Protože funkce, které vykonával doposud, nebyly funkce politické. A mně nevadí pan Telička, osobně proti němu nic nemám - postavil jsem se, KDU-ČSL se postavila, jak jste přesně řekl, proti té nominaci. My nejsme žádní primitivní antikomunisté, pane redaktore; smiřujeme se s tím, že normalizační kádry jsou v byznysu, že jsou ve státní správě... Ale tohle je jiná káva. Evropský komisař je politik a ten kromě odborné způsobilosti, která je samozřejmou podmínkou, musí mít také politickou legitimitu, politický mandát.
Nám velice vadí, že tento politický mandát dáváme kariéře, která výrazně - řekl bych téměř dynasticky - profitovala z normalizačního režimu, zatímco statisíce stejně schopných lidí podobnou příležitost neměly, protože si s tím totalitním režimem nechtěly zadat. Jestliže dnes legitimizujeme tento typ kariéry, vzkazujeme tím všem těm lidem, že udělali chybu, že měli mít mnohem menší nároky na vlastní charakter. A to je strašně špatný vzkaz do české společnosti.
Neznamená. Já přece nemluvím o dědičném hříchu, ale o dědičném profitu. O tom, že v komunistické zahraniční politice byly rodinné dynastie, v nichž se privilegia dědila z otce na syna. Když půjdete po jednotlivých jménech, zjistíte, že Teličkové nejsou výjimečný případ.
Kennedyové a Bushové museli svou legitimitu osvědčit v demokratických volbách. Pan Telička ji v nich nikdy neosvědčil.
Ne, to je nedorozumění. Politickou legitimitu může samozřejmě získat i nestraník, nezávislý odborník; získává ji zprostředkovaně od těch, kteří dostali mandát od svých voličů. A křesťanští demokraté prostě nemají od svých voličů mandát na to, aby ho předávali normalizačním kariéristům.
To je směšná námitka. V komunistické ústavě nebyla zakotvena vedoucí úloha Národní fronty a už vůbec ne vedoucí úloha Československé strany lidové - byla tam zakotvena vedoucí úloha KSČ. Lidová strana byla v Národní frontě zrovna tak, jako tam byli zahrádkáři, včelaři, holubáři nebo ČSTV.
Československá strana lidová v dobách komunismu de facto také nebyla politickou stranou, ale spolkem. Ano, její špičky kolaborovaly. Jenže pod těmi špičkami bylo více než padesát tisíc slušných lidí, pro které členství v ČSL nebylo kariérní výhodou, nýbrž překážkou. Byl jsem jedním z nich, takže vím, o čem mluvím.
Za prvé: Necítím nad nikým morální převahu - jsem ten poslední, kdo by si troufal soudit pana Teličku nebo kohokoli jiného. Já soudím onu nominaci. Ta nominace je prostě nemravná.
Za druhé: Na rozdíl od pana Teličky jsem do lidové strany nevstoupil kvůli kariéře. Tu jsem samozřejmě v normalizačním režimu dělat nemohl, protože občanům třetí kategorie, jako jsem byl já, nebylo umožněno studovat žádné společenské vědy; někdy - když se vyučili a byli "vychováni dělnickou třídou" - mohli vystudovat nějaký exaktní obor. Pokud vstoupili do lidové strany - a já jsem hrdý, že jsem to udělal! - tak to udělali proto, aby demonstrovali, že mají jiný světový názor než marxistický. Ano, byla tu ještě druhá možnost, práce v disentu - tu jsem nezvolil jednak proto, že tam bylo příliš mnoho marxistů, jednak asi i proto, že jsem na to neměl dost odvahy.
