Cítím se pracovně, normálně. Zahraniční styky KSČM jsou nastaveny a dá se říci, že máme svou prestiž. Spíš se zaměřujeme na další posílení iniciativy, na promítnutí zahraničních zkušeností do práce naší strany a na činnost týkající se našeho pozorovatelského statutu v letos vzniklé Straně evropské levice. Do činnosti úseku pro mezinárodní styky také patří nová agenda koordinace a spolupráce s poslanci zvolenými na kandidátce KSČM do Evropského parlamentu. O jednoho pracovníka má být posíleno i pracoviště na ÚV KSČM. To je pro mne také zatím nedokončený úkol.
Nechci být v tomto směru rekordmanem. Jsem jako poslanec místopředsedou zahraničního výboru Poslanecké sněmovny a nově členem delegace do Parlamentního shromáždění Rady Evropy - tam se také konají zahraniční cesty a někdy je možné jednat při nich i s našimi stranickými zahraničními partnery. Řada jednání se samozřejmě vede u nás - například hned po VI. sjezdu KSČM jsem aspoň krátce jednal se značnou částí zahraničních účastníků. Od sjezdu jsem byl v sedmi zemích. V Holandsku šlo o jednání parlamentní delegace v soudních Institucích v Haagu a o postoj politických stran k ratifikaci smlouvy o Mezinárodním trestním tribunálu. Jednání orgánů Strany evropské levice - výkonného výboru, konference k problematice návrhu tzv. smlouvy zakládající ústavu pro Evropu a porady předsedů členských a pozorovatelských stran jsem se zúčastnil v Berlíně a v Římě. Byl jsem na slavnosti l‘Humanité v Paříži, na slavnosti československého přátelství v Holíči na Slovensku, na jednání s vedoucím činitelem nové Komunistické strany Polska na polské straně Krkonoš a zúčastnil se cesty našich komunistů a sympatizujících na Kubu. Jednání se vždy vždy zúčastnil alespoň jeden další člen KSČM. Snažíme se, aby byli naši členové informováni cestou projednání výsledků ve výkonném výboru ÚV KSČM a především cestou Haló novin a Naší pravdy. Doma jsem jednal například s představitelem palestinských komunistů, s ministrem irácké vlády Džazajrím, na Evrokempu organizovaném především OV KSČM Jičín a nejméně s pěti delegacemi v rámci parlamentní práce. Velmi zajímavý byl například rozhovor s delegací moldavského parlamentu vedenou jeho předsedkyní - komunisté mají ve l0lčlenném parlamentu většinu 72 křesel.
Ruštinu a angličtinu - bylo by dobré víc a líp.
KSČM je pozorovatelskou stranou. Z rozhodnutí ústředního výboru a v plném souladu s mým přesvědčením se snažíme být aktivními pozorovateli. Pro současná jednání jsme například navrhli úpravu statutu této strany, aby v něm bylo objektivní hodnocení období prvního pokusu o budování socialismu v Evropě, navrhli jsme aktivní oslovení dalších stran radikální levice v Evropě z hlediska jejich zájmu o některou formu členství ve Straně evropské levice, případně o objasnění překážek a podmínek, které by s tím byly spojeny. Jsme názoru, že je třeba dosáhnout zastoupení, které bude opravdu celoevropské včetně východní Evropy, Balkánu, Turecka, severní Evropy a zástupců komunistů například z Velké Británie. Těší nás, že předběžně se takový přístup setkává s podporou těch, kterých se týká. Na příští rok pravděpodobně 23. - 24. dubna, se chystáme s účastí Strany evropské levice a pravděpodobně i skupiny sjednocené evropské levice/severské zelené levice v Evropském parlamentu zorganizovat další mezinárodní konferenci, která by se při příležitosti 60. výročí ukončení druhé světové války v Evropě zabývala jak tradiční bezpečnostní problematikou, tak obecnějšími otázkami dalšího postupu levicových stran - Jiná Evropa je možná, jak konstatovala mezinárodní konference v říjnu v Římě. Jistě se zúčastníme i 1. řádného sjezdu Strany evropské levice - je plánován na 1. dubna 2005. Budeme přitom posuzovat, jak náš pozorovatelský statut vyhovuje.
Svůj význam si teprve musí vydobýt. Je čas i na organizační sjednocení radikální evropské levice s uchováním plné suverenity účastníků tohoto procesu. Už teď má význam, že může být v konkurenčním politickém procesu v Evropě partnerem podobných koordinačních uskupení stran konzervativní, liberální, sociálnědemokratické nebo socialistické a zelené orientace. Má-li být úspěšná je třeba, aby se stala univerzálnější a zároveň ve svém profilu vyhraněnější, aby jednala s plným uznáním demokratických postupů a vyhnula se obtížím, které podobné procesy měly v minulosti. Nejde ani o samozřejmou, ani o jednoduchou věc.
Nejde. Strana evropské levice je a má být stranou stran, zatímco skupina sjednocené evropské zelené severské levice je jednou ze skupin poslanců v Evropském parlamentu. Bylo by dobře, kdyby se skupina poslanců mohla opřít nejen o své domácí strany, ale i o tuto především koordinační nadnárodní stranu, jejíž zájem by ale měl podstatně přesáhnout problematiku Evropské unie. Nám nejde o rozdělení Evropy na členy a nečleny EU, podporujeme co nejjednotnější postup levicových sil, vždyť mají velkou převahu společných zájmů.
