné jednotě evropské levice a ani nepovede k radikalizaci reformistů. Usnesení 18. zasedání ÚV KSČM správně vystihlo situaci, když zdůraznilo důležitost dosažení akční jednoty evropské levice a pokud jde o institucionalizaci součinnosti levice zmíněné usnesení zdůraznilo, že to musí být jako důsledek úspěšné etapy akční jednoty.
Haló noviny, 23. 2. 2004, Jaroslav Kojzar