Všemohoucnost trhu?

• Vaše vystoupení na sjezdu spisovatelů v roce 1967 na téma rozum a svědomí mělo podtext politického apelu. Zůstávají jeho myšlenky pro vás v tomto smyslu živé i dnes?

Konflikt „velkého českého intelektuála 15. století“ s koncilem je modelovou situací, která se v různých obměnách vždy znovu v dějinách opakuje. Otázkou je, jak se jedinec v tomto sporu zachová: zda couvne a kapituluje, nebo dá v sázku všechno, včetně úřadu i funkcí a dokonce života. Milan Uhde mne později přátelsky pokáral (Filosof a mistr, 1976), že jsem tento konflikt příliš vyhrotil, ale v zásadním jsme se tehdy nerozcházeli: svědomí a slušnost nejsou dodatky lidské existence, ale její konstitutivní prvky. Komu se jich nedostává a nad to ještě postrádá smysl pro humor, ochuzuje se a mrzačí svou lidskost.

• Ironizujete inflaci pojmu filosofie v současné politické hantýrce. V čem je tedy role skutečné filosofie?

Filosofie je neslučitelná s jakoukoli ideologií. Zatímco ideolog zůstává v zajetí mínění, frází, sloganů a nemá odvahu podrobit je kritice, myšlení se ptá, co se ve skutečnosti děje, co o poměrech vypovídají dobová hesla, hantýrka, žargon. Jazyk je nepodplatitelný a nikdo si ho nemůže podmanit ke svým účelům. Na jaře 1968 jsem ukázal, že vládnoucí vrstva neví, co sama o sobě říká ve svých projevech a vystoupeních, jak ji její jazyk prozrazuje a zrazuje. Co by napověděla o době analýza jazyka dnešních demokraticky zvolených politických představitelů a současného tisku?

• Podle jmen Maxe Broda a Františka Kriegla z úvodu vaší knihy soudím, že vedle přesvědčení o potřebě ideálních pohnutek v životě člověka, národa i státu jste zároveň vyznavačem konkrétního politického činu...

František Kriegel odmítl v srpnu 1968 podepsat moskevskou kapitulaci. Jeho heroické gesto má trvalý význam a je rovnomocné se statečným zápasem Maxe Broda za uznání hudby Janáčkovy a tvorby Haškovy. Obdivný vztah Maxe Broda k české kultuře nebyl dočasným rozmarem, ale trvalou součástí jeho života, jak sám zdůrazňuje: „Lidmi a duchovními proudy české kultury jsem se dlouhá léta zabýval a uchvacují mne dodnes.“^[1]

• Po listopadu se objevil pojem „nepolitická politika“, dnes by se leckteří možná shodli na označení „nekulturní kultura“ pro to, jak se stát chová v této oblasti. Některé vaše černé prognózy se tím potvrzují, jak se ale přece vyhnout onomu fatálnímu přechodu z jeskyně ideologií do jeskyně konzumu?

Nezabývám se prognózami, pouze se pokouším popsat podstatu moderní doby a docházím k závěru, že hlubokou krizi dneška nelze překonat těmi či oněmi dílčími úpravami a opravami: je třeba základního obratu, který by nově definoval vztah člověka k tomu, co jest - k přírodě, dějinám, času, ale také k sobě samému. Velcí myslitelé 20. století, Martin Heidegger, Emmanuel Lévinas a ve své poslední knize také Jacques Derrida varují před smrtelným nebezpečím, které celému lidstvu hrozí, jestliže se člověk neoprostí od agresivního a exploatátorského přístupu ke skutečnosti. Ale kdo u nás bere tuto hrozbu vážně? A kdo má odvahu, aby se veřejně vysmál staronovým ukolébavkám o šťastných zítřcích, k nimž se tentokrát přibližujeme pod prapory trhu - pána všemohoucího a vševědoucího, peněz a výdělkářské arogance?

Lidové noviny, 9. prosinec 1993, Jan Lukeš

[1] V dopisu z Tel Avivu datovaném 30. března 1963 Max Brod uvádí: „Ihr Buch Česká radikální demokracie hat mich ungemein interessiert, da es ja von denselben Menschen und Meinungen, Geistesströmungen, handelt, mit denen ich mich Jahre lang beschäftigt habe und die mich weiterhin in ihrem Bann halten. /.../ In meinem Buch Streitbares Leben werden Sie meine Erinnerungen an Kafka, Werfel, Hašek, Masaryk, Janáček, an Prag etc. finden.“