Nejde
o to, bez koho bych se rád obešel, ale o to, že jsme si před sestavením
kandidátky dostatečně nevyjasnili, jaké kvality tam chceme mít zastoupené.
Pokud trváte na jménech, nepochybně bych zařadil mnohem výše například Jana
Eichlera, který pak od své nominace odstoupil. A také třeba Stanislava Suju
s jeho ohromnou diplomatickou zkušeností. Myslím, že někteří lidé se tam
ocitli třeba jenom proto, že jsou poslanci a jsou tudíž pro členy
ústředního výboru známější.
Kolem kosmonautů se formuje zajímavá lobby a pan Remek, jenž dnes působí v oblasti obchodu, si podle mých informací vede v této práci dobře, takže není důvod jeho kandidaturu ironizovat.
Ostatně, pane redaktore, vaše srovnání cesty do kosmu s prací v Evropském parlamentu má něco do sebe: tam i tam je třeba čelit řadě obtížných a nečekaných situací.
Podle mne je pro konkurenceschopnost Evropy do budoucna strašně důležité, aby Evropská unie úspěšně propojila své zdroje se zdroji Ruské federace.
Těch šest mandátů, které bychom rádi získali, je optimální výsledek za předpokladu, že všechno půjde žádoucím směrem. Pokud jde o stanovisko KSČM před referendem v minulém roce: stále víc se ukazuje, že my jsme se k lidem zachovali čestně, že jsme jim na rozdíl od současné vlády nelhali o vyjednaných podmínkách a nezastírali problémy. Já jsem říkal tehdy a říkám i teď, že Evropská unie není peklo ani ráj a že bude záležet jenom na nás - na našich reprezentantech a na schopnostech celé populace - jaké bude naše místo v Evropě. Ale ty první tři čtyři roky budou každopádně velice obtížné.
Pro mne je klíčovou věcí to, aby se KSČM stala v naší zemi vlivnější silou než doposud. Proto chci beze zbytku splnit slib, který jsem dal našim členům: dovést kandidátku KSČM k úspěšnému výsledku v evropských volbách. K těm zajícům: předseda italské strany Rifondazione comunista Fausto Bertinotti je poslancem národního parlamentu a evropským poslancem! Tyto věci se dají rozumně uspořádat.
Pan Falbr má o životě europoslance poněkud romantické představy. Pokud se bude svému europoslanectví věnovat tak, jako se věnoval řízení odborů, pak Evropský parlament jeho přítomností rozhodně příliš neutrpí.
Ta šance, která se narodila na konci 90. let a nyní možná doznívá, spočívá v tom, že bychom se mohli stát první silou v zemi. Česká politika je dnes intelektuální pouští, sociální demokracie ani další koaliční strany nedisponují žádnými originálními myšlenkami a ODS se vyčerpala majetkovým převratem, který realizovala v zájmu svých klientů; v současné době ji ovládají regionální atamani zastřešení panem Topolánkem.
A já vám odpovídám. Naše šance je v tom, že jsme v současné době na české politické scéně jedinou stranou s uceleným myšlenkovým konceptem. Bohužel se mu nevěnujeme tak, jak bych očekával.
Veřejnost zklameme, pokud se i nadále budeme upínat hlavně ke svému vnitrostranickému životu. Podle jedné z analýz, kterou udělal revizní úsek ústředního výboru, je 80 procent našich aktivit zaměřeno dovnitř strany. Jiná sonda ukázala, že 59 procent našich spoluobčanů o KSČM neví vůbec nic. To mě skutečně vyděsilo. My prostě musíme tento trend zvrátit - musíme se přestat zaměřovat na rituály, na oběh různých písemností, na sebestravující aktivity; ten ohromný potenciál, který máme, je třeba obrátit navenek.
Například: jedním ze strategických článků dnešního politického střetu v České republice jsou kraje. Pravice to pochopila, opevňuje se v nich, vytváří si tam předpolí pro boj o moc v centru. My jsme za celé tři roky nedokázali své krajské zastupitele svolat.
V krajích se dnes rozhoduje o nemocnicích, o školách, o infrastruktuře, o projektech v rámci Evropské unie. K těmto klíčovým záležitostem jsme se v podstatě nevyjadřovali. Nezabývali jsme se otázkami prodeje bytového fondu, energetickými podíly obcí, vodovody a kanalizacemi - věcmi, které se týkají každodenního života občanů a na nichž je samozřejmě třeba stavět.
To říkáte vy, a já vám v tom nemohu oponovat.
Podívejte se na naši parlamentní praxi, na to, jak si počínáme v legislativní oblasti. Ty hlavní tahy tam v podstatě chybějí a já jsem přesvědčen, že se tím do značné míry promarňuje i práce našeho odborného zázemí.