Já vás ujišťuji, pane Kramere, že řadový člen lidové strany na tom byl z hlediska kariérních možností daleko hůře než bezpartijní. To vám řekne každý..., a proto ta vaše argumentace o kolaboraci lidové strany s komunistickým režimem je vůči těm desetitisícům lidí, kteří v ní byli, řekl bych až urážlivá. My jsme nestavěli koncentrační tábory! My jsme nestavěli šibenice! Členové lidové strany byli vězni koncentračních táborů a členové lidové strany na těch šibenicích viseli!
Já tuhle ambici nemám. Ale chcete-li tohle osobní srovnání, tak já nejsem normalizační kariérista. Pan Telička ano. Vážně si myslíte, že Kalousek by mohl studovat právnickou fakultu?! A že by ihned po absolvování té fakulty mohl nastoupit na ministerstvo zahraničních věcí?!
Lze to říct i opačně: vážně si myslíte, že pan Telička by mohl okamžitě po dostudování právnické fakulty zahájit svou raketovou kariéru na komunistickém ministerstvu zahraničních věcí, kdyby byl členem Československé strany lidové? Ani náhodou! To bylo vyhrazeno jenom pro výjimečné komunistické kádry. Jako byl pan Telička.
Nechápu, jak může být odpor proti nominaci normalizačního kariéristy urážkou těch, kteří bojovali proti komunistům?! Ti pánové jsou prostě nervózní z toho, že jsme pojmenovali problém, jehož existenci si velmi dobře uvědomují. To, že se rozhodli, nevím z jakých důvodů, onu nominaci podpořit - přestože dosud halasně propagovali vyrovnání s minulostí - je pro mne spíš než co jiného zpráva o tom, že mají starost sami se sebou.
Opravdu mě chcete nutit, abych komentoval každý plk pana Hadravy?
V Evropské komisi jsou samozřejmě pragmatici, pro které vnitrostátní problematika jednotlivých zemí není zásadní. Tomu rozumím. My tuto situaci nehodnotíme z hlediska diplomatického, ale výlučně z hlediska transformace české společnosti, jež se potýká s faktem, že zde ještě ne tak dávno existovala bolševická elita, která měla startovací čáru někde úplně jinde než drtivá většina slušných lidí. To byla nespravedlnost, křivda spáchaná na miliónech. My prostě tu křivdu odmítáme posvětit. Odmítáme se smířit s tím, že chování normalizačních kariéristů má být takto legitimizováno.
Opakuji: ve státní správě, v byznysu, v celé řadě oblastí se s tím smiřujeme, protože se s tím nedá nic dělat, je to prostě generační problém. Ale nesmíříme se s tím v okamžiku, kdy se jedná o politickou nominaci. To bylo bylo špatné, to by bylo zločinné!
Já jsem také chodil volil kandidátku Národní fronty a -
- nejsem na to nijak pyšný, i když totéž dělalo 99 procent lidí v této zemi. Ale jít volit kandidátku Národní fronty - v situaci, jaká tady tehdy byla - bylo přece něco úplně jiného než dělat aktivní bolševickou kariéru! To přece musíte sám cítit. Jak mi vůbec můžete položit takovouto otázku a jak vůbec tohle můžete srovnávat, když jste tu dobu tady prožíval jako já?!
Já, pane Kramere, skutečně nemám pocit, že bych byl před rokem 1989 zbabělý. Z toho nemám žádný mindrák. A dneska si nehraju na "superzásadového", neplanu "svatým rozhořčením" ani nehlásám primitivní antikomunismus.
My jsme přece, na rozdíl od jiných, nikdy těmto lidem nekladli kádrové stropy. Ale tady došlo k něčemu úplně jinému. Nedošlo ke kariérnímu postupu, proti kterému bych vůbec nic neměl, došlo k předání politického mandátu - mandátu historicky prvního českého komisaře v Evropské unii! A to je vysloveně symbolická záležitost, naplnění toho, o čem většina našich občanů snila desítky let! Normalizátoři, mezi které pan Telička bezpochyby patřil, dělali všechno pro to, aby se ten sen nikdy nestal skutečností. Jestliže se teď jeden z nich stane nejviditelnější politickou figurou za Českou republiku v Evropské unii, tak já v tom vidím výsměch!