Ve vztahu k ostatním spřáteleným stranám co nejširší spolupráce, pokud možno akční koordinace, minimálně rozsáhlá výměna informací o činnosti i programových a teoretických otázkách V tom nás omezují hlavně finanční prostředky, které strana na tento účel může vyčlenit. Naopak nám výrazně pomáhá moderní komunikační prostředí včetně levicových informační sítí a aktivní přístup mnoha partnerských stran.
V zahraniční politice České republiky prosazujeme její orientaci rovnoprávně všemi směry a nevyhovuje nám naopak až podřízenost politice NATO, EU, USA nebo Spolkové republice Německo. Jsme pro dobré a rovnoprávné vztahy se všemi sousedy a se všemi zeměmi, které jsou připraveny oplácet stejným přístupem. Slovensko pokládáme za partnera, s nímž je třeba nadstandardní vztahy posilovat, což, bohužel, dlouhodobě není vládní tendence. Jsme pro zrušení vojenských bloků, především Severoatlantické aliance, proti řešení problémů ve světě silou a proti účasti České republiky na takových dobrodružstvích. Naproti tomu podporujeme dodržování mezinárodního práva a jeho zdokonalování také na základě oprávněných návrhů rozvojových zemí. Podrobněji se ovšem čtenáři mohou seznámit s našimi programovými dokumenty a vystoupeními včetně internetových stránek KSČM.
Ano. Tak významnou parlamentní stranu nelze zcela přehlížet Při jednáních v parlamentu vystupujeme aktivně a členové vlády většinou musejí odpovídat. Předseda ÚV KSČM a další zástupci strany jsou opakovaně zváni na řadu vícestranných jednání. Několika takových jednání jsem se osobně zúčastnil. Pro ministry je dobře znát názor - i oni pak mohou z jejich pohledu lépe reagovat při jednání i před veřejností. Tím ale vůbec nechci říci, že by to nemohlo být lepší. Stává se i to, že je KSČM přehlížena - naprosto neoprávněně.
Ano, jde o běžnou praxi ve většině orgánů parlamentu, ve sněmovně i v Senátu.
Řekl bych, že se vzájemně respektujeme. Již mnohokrát se stalo, že se nám podařilo vystihnout věc tak, že byla podpořena širším spektrem. Při hlasování o skutečně zásadních otázkách se ovšem ukáže, kde kdo stojí. Ale to je zastupitelská demokracie. Pro lepší prosazení našich názorů potřebujeme dosáhnout větší podpory veřejnosti jak ve volbách, tak všeobecně.
Především koordinací činnosti strany a jejích představitelů včetně nás v zastupitelských sborech až po Evropský parlament, v zahraničněpolitické oblasti. Jde o udržení iniciativy, o soulad s volebními a jinými stranickými dokumenty a o jejich co nejlepší obsah. Rád bych přispěl i k posíleni mezinárodní organizace radikální levice na základě společných zájmů a společného teoretického dědictví a jeho dalšího rozpracování – to je naléhavě třeba.
Především jsme přispěli k většímu vzájemnému poznání, výměně názorů a zkušeností a k alespoň dílčímu sjednocení názorů a postupu. Je to zatím nedostatečné. Samozřejmě jsme si také v diskusích s přáteli ověřili své pozice. Naše strana získala důvěru a pověření pokračovat v určité koordinační činnosti především v oblasti bezpečnostní politiky v Evropě. Zatím máme co zlepšovat, pokud jde o výsledky tohoto pověření. Právě výše zmíněná plánovaná konference v příštím roce má být pokračováním této činnosti, vycházíme ovšem i z výsledků mnoha dalších akcí, mezi nimi jsou například pravidelné konference pořádané Komunistickou stranou Řecka, Belgickou stranou práce, akce Komunistické strany Ruské federace nebo Komunistické strany Kuby, nově také řada akcí Strany evropské levice a jejích členských stran, akce mládežnických nebo mírových organizací a výsledky sociálních fór - od toho domácího v září letošního roku až po ta světová. Myslím, že výsledky se rovněž promítají v našich postojích a dokumentech. Uznání ostatních stran je pro nás závazkem.
Význam událostí v Rusku v roce 1917 uznávají jistě i nejhrubší oponenti myšlenky spravedlivějšího světa z pohledu těch, na které zatím vychází z vytvořeného koláče méně, než si zaslouží. Dosáhlo se mnoho - především se ukázalo, že Marxova, Engelsova, Leninova (a mnoha dalších) teorie je uskutečnitelná a dlouhodobě udržitelná. Jsou nám jasnější i problémy, bylo toho i mnoho včetně zločinů, co by se již nemělo opakovat. Škoda, že právě z toho se nedokázala poučit současná moc v naší zemi a mnoho překonaných problémů znovu připustila: nezaměstnanost, lidi na okraji společnosti, obrovský nárůst kriminality, prohlubující se nerovnost, růst extremismu až po obnovu fašistických skupin, účast na vojenských dobrodružstvích mimo mezinárodní právo, navíc v cizích zájmech atd. Lidé mají právo, aby se společnost řídila v zájmu většiny a budou o to znovu a znovu usilovat. Osobně bych, chtěl přispět k tomu, aby to bylo i u nás brzy.
Haló noviny, 15. 11. 2004, Jaroslav Kojzar