Myslím, že příklad, který jste uvedl vy, je dostatečně srozumitelný.
Projděte si třeba sborník z konference naší organizace na Praze 1, která proběhla na podzim minulého roku, a bude vám to jasné. Že tam jsem napadán já nebo Jiří Dolejš, to mi nevadí, to je mi úplně jedno - ale velice mi vadí, že je tam poskytován prostor názorům, které jsou v příkrém rozporu se vším, co KSČM hlásala v roce 1989, s vystoupením předsedy na V. sjezdu i s programovými dokumenty V. sjezdu.
Vy zase chcete slyšet jména, že? Dobře, jedno řeknu: tyto tendence, které jsou pro mne zcela nepřijatelné, v současné době symbolizuje předsedkyně Pražské rady KSČM Marta Semelová.
O něm se mi mluví těžko, protože jsme spolu prožili velice obtížné období a vím, že ani on, ani jeho rodina to v posledních letech skutečně neměli lehké. Ale jak říkal Jan Hus: přítel Páleč, přítelkyně pravda... Já si prostě myslím, že KSČM potřebuje změnu a neumím si představit, že tuto změnu by mohl iniciovat současný předseda.
Tím, že pro řadu členů naší strany je jejím symbolem. Je to podobné, jako tomu bylo u jiných komunistických vůdců v minulosti, kdy se směšoval symbol s fyzickou osobou.
Ano.
Pokud na sjezdu bude otevřená diskuse, tak si myslím, že tu šanci mám. Podle stanov je sjezd zcela suverénní, není to žádné spartakiádní cvičení. Nominace jsou tak trochu rituální záležitost - nejsou to rozhodnutí, pouze orientační doporučení. Vím o okresech, jejichž zástupci se jimi určitě řídit nebudou.
Jednoduše: prostě jsem se nikde neucházel o mandát delegáta. Stejně jsem se zachoval už v roce 1995 na libereckém sjezdu, takže to pro mne není nic nového. Myslím si, že je to normální, že to vyplývá, řekl bych, z povahy sjezdu.
Nerozumíte? Nerozumíte tomu, co je práce v kuloárech?
Přesně tak.
To bude záležet na tom, kdo bude předsedou. Podle toho se rozhodnu.
Nechme to na ten sjezd. Nechtějte po mně, abych tu prozrazoval své příští hypotetické kroky; ostatně už nejednou jsem řekl, že nemusím být za každou cenu ve vedení strany.
Předseda není totéž co sto tisíc členů.
Moje představivost je sice značná, ale není třeba ji přepínat.
To není pomluva. To je prostě konstatování faktu.
Mnohá manželská soužití začínají skvěle, lidé se mají rádi... Pak přijde každodenní rutina - a nakonec někdy létají vzduchem talíře. Až tak daleko to mezi námi zatím nedošlo.
Vedení strany je něco jako klenba, která završuje chrámový prostor. Pokud chybí svorník, tak ta klenba nemůže držet pohromadě. Prostě se zřítí.
Myslím, že jsem vám odpověděl velmi jasně.
Naprosto korektně.
I o ženách. Když vám Jiří Dolejš řekl, že nejsme dobrá parta, měl patrně na mysli spíš tým pro politickou práci než společenství pro nějakou karetní hru nebo pro posezení u vína.
To se stát může.
Já myslím, že mám pravdu, když tvrdím, že se k sobě chováme naprosto korektně. Ale byla doba, kdy tyto vztahy měly mnohem vyšší kvalitu.
Pane redaktore, jsme tady snad u nějakého kriminálního výslechu? Tato praxe je obvyklá ve všech stranách, ale já jsem doufal, že KSČM je jiná.
To je věc vašeho rozhodnutí.
Myslíte, že bych jim měl předložit třeba záznamy telefonátů, odposlechy, podobné věci?
To je jeho názor. Nevím, o co jej opírá, protože já jsem se s takovým vyjádřením předtím nikde nesetkal.
Jsem přesvědčen, že VI. sjezd přinese změnu ve stylu naší politiky, v naší komunikaci s veřejností. Že jeho výsledkem bude nový začátek, nový kurs naší strany.
Zpravidla to tak bývá, že nový kurs je spojený s novým vedením. Pro mne ale není důležité, abych nositelem té změny byl já. Pro mne je důležité, aby ta změna nastala.
Vojtěch Filip je člověk, s nímž se znám od roku 1990, určitě je to dobrý komunikátor, ale těžko bych ho označil za bojovníka za nějaké nové přístupy. Ale může se tam objevit někdo další, třeba z regionů. V těch má naše strana řadu zajímavých osobností.
Kdo počítal s tím, že se předsedou ODS stane Mirek Topolánek? Sjezdy mohou přinést i velice překvapivá řešení.
