V současném systému nejde politicky pracovat bez peněz - to si uvědomujeme i v naší straně. Pokud jde o příjmy, ty ze státního rozpočtu závisejí na výsledcích voleb do Poslanecké sněmovny, Senátu a krajských zastupitelstev. Strany, které měly ve volbách lepší výsledky, dostávají také větší podporu. KSČM měla například v loňském roce menší příjmy než ČSSD nebo ODS, a to o desítky miliónů korun. Máme k začátku letošního roku víc než 107 800 členů - souhrnná částka členských příspěvků je v naší straně nejvyšší. Vztáhneme-li příjmy stran na jednoho člena, je situace jiná - ze všech parlamentních stran je náš příjem nejnižší. Podobné je to i s výdaji: každý měsíc pořádáme tisíce akcí - od schůzí základních organizací, kterých máme 4855, po akce celostátního dosahu. Všechny jsou spojeny s náklady. Samozřejmě jsou také projevem politické činnosti a základem vydobyté pozice strany v konkurenci ostatních stran. Značné výdaje jsou spojeny s volbami. Tady se ale zároveň snažíme o úspornost. Bombastické kampaně nejsou náš způsob, musíme však držet krok s vývojem. Snažíme se, aby se voliči i při diskriminaci ve sdělovacích prostředcích (která se naštěstí s rostoucím významem strany, byť kolísavě, snižuje) měli možnost seznámit s našimi kandidáty a s naším programem. Ukazuje se, že naši poslanci a členové zastupitelstev jsou - měřeno volebními náklady parlamentních stran - zvoleni s vynaložením nejmenších prostředků. O to víc úsilí o dobrý výsledek většinou vyvinou osobně oni i mnoho našich dalších kandidátů a funkcionářů. Náklady se nám daří snižovat i získáním vlastních budov nebo kanceláří, kde pak nemusíme platit nájem. Naopak můžeme část pronajímat, výhodně poskytnout možnost schůzí i občanským sdružením a tak zlepšit své příjmy. Budovy se pak stávají středisky politické práce a setkávání členů, také na nich obvykle odpracují spoustu času a mají je opravdu za své. Při počtu členů, významu v politickém systému země, programových cílech, kterých chceme dosáhnout, a způsobu hospodaření není důvod, abychom byli chudou stranou.
A teď zatím předběžná čísla: V roce 2002 byly celkové příjmy KSČM 251 812 tisíc Kč. Ze státního rozpočtu na činnost jsme obdrželi 85 475 tisíc Kč, na úhradu volebních nákladů (za hlasy ve volbách do Poslanecké sněmovny) 88 265 tisíc Kč. Z poslední částky má ovšem naše stranická struktura žít do dalších voleb v roce 2006 a až do nových voleb se nebudou opakovat. Členské příspěvky představují souhrnně 35 106 tisíc Kč, tj. včetně příspěvku na volební a tiskový fond 27,10 Kč na člena měsíčně. Náklady byly v celkové výši 151 935 tisíc Kč, z toho náklady na zaměstnance strany včetně odvodů 50 043 tisíc Kč, na volební náklady je zaúčtováno 23 042 tisíc Kč (dílčí výdaje byly i v rámci běžné činnosti), provozní výdaje činí 24 693 tisíc Kč. Majetek strany na konci roku byl tvořen dlouhodobým hmotným majetkem (především budovy) v účetní hodnotě 160 769 tisíc Kč, dlouhodobým finančním majetkem (především v akciové společnosti Futura a s.r.o. Naše pravda) 28 845 Kč a krátkodobým finančním majetkem ve výši 182 563 tisíc Kč, z toho v územních jednotkách od základních organizací po kraje 42 001 tisíc Kč.
Kam se asi zadřely ostatním stranám, které mají příjmy vyšší a počet členů nižší než my? Mohu odpovědně prohlásit, že ani v minulosti Komunistická strana Československa, ani dnes KSČM neměly nelegální příjmy. Na základě zákona z roku 1990 byl majetek strany, včetně všech nemovitostí vlastněných nebo obhospodařovaných do roku 1989, ve stanoveném rozsahu 'předán lidu'. Současný majetek je výsledkem činnosti strany a příspěvků jejích členů.
