Navržený
předseda PDS Lothar Bisky varuje krátce před mimořádným zasedáním sjezdu
strany před rozdělením PDS. Apeluje na delegáty, aby přijali jeho návrh na
personální obnovu strany.
Půjdu do domu Karla Liebknechta a porozhlédnu se tam. Neměl jsem tam konec konců dlouho kancelář. Potom budeme muset co nejrychleji obnovit akceschopnost předsednictva. Kvůli krizi ve straně nesmíme ztrácet čas.
S Gabrielou Zimmer jsem vždy dobře spolupracoval. Máme stejné přesvědčení a nemusím se od ní rozlišovat. Je však také jasné, že potřebujeme nový start a že se musíme vrátit k důvěryhodné práci. To v posledních měsících chybělo.
V prvních měsících pro mne budou tři hlavní témata. Zaprvé: potřebujeme přesvědčivé alternativy k Agendě 2010. Zadruhé: potřebujeme na budoucnost orientovaný, moderní program. A zatřetí: musíme zostřit náš profil v komunální politice. To bylo velmi zanedbáno. Naše demokraticko-socialistická vize se musí stát znovu záživnou. Abstraktní debaty už jsme měli dost.
Proto do toho jdu. Jsem pro demokraticko-socialistický základní proud. Jsem pro stranu, která bude aktivní a která prokáže svou sociální angažovanost.Věřím, že toto může získat v PDS většinu. Měl-li bych se mýlit, musí mi to říci sjezd strany. Znamenalo by to ztrátu základu pro mou práci.
K ústupků už došlo dávno v předpolí.
Smysluplným zlepšením jsem vždy otevřen. Už ale nesmějí být žádné pochybné kompromisy a nekonečné debaty. Tím se naše socialistická vize nezlepší.
Musím se snažit o akceschopné předsednictvo a nemohu si dovolit žádné hašteření. Proto si za svým návrhem stojím. Bude tam ostatně zastoupena pouze levice. Do té míry kritice nerozumím. Je to staré síto sociálních demokratů, tohle rozlišování na levicové a ještě levicovější. Do mé hlavy se to nehodí.
Tento druh hledání kompromisu přece právě ztroskotal, proto musíme konat toto mimořádné zasedání sjezdu strany. Proto jsem požádal všechny exponenty křídel, aby jeden rok pauzírovali. Je to únosné.
Velmi vážně.
O tom nespekuluji. Sjezd strany je suverénem a ten musí rozhodnout. Neumím si ale představit, že by chtěli delegáti Biskyho a poté odmítli mé návrhy.
Nikoho nebudu vyřazovat. Co ale nejde, aby nakonec seděl v předsednictvu někdo z každého uskupení.
Rozdělení není vyloučeno. Jdu do toho právě proto, abych tomu zabránil. Protože jedno je jasné. PDS se rozdělí jen jednou. Dojde-li k tomu, sklouzneme do historické bezvýznamnosti. To musí vědět každý, kdo si s takovou myšlenkou pohrává. Přesto ale vidím šanci proti tomu bojovat.
Gabi Zimmer tím chtěla jistě vyjádřit, že ona sama stavem PDS velmi trpí. U mne je to podobné. Jen můj výběr slov by byl jiný. Já říkám: PDS je v krizi, která ohrožuje její existenci. je to úzké ostří, po kterém se pohybujeme.
Je to holá zkušenost. V roce 1993 po odchodu Gregora Gysiho nás už jednou prohlásili za mrtvé. Bylo to jinak.
Uměl bych si to představit. Přeji si, aby Gregor Gysi zase provozoval aktivní politiku. S ním i s dalšími by mohlo být možné získat třetí mandát nebo pět procent. To si ale musí Gregor Gysi rozhodnout sám. Jedno je ale jasné: nedostaneme-li od voličů v roce 2006 důvěru a budeme se dále vyčerpávat ve vzájemném boji, pak po právu zajdeme.
Nikdo si o mne nemusí dělat starosti. Zůstanu rudý - tak či tak. Za rok se člověk moc nepohne, proto jsem řekl 2006, ať už to vyjde jakkoliv. Nevěřím ale, že ztroskotáme.
Rozhovor vedl Jörg Michel.
Berliner Zeitung, 28. 6. 2003.
Z originálu přeložil Milan Neubert 28. 6. 2003