Hned po skončení Evropského sociálního fóra jsem se domlouval s Mirkem Prokešem - jedním hlavních organizátorů české výpravy do Londýna i Českého sociálního fóra nedlouho před tím -, že bych s ním pro naše www stránky udělal malý rozhovor. Hvězdy nám ovšem nebyly příznivě nakloněny - ukázalo se, že se budeme v Praze nějakou dobu míjet. A tak, i když jsme oba „notoričtí“ Pražáci, vznikl tento rozhovor pro internet - přes internet. A tady nacházíte jeho záznam.
Normálně bych nyní Mirka čtenářům krátce představil. Využiji ale zvláštního internetového formátu - kliknutím ZDE naleznete základní údaje o něm hned za rozhovorem; komu to nestačí, dostane se na jeho osobní stránky TUDY.
Takže můžeme rovnou přistoupit k otázkám:
1) Mirku, Tvoje účast na aktivitách vznikajícího Českého sociálního fóra vypadá jako docela přirozené vyvrcholení Tvého zájmu o mladou generaci. Máš pocit, že se jedná o perspektivní formu aktivit mládeže? Já sám mám pocit, že sociální fóra jsou pro českou veřejnost naprosto okrajovou záležitostí.
Nelze dnes říci, zda je budování sociálních fór dlouhodobě perspektivní, zda nejde o slepou vývojovou větev. Určitě je to však nadějné aspoň nyní - tento široký dialog nejrůznějších hnutí, organizací i malých skupinek, soustředěných většinou jen na svůj maličký záhumenek či naopak hlásajících jen tu svou jedinou univerzální pravdu - ukazuje, že konzumní společnost má také jiné alternativy. I u nás veřejné mínění vytvářejí média (a kapitál za nimi) - a ta pro svůj vlastní prospěch sociální fóra zcela ignorují.
2) Dokázal bys našim čtenářům přiblížit, jaké skupiny mládeže SF zatím nejvíc oslovuje? Jak je to s anarchisty? Ti patří tradičně mezi společensky aktivní skupinu mládeže, ale zatím stojí mimo.
Řekl bych, že sociální fóra ve světě zdaleka neoslovují jen mládež. Největšími skupinami bývají odborářské (a to už od Seattlu 1999). V Paříži 2003 to byli také komunisté a jiná levice, také však baskičtí nacionalisté, ochránci lidských práv až po katolickou charitu. Anarchisté nejsou jednotným hnutím, to by ani nebyli anarchisté, a tak zatímco se někteří považují za součást SF, jiní na SF (i fyzicky) útočí téměř jako na symbol kapitalismu. U nás je holt všechno jinak: většina účastníků SF jsou mladí, další část důchodci. Střední generace chybí - řadoví odboráři si zatím nehodlají svůj boj za vyšší mzdy „kazit“ přemýšlením o podstatě kapitalismu či nedej bože o tom, že by na konzumní společnosti mohlo být něco špatného. Ostatním je to zřejmě jedno. Teď, když máme, co jsme chtěli…
3) Tím se dostáváme k letošnímu setkání Evropského sociálního fóra v Londýně. Víme, že patříš mezi ty, kteří se podíleli na přípravě cesty českých skupinek i jednotlivců na letošní akci minulý víkend. Jaký byl o cestu do Londýna zájem? Větší nebo menší než jsi čekal? Hrály roli peníze, kterými museli mladí přispívat na cestu?
Na Evropské sociální fórum do Londýna s námi vyrazilo podstatně víc lidí, než kolik jich vážilo cestu do pražských Vokovic na České sociální fórum. Zájem podstatně vzrostl v okamžiku, kdy jsme se z Londýna dozvěděli, že i tam budou k dispozici noclehy na podlaze zdarma. Peníze evidentně hrály roli u většiny účastníků. Radši ušetřili padesátku za ČSF, aby mohli jet za dvanáct stovek do Londýna.
4) Jaké jsi měl v Londýně během víkendu pocity? Mohl bys porovnat Londýn s loňskou Paříží?
Většina z těch, kdo v Londýně zažili svoje první ESF, byli atmosférou nadšeni. Ti, kdo byli vloni v Paříži, o předloňské Florencii nemluvě, se shodují, že Londýn znamenal ústup ve všech směrech (kvalitativně, kvantitativně i pestrostí a spontaneitou). Snad za to mohli chladní Angličané, ale Londýn prostě sociálním fórem nežil, možná je ani nezaznamenal.
5) Co považuješ v Londýně za nejlepší a co za nejhorší zážitek?
Pro mne bylo nejlepším zážitkem hned zahájení v Southwarkské katedrále: vidět na vlastní oči a slyšet na vlastní uši hrdinovu dceru Aleidu Guevarovou, vůdce strany Sinn Fein Gerryho Adamse, primátora Londýna „Rudého Kena“ Livingstona (a ten není žádná „ředkvička“), generální tajemnici britské odborové ústředny TUC a další vynikající osobnosti se nepoštěstí každý den.
6) Když už jsem zmínil anarchisty v Čechách, zeptám se teď na ty anglické. Podle dostupných zpráv se zúčastnili, ale měl jsem pocit, že šlo spíše o konflikt. Nebo to naše média zkreslila?
