• Jak posuzujete současnou situaci v KSČM?
Straně hrozí jedno: lidé jako Štěpán, Obzina a Papež, kteří jsou jen špičkou ledovce a po listopadu zmizeli ve svých bytech, dnes přijdou a prohlásí, že jsou revolučnější než současná KSČM. A rovněž hrozí to, že nejsme schopni se s nimi v půl roce rozejít a svádíme to na stanovy. My se nemůžeme zabývat články stanov. Rozhodnutí o zrušení členství je rozhodnutí politické. Není to věc paragrafů. Ukončení členství ve straně nemá důsledky, jaké to mělo v době, kdy oni to měli v ruce. Tito lidé trpí ztrátou paměti. A já si kladu otázku, proč se chtějí angažovat v politice? Hledají cestu, jak by problémy z minulosti překryli současnou činností. To je egoistické a kladou jako rukojmí lidi, jež s tím nemají nic společného. Proč chtějí znemožnit tuto stranu?
• Mluví se o dvou proudech ve straně, neokomunistickém a reformním. Připomíná to nyní soutěž pro získání členské základny na svou stranu.
Já pořád nevím, co neokomunistický proud je. Musíme zřejmě vycházet ze tří premis. Za prvé je zde určitá ekonomická a politická situace. Valná část voličů rozhodla, že budoucnost na čtyři roky má ovlivňovat koalice pravicových stran. Vedle toho je zde opozice, která je roztříštěná a která se ještě vnitřně člení. Nejde o to vytvářet xenofobní nálady vůči ČSSD a LSU. Musíme vytvořit podmínky, abychom mohli realizovat aspoň něco z volebního programu. Jestli se uzavřeme, nesplníme nic a voliče podvedeme. Proto je třeba koordinovat svou činnost s jinými opozičními subjekty, což je v některých souvislostech nemožně, například kvůli názvu.
Za druhé, v rámci Evropy potřebujeme hledat partnery, kteří mají vliv na životní podmínky obyvatel. To se týká italské Demokratické strany levice, francouzské Socialistické strany, německé PDS a sociálních demokratů a dalších.
Za třetí je třeba definovat otázky, co je komunistický či nekomunistický proud. Tak jak byly dříve komunistické strany definovány, tj. uchopením moci revoluční cestou, diktaturou proletariátu, předvojem dělnické třídy? Vzdali jsme se toho jen na oko, nebo chápeme, že to byla slepá kolej vývoje? Myslím si, že to byla slepá kolej. Na to bude muset dát 3. sjezd odpovědi.
• Budete kandidovat na funkci předsedy KSČM na červnovém sjezdu?
Je to otázka předčasná a předpokládám, že na sjezdu bude řada návrhů. Zatím mi nikdo nesdělil, že by stál o to kandidovat mě. Je snadné být u členů populární, ale myslím, že člověk má také z úrovně svého poznání říci věci, které slyšet nechtějí. Je jasné, že se sympatie vůči mé osobě rozkolísaly. Ale nelze ztrácet určitou svoji svobodu a určitou míru nezávislosti. Domnívám se, že funkce předsedy by neměla být placená a měl by být pružnější systém, pokud jde o střídání lidí ve funkcích.
• Dovedete si představit, že by se obhájci neokomunistického typu případnému vítězství reformního proudu podřídili?
Jednak jsou zde lidé, kteří se zabývají teorií, jako M. Ransdorf a kterým jde o spor myšlenkový, nikoli o funkce. Jiným jde právě o status a o funkce. Další jsou lidé z minulosti, kterým otrnulo a nyní se vynořují v politice. Myslím tím platformu Za socialismus. My však nechceme, aby se někdo podřizoval. Ať si založí jinou stranu. Rozejděme se civilizovaně, kulturně. Rozdělme se na dvě části a historicky prokažme, kdo měl pravdu. Vidím dvě možné katastrofické varianty nadcházejícího sjezdu: zakonzervování současného stavu s tím, že se musíme soustředit hlavně na realizaci kladenského sjezdu. Podle mého ten, kdo to říká, si dělá z lidí legraci, neboť my nemůžeme nic ze závěru kladenského sjezdu uskutečnit. Ať si každý položí otázku, nakolik tyto závěry realizuje. Je tam psáno - nepřipustíme..., nedovolíme..., budeme usilovat. Ať si ale každý řekne, co a jak nepřipustil, nedovolil, oč usiloval. Pak dojde k tomu, že nemohl nepřipustit. Nemohl, neboť je tady vládní koalice, která dnes, díky poměru hlasů, bude prosazovat třeba zvyšování restitučních nároků. Jak to tedy bude nepřipouštět základní organizace? Jak to nebude připouštět strana? Ona sama nemůže nic prosazovat. Byli jsme například schopni vytvořit takové mimoparlamentní aktivity, které by zabrzdily vládní koalici v realizaci dohod ODS a HZDS při fatálním rozdělení státu? To byla ta první katastrofická alternativa vývoje v KSČM. Neméně tragické by bylo, kdyby se všichni jen ukázněně podřídili změně názvu - není možné, aby se od strany neoddělila ta část, která má militantní smýšlení a která trvá na doktrínách revolučního převzetí moci, předvoje strany. Tito lidé si musí vytvořit novou stranu. Musí dojít k názorové diferenciaci a k rozdělení. Nezbytnost změny strany spojuji se svou další existencí v politice.
• Byly by pak nově vzniklé subjekty v Levém bloku?
To je nemožné. Myslím, že ti, kteří se rozdělí, mohou spolupracovat, ale ne na bázi LB. To je jako oheň a voda. Názorové rozdíly jsou tak obrovské, že není možné, aby byly pod jednou střechou.
Dnes nejsme schopni definovat, kolik okresních organizací a jaké procento z členské základny se přiklání k tomu či onomu křídlu, které se dnes formuje. Ve vedení neexistuje jednoznačnost. Mezi mnou a místopředsedou je zásadní názorová kolize, když M. Grebeníček prohlásil, že Štěpán a Mečl jsou krajnostmi ve straně. Na sjezdu dojde k určité polarizaci delegátů a z toho vzejdou přípravné výbory a vznik nástupnických subjektů. Nejde o vznik nových stran. Pokud však budeme v menšině, nemá cenu zakládat novou stranu.
Rudé právo, duben 1993