Ne, byl to jenom normalizační kariérista.
Víte, po té ostudě, kterou pan Kužvart a celá sociální demokracie udělali České republice, bylo samozřejmě snadné podlehnout pokušení a říct, podívejte se, jak jste to zvorali, tak my teď budeme trvat na svém kandidátovi. Já jsem tomu pokušení odolal, protože jsem to nepokládal za správné - chtěl jsem, abychom tu věc vyřešili co nejrychleji a abychom společně podpořili jediného kandidáta, který by pak měl v té Evropské komisi skutečně silný mandát. Takže když předseda vlády v pátečním rozhovoru se mnou vyslovil jméno Vlasty Štěpové jako možné kandidátky, pokusil jsem se pro ni v naší straně získat podporu. Díky tomu, že paní Štěpová bezpochyby splňuje všechna odborná, politická i morální kritéria, se mi to podařilo.
A kdo vám řekl, že jsem to při těch jednáních neřekl?
Kdo vám řekl, že jsem to při těch jednáních neřekl?
To, co jste teď řekl, je celkem logická ústupová argumentace. A já většinou volím logické ústupové argumentace.
Definitivní stanovisko zatím nemáme zformulované, protože je to živá věc. Ale opakuji: My jsme na to jednání šli skutečně nesobecky, šli jsme tam připraveni podpořit nominaci sociální demokracie, pokud pro nás bude přijatelná, a taková jména byla, například zmíněná Vlasta Štěpová... Skutečnost, že jsme až přímo na tom jednání byli konfrontováni se jménem, které pro nás bylo zcela nepřijatelné, a že jsme přes tříhodinovou argumentaci nedosáhli žádného ústupku, byť ke jménu jiného sociálnědemokratického kandidáta, nás nutně vede k názoru, že tohle se musí změnit. Protože příště bychom na taková jednání nemuseli už vůbec chodit, klidně by nám své rozhodnutí mohli poslat poštou.
Ne, necítím žádnou satisfakci. Strašně rád bych se býval za rok nebo za dva omluvil jak panu Kužvartovi, tak panu premiérovi, kdyby se ukázalo, že jsem neměl pravdu. Bohužel jsem ji měl. Úplně stejně to dopadne s tou nominací číslo dvě, a z toho také nemám žádnou radost.
Ne, to ne.
Každému je přece úplně jasné, že při tak výrazné politické nepodpoře, jíž se pan Telička těší na české politické scéně, je jeho nominace dočasná.
To je samozřejmě nesmysl. Mimochodem, teď zase tvrdí, že mu ty klacky pod nohy házel hlavně pan Telička. Ale to je věc pana Kužvarta, co tvrdí, já se jeho dětinskými argumenty zabývat nebudu.
Evropský komisař je politická funkce a to znamená, že ji lze vykonávat jedině s výraznou politickou podporou. Při tak výrazné nepodpoře, jaké se panu Teličkovi dostává, je zřejmé, že bude kandidátem na komisaře jen do švestek. Vůbec to ale neznamená to, čeho se obáváte: že bychom se chystali jeho pozici v Bruselu jakkoli komplikovat. V této chvíli je to oficiální kandidát České republiky a jako takový bude mít k dispozici veškerý potřebný servis z ministerstva zahraničních věcí; jsem si jist, že ministr Svoboda mu vytvoří pro jeho práci optimální podmínky.
Současná Evropská komise, jak víte, má mandát do listopadu tohoto roku. Pak nastoupí nová Evropská komise. A je přece úplně zřejmé, že reprezentantem České republiky v nové Evropské komisi bude muset být někdo, kdo bude mít větší politickou podporu než pan Telička. Že on v té nové komisi nebude. Že v tom Bruselu bude jen do toho listopadu.
