Myslím, že rozložení postojů ve vedení strany odpovídá zhruba rozložení postojů i u členů strany. Jestliže čtvrtina ústředního výboru hlasovala za vstup, tak jsou ve vedení i sympatizanti vstupu. Jestliže čtyřicet procent požadovalo jednoznačně vymezující se negativní stanovisko k EU, tak máme ve vedení i zástupce tohoto jednoznačného ne. To, že bylo přijato určité usnesení, znamená, že funkcionáři by ho měli respektovat. Aniž by museli měnit svůj osobní názor.
Za prvé, je to doporučení. Není tedy závazné pro kohokoli včetně člena strany. Čili v referendu mohu hlasovat i pro vstup, toto usnesení mě nezavázalo, jak budu hlasovat. Druhá rovina je v tom, že bych měl objasňovat postoj ústředního výboru. A ten postoj je nikoli proti Evropské unii, ale je, že nemůžeme doporučit ano. Já budu tedy objasňovat, jakého druhu jsou naše obavy, jakého druhu je nechuť stát na jedné lodi s těmi, kteří to připravili a připravili to špatně. Takže mohu objasňovat, proč nemůžeme doporučit ano, vycházeje ze stanoviska, které říká, že uznáváme potřebu být v Evropské unii. Ale v referendu si mohu říct své ano. V tom není žádný rozpor.
Ne, ne. KSČM řekla, že převažujícím názorem ve straně jsou obavy z toho, co se bude dít, až vstoupíme. Proto nemůže říci ano. Ty obavy a rizika jsme všichni povinni vysvětlovat, objasňovat, propagovat. To je povinnost. To musí všichni, bez rozdílu. Ale samozřejmě ústřední výbor nezavázal jakéhokoli komunistu, aby v referendu hlasoval ano nebo ne.
Proč? V žádném případě! Ten, kdo myslí, že integrace je strategická šance pro levici, že si kapitalismus touto cestou vyrobí vlastního hrobaře, není o nic menší komunista než ten, který se Evropské unie obává jako kapitalistického superstátu. Oba jsou komunisté. Ale mají na některé věci různý názor, a to je naprosto přirozené.
Haló noviny, 24. března 2003, Miroslava Moučková