Nebýt svině

Šéfka PDS Gabi Zimmer účtuje se sebou, svou stranou a špatnými přáteli.

Paní Zimmer, PDS vypadla jako frakce z Bundestagu, ztrácí členy, vyniká jen vnitřními boji a klesá ve výzkumech veřejného mínění pod 3 procenta. To je pěkná bilance po třech letech šéfování straně!

To není bilance po třech letech Gabi Zimmer, nýbrž po třinácti letech PDS. Tato bilance je dramaticky špatná. PDS vězí v hluboké krizi, proto jsem taky vytáhla bezpečnostní lanko.

Vzdáváte se svého postu. Stačí to pro záchranu PDS?

Ne. Strana stagnuje ve vývoji od poloviny 90-tých let. Nepřijali jsme důležitá strategická rozhodnutí. Nejpozději v roce 1998, když jsme dostali přes 5 procent, jsme měli nově definovat svou roli, opustit pouhé zastupování východu.

Když už ta krize hnisá tak dlouho, proč jste proti tomu nic neudělala?

Symptomy byly známé, byly ale potlačovány, minimálně ještě dobrým volebním výsledkem v Berlíně. Tehdy si mnozí mysleli, že jsme normální stranou.

Heslo: Přeceňování bez hodnocení.

Tak nějak. Já jsem tomu na chvíli taky propadla. I mně se líbilo, když jsme měli na počátku roku sedm, osm procent. Z tohoto sebepřecenění plynula soběstačnost.

S výjimkou hádek.

Bohužel. Každý si mohl v PDS prohlašovat, co chtěl. Často to bylo v rozporu s tím, co se před tím usneslo.

Klasický problém vedení.

Ano, jistě. Měli jsme v předsednictvu různá stanoviska a zastávali jsme je až do roztrhání. Občas měl boj podobu "ohni a zlom", docela bez lidskosti. Přitom jsme byli zajedno, že musíme jak pracovat v opozici, tak nést vládní odpovědnost.

Možná by se dalo PDS překládat jako Strana spontánnosti (Partei der Spontanität, pozn. překl.).

Ach, kdyby to takhle bylo. Stali jsme se přece mnohem nudnějšími, než jsme kdy byli. Ztratili jsme spoustu tvůrčích hlav, které jsou nutné pro obnovu. Ti byli také částečně vyštípáni.

Na čem jste ztroskotala?

Určitě jsem taky dělala chyby. Ale neměla jsem prakticky žádnou moc a od začátku málo šancí zbavit se klišé, která byla částečně cíleně vypouštěna: " slabá předsedkyně", "teta integrace", "zónová Gabi". A: k vítězství v mocenských bojích se musí používat metody, které odmítám: kout pikle, tlačit na druhé, taktizovat.

Taky lhát.

Přirozeně.

PDS není zralá pro předsedkyni?

Zjevně Ano. PDS dosud nedostála svému požadavku chtít být jiná. Stále ještě však věřím, že mnoho členů strany tenhle styl: "Buď budeš svině nebo se narazíš" nechce.

Stahujete se zcela z předsednictva. Příklad pro druhé?

Chci tím zatlačit na ty, kteří si myslí, že musí být bezpodmínečně ve vedení strany, aby se zviditelnili. Nikdo nemá právo, aby PDS používal pro své vlastní zájmy. Přesně to se ale masově děje.

Od kdy je Vám jasné, že s oběma západoněmeckými členy SPD Dietherem Dehmem a Uwe Hikschem sedíte u předsednického stolu s hrobaři strany?

Hrobař je Váš termín. Problémem nejsou jen ti dva, ačkoliv se minimálně chovali, jako kdyby PDS patřila jim. Diether Dehm měl dělat, co umí. Psát písně, organizovat koncerty za mír. To je dobrá oblast pro uplatnění, kvůli tomu nemusí sedět v předsednictvu.

Co si přičítáte jako úspěch?

Že jsem popostrčila debatu o reformovaném programu. Bohužel ji teď vidím ohroženu.

A právě jste ještě musela zatáhnout svým odchodem za záchrannou brzdu?

Ano.

Teď se má Váš nástupce pustit znovu do špinavého nádobí. Je to jako když Wolfgang Gerhard reaktivoval FDP. Co byste k tomu měla říci?

Přirozeně bych se kvůli tomu měla sama sobě vysmát.. Ale teď zrovna není k Lotharu Biskymu žádná alternativa. I to ukazuje, jak velké jsou naše problémy.

Co se stane, když sjezd o víkendu zvolí nejdřív Biskyho a pak Dehma jako jeho zástupce:

To je docela možné. Ale mohlo by to PDS roztrhnout.

Je tento sjezd poslední šancí?

Ano. Aspoň doufám, že ta šance ještě existuje. PDS jde o všechno.

Interview: Andreas Hoidn-Borchers, Dieter Krause
Stern, 26. 6. 2003

Z originálu přeložil Milan Neubert 28. 6. 2003