Prostě tam bude muset jít někdo, kdo bude mít větší politickou podporu. Někdo s takto malou politickou podporou tam přece být nemůže. Já to nekladu jako požadavek, to je přece logický výsledek této nominace.
Já k panu Teličkovi po dobu, po kterou bude zastávat svoji funkci, budu absolutně loajální. Ale v okamžiku, kdy se bude rozhodovat o novém komisaři za Českou republiku, je moje stanovisko konstantní.
Váš postřeh je naprosto mylný, tak to samozřejmě není. Představa, že předseda druhé nejsilnější vládní strany není odpovědný za vládní politiku, je nesmyslná a já se k té odpovědnosti samozřejmě hlásím, nikdy jsem ji neodmítal.
Koaliční politika je kompromis. Ano, já jsem přesvědčen, že kdyby byly více uplatněny recepty křesťanské demokracie, nezaměstnanost by byla nižší. Ale respektuji, že rozložení politických sil je takové, jaké je... a je to pořád lepší, než kdyby sociální demokracie byla v koalici s komunisty, protože pak by ta nezaměstnanost byla ještě mnohem vyšší. Takže se hlásím k odpovědnosti jak za to, že nezaměstnanost je vysoká, tak za to, že je nízká. Protože při jiné vládní konstelaci by mohla být ještě vyšší.
Teď si, pane Kramere, pletete dva pojmy: sociální demokracii a socialismus. Já jsem se s panem Topolánkem nepřel o to, kdo je větší odpůrce sociální demokracie, protože sociální demokracie je úctyhodná demokratická strana. Přel jsem se o to, kdo je větší odpůrce socialismu. Myslím, že i sociální demokraté by se bránili proti tomu, abyste ty pojmy ztotožňoval.
Dobrá, nechme si každý svou terminologii. Já jsem se snažil panu Topolánkovi dokázat, že ODS udělala velmi zásadní kroky pro příchod socialismu k moci, zejména v opoziční smlouvě. Křesťanští demokraté jsou nesocialistická strana, což znamená, že se vždycky budou snažit, aby toho socialismu nebylo v té společnosti tolik.
Já ten pocit nemám. Myslím, že to, co děláme, co se já osobně snažím dělat, je úzkostlivě držet koaliční politiku v rámci koaliční smlouvy a v rámci programového prohlášení vlády. Jestli byla ČSSD dříve zvyklá na to, že se na ty mantinely až tak přísně nehledělo, tak si to prostě bude muset odvyknout.
To nemohu posoudit, protože v době, kdy byl předsedou strany pan Svoboda, jsem nebyl ve vedení, a tudíž ani účastníkem koaličních jednání. To za prvé. Za druhé, těžko po mně můžete chtít, abych hodnotil sebe a své kolegy. To já nedělám.
Necítím. Ten výrok pana Topolánka nebyl příliš kompetentní, protože, za prvé, KDU-ČSL se v koaliční smlouvě zavázala k nějakému kusu práce pro Českou republiku a tu práci dodělá, koaliční dohody neporuší. Za druhé, pro předčasné ukončení volebního období nejsou ani důvody, ani podmínky. To nejde ani teoreticky a pan Topolánek to dobře ví.
Předčasné volby jsou selháním politiků. Politici nejsou od toho, aby nutili své voliče rozdávat karty znovu a znovu. Jsou od toho, aby těmi s rozdanými kartami dokázali dělat svoji práci.
Mé názory nejsou blízké ani názorům ODS, ani názorům sociální demokracie. Mé názory kopírují program křesťanské demokracie. A já nesleduji nic jiného než prosazování tohoto programu. Rozhodně nežiji v nadějích na žádné nabídky.
Tato koalice si uložila ve vládním prohlášení určité úkoly. A ty úkoly do řádných voleb v roce 2006 splní.
Alexandr Kramer
Právo, 28. 2. 2004