Tak tomu není. Do určité míry jsme se chtě nechtě museli smířit s první etapou reformy, protože respektujeme, že poslední slovo má parlament. Z našich pozměňovacích návrhů byly přijaty asi tři, ale nebyla jiná organizovaná síla, která by prosadila více. Samozřejmě jsme jednali o tom, jak bude vypadat druhá etapa reformy. A to je to, co mě v posledních dnech nenechává v klidu.
Situace kolem návrhu zákona o majetkových přiznáních, kdy je nebezpečí, že se stane naprosto formální, neúčinnou normou, která nebude pomáhat odhalování nelegálních příjmů. Další nebezpečí je u registračních pokladen, kde údajně nemá být zakotvena pokladna fiskální, tedy taková, která bude podkladem pro kontrolu finančních úřadů.
Protože koaliční partneři vytvářejí atmosféru, že ty zákony nejsou potřebné ani důležité. Je nejvyšší čas, aby si vedení soc. dem. a zejména poslanecký klub uvědomily, že pokud není šance prosadit to, co soc. dem. v minulosti slibovala a co může pomoci k omezení šedé ekonomiky, je třeba, aby ČSSD na svých návrzích trvala a aby hledala spojence mimo současnou vládní koalici.
Hovoří se o tom, že v majetkových přiznáních se půjde jen od momentu účinnosti zákona do budoucna.
Tam není retroaktivita. Vždyť přece v době, o kterou se jedná, platily daňové zákony, a z těchto zákonů vyplývá, že je možné majetky osob, u kterých vzniká podezření, stáhnout. Aby tam měla policie v případě podezření možnost požadovat, aby růst majetku byl konfrontován se zdaněním zdrojů, které ten člověk za to období měl.
Je to se zpětnou platností, ale byl by to odkaz na tehdy platné daňové zákony. Řeknu to jednoduše: chceme to tak, jak to měl pan ministr Sobotka před rokem v návrhu zákona. Nic víc, nic míň.
Tak, že majetková přiznání umožní podívat se na nabytí majetku zpětně a do budoucna budou dávat kontrolním orgánům, zejména finančním úřadům, poměrně velké možnosti. Nevím poslední výsledek jednání, ale obecně se vytváří atmosféra, že když nedojde v koalici k dohodě, tak se nedá nic dělat. Ale já si myslím, že by se soc. dem. neměla dívat doleva doprava a že by měla tyto zákony proti šedé ekonomice prosadit s kýmkoli, to znamená, samozřejmě, i s KSČM.
Pokud bude chtít z tohoto důvodu Unie svobody nebo lidová strana opustit vládu, tak ať ji opustí, uvidíme, co se dál bude dít. Pokud ale ČSSD tyto věci neprosadí, ztratí důvěryhodnost.
Jsem zásadně pro to, aby se nepokračovalo za cenu ústupků nad druhou etapou reformy veřejných financí. Soc. dem. by se neměla vůbec rozmýšlet prohlasovat to s podporou KSČM. Byl jsem při volbě prezidenta na Hradě. Když vystupoval pan předseda Grebeníček, tak někteří senátoři za ODS se zvedali a chtěli odejít. Okamžitě vystartoval tehdejší poslanec Klaus a dělal na ně takhle (spojenými dlaněmi napodobuje gesto úpěnlivé prosby). Všichni do jednoho poslechli. Pomyslná zástava KSČM vlaje nad Hradem. A nevyčítám to Klausovi, prostě se choval pragmaticky. Proč by neměla soc. dem., když jde o tak podstatné věci nejen z pohledu jejího programu, ale vůbec fungování naší společnosti?
K menšinové vládě s podporou KSČM to může dospět. Ale jasně jsem řekl, že než by měla soc. dem. výrazně ustoupit z principů boje proti šedé ekonomice, je lepší jít do rizika ukončení vládnutí, anebo do vládnutí v podobě menšinové vlády. A samozřejmě že KSČM pak může žádat nějaké kompenzace. Pak to bude nutné jasně veřejnosti říci a tam soc. dem. jít nemusí.
Teď je řeč o třech, možná pěti zákonech proti šedé ekonomice. Komunisté musí vědět, že jiná reálná alternativa není. Buď to, co původně ČSSD chtěla, anebo potom se prohlasuje s laskavým přispěním pánů Vrbíků a dalších možná docela paskvil.
Pokud nebudou, bude to jasné sdělení veřejnosti, že to kvůli svým dalším podmínkám nepodpořili, a děj se, co se děj.
Nejsem věštec a nemám křišťálovou kouli. Ale jsou určité principy, které v politice musí platit, aby mohla být důvěryhodná. Strašení tím, že po pádu této vlády by bylo hůř... Ano, ono by asi bylo hůř. Ale není možné dělat kompromisy na kompromisy a navíc v takové oblasti. To je přece rakovina a buď ten nádor bude ohraničen a odoperován, anebo nám to bude škodit.
Nových chirurgů až tolik na skladě není. Pokud se s tímto problémem nevypořádají, v otevřenější Evropě nám to bude velkou záduchou.
Ano, opakovaně.
Setkání s představiteli KSČM jsem vždy měl za účasti minimálně místopředsedy Českomoravské komory odborových svazů. Abych s Miroslavem Grebeníčkem někdy mluvil o nějaké vládní kooperaci levice, tak nikdy. I když si to dovedu představit.
Ale ne s těmi protagonisty, kteří jsou dnes v čele obou stran. A musí to být orientace klasické levicové evropské politiky. Nemůžou to být překonané teorie, které příliš rozdělují společnost.
Právo, 19. 3. 2003, Alexandr Mitrofanov