Budovu koupila Komunistická stran Československa v květnu 1990. Bylo to řádně zaregistrováno na Katastrálním úřadu. Po vypořádání se slovenskou Stranou demokratické levice po skončení činnosti Federace KSČM a předchůdkyně této slovenské strany je jediným vlastníkem KSČM. Nevím o žádném zpochybnění, neodpovídalo by ostatně právnímu stavu.
Od roku 1991 probíhal o budovu složitý soudní proces s Československými státními drahami, později Českými drahami, kterým se soudy zabývaly až do listopadu 2001, kdy byl zastaven. Důvodem bylo déle než rok trvající pozastavení sporu na společnou žádost stran. Souběžně však došlo k dohodě o smíru.
Od Lidových novin těžko můžeme očekávat chválu. Naše strana skutečně vychází z marxistické teorie, zná význam ideologické práce, bohužel na ni v současné době nemáme tolik sil, kolik by si zasloužila. I když si jsem vědom, že žádná teorie nevystihuje skutečnost ve všech souvislostech, trvale a je vždy jen lepším nebo horším modelem, dobrý teoretický základ programu strany umožňuje potřebnou míru jeho stabilnosti, dlouhodobosti a vystižení zájmů a potřeb těch, jichž jsme v politice představiteli. Daří-li se nám správně, třebas ostře, pojmenovat aktuální jevy ve společnosti, je to jen dobře. Ve srovnání s některými politickými protivníky bych se nechtěl nacházet v sice moderním, ale často velmi hlubokém bahně jejich ideologie - a snad každý ji vidí dost - s problémovým zázemím papouškování názorů jejich zahraničních patronů nebo bezzásadovým prosazováním zájmů úzkých skupin, jejichž mluvčími jsou oni. Jsem rád, že v našem slovníku nechybí odsouzení rozdmychávání válek, vnucování politické orientace nebo neřešení takových jevů, jako jsou nerovnost, nezaměstnanost, růst kriminality a nejistoty.
I v politice panuje móda. Ne vždy je to dobře. Například v současnosti je 'moderní' privatizace všeho od bank přes veřejné služby až třeba po vězeňství. Zcela jistě přijde jiná moderní vlna. V tom být moderní nechceme. Měřeno volebními výsledky, drží KSČM krok s hlavními politickými stranami. Pro své voliče vystihuje dobové i perspektivní požadavky. Je dostatečně samosprávná, splňuje požadavky na současnou politickou stranu i dle našich zákonů. Usiluje o zásadní změnu poměrů směrem, o kterém mnozí sní a který některé levostředové strany opustily, možná dočasně. V praxi se jí většinou daří tak i působit. Nám komunistům se nezdají být moderní jiné strany - neodpovídají na závažné otázky doby a nedaří se jim je řešit. Nebo pokládáte růst chudoby, bezdomovectví, nejistoty, kriminality a nezaměstnanosti u nás za moderní politiku, ať už levicovou nebo jinou?
Ptáte se, co víc bych chtěl od našeho hnutí. Mělo by si ještě lépe uvědomovat své cíle a úkoly. Potřebovalo by aktualizovat teoretický odkaz a východisko. Pohybovat se v současné "informační" společnosti jako ryba ve vodě. Vyjadřovat se tak, aby to nadchlo zvláště mladou, nastupující generaci a zároveň vystihovalo přínos minulých generací a cíle současníků. Obsáhnout a získat na svou stranu ten způsob myšlení, který představuje tu nejpřednější vědu a nejlepší kulturu. Umět spolupracovat v domácím i mezinárodním měřítku lépe než kapitál, dočasné menší finanční a věcné možnosti nahrazovat vyšší účinností, asertivitou a využitím synergie. Jsem rád, že se čínským komunistům (je jich kolem 65 miliónů) daří řídit zemi tak, že už 25 let nadprůměrně roste národní hospodářství - když komunisté řídí ekonomiku, měli by především zde prokázat výkonnost. Socialismus neznamená chudobu.