Nejhorším zážitkem byl útok asi dvou stovek anarchistů, kteří do haly vtrhli právě v okamžiku, kdy před cca 800 účastníky mělo začít plénum o boji proti současnému fašismu (právě to bylo jediné plénum, kde byla polovina řečníků ze střední a východní Evropy, na ostatních stěží po jednom), převrhli na nás řečnický stůl, vyrvali nám mikrofony a z nich obviňovali celé ESF z komercializace. Těm chápavějším jsem vysvětlil, že registrační poplatek slouží mj. k vytvoření Fondu solidarity právě pro umožnění účasti nemajetným a nezaměstnaným mladým lidem z východní Evropy a Třetího světa a že kdyby se s námi pokusili domluvit předem, určitě bychom projevili solidaritu a podpořili užití fondu i pro britské a další nezaměstnané. Když jsem dodal, že právě „zrušili“ mítink proti fašismu, našemu společnému nepříteli, dali mi zapravdu. Mezitím ovšem jejich agresivnější kolegové pokračovali v řádění.
Mítink nakonec začal s třičtvrtěhodinovým zpožděním. Po cca deseti minutách se do sálu vřítila anarchistka: „Bijou nás! Před palácem je policie! Ukažte solidaritu a pomozte!“ Ven se však vydalo jen pár zvědavců. Ostatní si řekli: „Čím kdo zachází, …“
Ve svém vystoupení jsem pak neopomněl zdůraznit, že vlna neofašismu ve střední a východní Evropě je umožněna například zkreslováním historie už i ve školních učebnicích, kde je komunismus (tj. marxismus) stavěn na tutéž úroveň s nacismem a kde se tajné služby zabývají tzv. levicovým extremismem (myšlenkami na změnu systému).
7) Náš server patří Straně demokratického socialismu, tak si nemohu odpustit i jednu otázku trochu jiného charakteru. Tiskem proběhla zpráva, že se na fóru projevily rozpory existující v evropské politické levici. Jak se to konkrétně projevilo?
O rozporech mezi různými proudy evropské politické levice na ESF jsem také slyšel, ale u žádného jsem nebyl. V naší české delegaci se zato projevovaly už před cestou a přidělávaly mi práci po celou dobu ESF. Osobně trvám velmi důrazně na vzájemném respektu, toleranci a spolupráci jednotlivých názorových proudů alterglobalizačního hnutí. Jak chceme měnit svět, když ani nedokážeme spolu mluvit, resp. přespat v jedné ubytovně nebo sedět ve stejném autobusu? To bylo pro mne hluboké zklamání. Některá minihnutí už spíše připomínají sekty.
8) Vrátím se zpátky k hlavnímu tématu našeho rozhovoru otázkou - v jakém rozsahu si myslíš, že by měly politické strany zasahovat do procesů Evropského sociálního fóra?
Charta Světového sociálního fóra vylučuje z hnutí politické strany. To považuji za chybu a (jak říkává náš prezident) hluboké, ale opravdu hluboké nedorozumění. Nelze házet všechny strany do jednoho pytle. Také proto se tento článek v činnosti ESF a řady lokálních sociálních fór nebere jako dogma. Ovšemže se žádná strana nesmí pokoušet hnutí hegemonizovat, ale takový pocit jsem neměl ani v Londýně, ani na Českém sociálním fóru, jehož se aktivně zúčastnili příslušníci hned čtyř politických stran, někteří zajisté v bezvědomí vedení své strany. 8-)))
9) A teď už otázka poslední - jak vidíš další vývoj ESF, co je před ním? Budeš se mu věnovat i nadále?
Před odjezdem do Londýna jsem říkal, že tam se uvidí, zda má evropské alterglobalizační hnutí nadále to, čemu se novočesky říká „drajv“ či staročesky „švunk“, nebo je to kometa za svým zenitem (astronomicky přesněji: za periheliem). Na první pohled to vypadalo, že jde o ten druhý případ. To si však uvědomují i organizátoři, a proto svolali na 18. a 19. prosince mimořádnou schůzku, která se má věnovat výhradně budoucí strategii hnutí. Nic není ztraceno a příští ESF na jaře 2006 v Řecku může být krokem vpřed (rozhodující silou je zde tak jako tak Světové sociální fórum a to se zdá být v rozmachu).
Považuji za svou morální povinnost se na tom podle svých schopností podílet. Mezitím bychom měli všichni ze všech sil hledat další možné spojence bez ohledu na to, co si o tom za naše peníze myslí BIS.
Otázky: Praha, Česko, 27. 10. 2004 Milan Neubert
Odpovědi: Biella, Itálie, 30. 10. 2004 Mirek Prokeš
www.sds.cz, 2. 11. 2004
RNDr. Miroslav Prokeš, *1947, vystudoval astronomii. Od dětství pracuje v neziskových organizacích počínaje Pionýrem a ČSTV. Zúčastnil se aktivně Pražského jara - 1968-69 člen předsednictva a tiskový mluvčí Svazu vysokoškolského studentstva Čech a Moravy (Majáles 1968, celostátní studentská stávka, Palachův pohřeb). Poté musel opustit ondřejovskou hvězdárnu. Pracoval v informatice a jejím marketinku.
K mládeži se neobrátil zády ani po roce 1989 - Rada evropských národních komitétů mládeže, Evropská kampaň mládeže proti rasismu, antisemitismu, xenofobii a intoleranci, od 2001 Světový řídící výbor Fóra nestátních organizací pro Konferenci OSN proti rasismu, xenofobii a intoleranci, nyní viceprezident Internacionály přátel přírody (zal. 1895 Vídeň), koordinátor pro střední a východní Evropu UNITED for Intercultural Action (síť 560 organizací), předseda Sdružení zastánců dětských práv - české sekce Defence for Children International - a člen Výboru pro odstranění rasismu a diskriminace Rady vlády pro lidská práva. Aktivista Iniciativy Českého sociálního fóra a organizátor českých delegací na ESF. (zpět k rozhovoru)