Možná se chce před sjezdem vyhnout diskusi o personálních věcech a vztazích. Protože to je u nás vnímáno dost negativně. Já tímto rozhovorem také riskuji, ale jsem přesvědčen, že věci, o které dnes v naší straně jde, je třeba řešit otevřeně. Vzhledem k významu KSČM je to předmět obecného zájmu, a to osobní riziko k tomu prostě patří.
To je jistě racionální úvaha, s níž nebudu polemizovat.
Nikoli. Proč si myslíte, že se bychom se neměli hlásit ani k tomu, co bylo před listopadem 1989 dobré - třeba k všeobecné dostupnosti vzdělání, kultury, k tomu, že jsme byli první zemí, v níž byla zlikvidována dětská obrna, nebo že jsme jako první dekriminalizovali homosexualitu?
Tato analogie kulhá na obě nohy. A je jasné, že to je věc, ve které se nemůžeme shodnout. V mém pojetí vztahu k minulosti je obsažena jak kontinuita, tak diskontinuita. Kontinuita, pokud jde o cíl, jímž je sociálně spravedlivá a solidární společnost. Toho se nikdy nevzdáme. Diskontinuita, pokud jde o metody spojené se zneužíváním státní moci, s instrumentálním vztahem k právu.
Víte, pane redaktore, pro mne je velice důležité, aby politika měla určitý konceptuální náboj, aby byla zarámovaná v určité myšlenkové konstrukci. A musím říct, že i když se dějinami lidského myšlení zabývám už od svého mládí, žádný silnější a pronikavější koncept než marxismus jsem nenašel.
Na české politické scéně není jiná strana, která by se k této myšlence hlásila.
Jeden sociálnědemokratický poslanec mi nedávno položil otázku, koho považuji za hlavního teoretika ČSSD. Já jsem se rozesmál, protože takového člověka neznám. Stejně tak se musím usmívat tomu, co nedávno řekl pan předseda Špidla - že příští sjezd jeho strany bude střetem osobností a myšlenek. V dnešní ČSSD nevidím ani jedno, ani druhé.
Bude to vypadat jako neskromnost, ale myslím si, že v současné době jsem to já.
Vy jistě víte, že právě ve vašich novinách nedávno řekl, že sociální stát musí na čas ustoupit.
Mně se toto jeho vyjádření zdá pohodlné, hloupé - a také nezodpovědné vůči voličům, které reprezentuje. Od levicového politika bych čekal, že bude přemýšlet o tom, jak sociální stát koncipovat jinak, jak mu dát jinou podobu, jiný obsah.
Ne, nedělá. V tom rozhovoru jsem nenašel jedinou myšlenku, která by směřovala k jiné podobě sociálního státu. Musím říct, že to, kam se ve svých úvahách dostal, je pro mne nesmírné zklamání. Globalizace přece není jenom hrozba... a není to ani něco, čemu bychom se měli pasivně jen přizpůsobovat, je to také příležitost pro levici. Já teď chystám článek o sociální politice, který bude na pana Špidlu reagovat.
Odpovím, že by to od nás nebylo rozumné. My samozřejmě chceme mít co největší vliv na levicový proud v české politice, ale víme, že určitou část voličstva nezasáhneme, a tato část by pak byla pro levicovou politiku ztracena. Pro KSČM i pro ČSSD bude daleko výhodnější, když jedna pro druhou budou kriticky nastaveným zrcadlem.
To není tak jisté. Základní hodnotou levicového myšlení a levicové politiky je lidská důstojnost, od níž se odvozuje všechno další: spravedlnost, rovnost, solidarita. A právě soustavné urážení lidské důstojnosti je to, co dnes naše občany vede k levicové politice.
Lze, protože když se podíváte na hodnotové preference, zjistíte, že tento národ je v podstatě levicový. A to včetně značné části současných sympatizantů ODS! Jenže je tady také velké zmatení pojmů a ani my, ani ČSSD neumíme tyto lidi oslovit. Je to naše vina - a je to to, co musíme změnit!
Ano, myslel. Pokud na tomto sjezdu uděláme ten krok, o kterém jsem mluvil, budeme schopni ty volby vyhrát.
Ano, znám, a když ten sjezd dopadne tak, jak bych si přál, tak se s vámi vsadím o láhev dobrého koňaku, že ty volby vyhrajeme.
Například.
Miloš Zeman nás v roce 1990 - tehdy ještě coby nezávislý prognostik - jako relevantní sílu v české politice odepisoval a dával nám 5 až 7 procent. Život ukázal, že se mýlil. Myslím, že i vy se teď mýlíte.
Foto PRÁVO - Lukáš Táborský
Alexandr Kramer