Ani komunisté by se neměli nechat šidit. Ať už jde o místo ve sdělovacích prostředcích, o pozice ve veřejné správě nebo o přirozené právo na politický názor a otevřené vyjadřování názorů. Tady ostatně proklamují rovná práva i naši protivníci. Z druhé strany tam, kde bychom přešli na prosazování úzkých skupinových zájmů, jiných než té 'proletářské' většiny, kam samozřejmě patří mnoho jiných než jen manuálně pracující dělníci, přestávali bychom být sami sebou, komunisty. Vyjádření, na které se odvoláváte, ale spíš musím brát jako snahu o vržení špatného světla na naši stranu.
Nemyslím. Všichni naši členové se budou snažit naše výsledky dál zlepšit. Také ovšem už víme, že cesty nevedou jen nahoru a nemusíme ztrácet hlavu, když se zrovna nedaří. Jsem rád, že například při protestech proti projevům kapitalistické globalizace nebo připravované válce USA a 'spojenců' v Iráku a jinde se ukazuje, že fronta těch, co nesouhlasí s agresivní politikou tohoto druhu, je velmi široká. A tam, kde jsou dočasně oslabení komunisté, vstanou noví bojovníci.
Není k tomu důvod. Volba prezidenta koneckonců není rozhodující politickou událostí, jde o nejvyššího státního úředníka, ne o politický systém. Pokud jde o Evropskou unii, bude naše úsilí pokračovat, ať naše země bude nebo nebude členem. Snažíme se ve velmi otevřené debatě najít optimální přístup, ne vnucovat občanům, včetně vlastních členů, naše rozhodnutí, náš názor a už vůbec ne příkaz (to ani nejde!). Jde o suverenitu země, o prostor, ve kterém budeme působit. Navíc názor na tento problém ve straně není půl na půl - jsem rád, že jsem na straně té většiny, která za sjednaných podmínek, ekonomického a politického stavu země žádá občany, aby se zúčastnili referenda, převzali odpovědnost za rozhodnutí a, pokud dají na naši argumentaci, nehlasovali pro přistoupení České republiky do EU. Pokládám za důležité, abychom hlavně s účastí co největší většiny v naší zemi hledali a uskutečňovali cestu otevřenosti, rozvoje a rovnoprávných, oprávněných zájmů. Poslední desetiletí ukazuje, že se nám, někdy po těžkých diskusích a složitém rozhodování, podařilo uchovat si jako strana svůj charakter, najít řešení, která nebyla daleko od optimálních. Je to úkol i pro budoucnost.
Na prvním místě v řízení strany - příliš často zaujímáme stanovisko později, než se mi zdá optimální. Vše, co jsem řekl o 'moderní levici', se týká i naší strany. Všemi směry bychom měli podporovat akceschopnost - někdy se příliš vybíjíme na vlastních starostech nebo pseudostarostech. V první řadě je třeba působit ve svém vlastním okolí, v základní organizaci, v okresním měřítku, v kraji - podle funkce. Většina našich orgánů má rezervy ve své výkonnosti. Týká se to i nejvyšších orgánů. V tomto smyslu bych byl pro zlepšení stylu. Disciplínu nevidím jako poslušnost, ale jako odpovědnost a v souladu se stanovami i jako aktivitu - obojího nemáme nazbyt. Jako místopředseda odpovědný za řízení ekonomiky strany si vážím samosprávnosti doplněné solidaritou a vytvářenými rezervami - to můžeme dál prohlubovat. Naší starostí je ovšem také vývoj členské základny, plošné politické působení, rozšíření spolupráce s veřejností - s odbory, ženskými a mládežnickými sdruženími, lepší znalost místního i celostátního stavu, včetně ekonomiky a sociální problematiky. Sebeuspokojení není na místě. To ale není kritika těch, kteří se o současnou pozici strany zasloužili a denně zasluhují. Jsem rád, že se občas setkají i s poděkováním uvnitř i vně strany a připojuji se k němu.
Haló noviny, 17. března 2003, Jaroslav KOJZAR