Jak na vás zapůsobila zpráva o sesazení Michaila Gorbačova? Překvapilo vás to?
Podle mě je to politická i osobní tragédie Gorbačova. Nepodařilo se mu zabránit konfrontaci reformních a protireformních sil, protože pro svou centristickou politiku nenašel dost účinnou podporu doma ani v zahraničí. To, co se stalo, bylo ovšem jedno z předvídatelných řešení krize v SSSR. Považuji to za pokus násilím zastavit dosavadní vývoj v SSSR. Tento vývoj byl samozřejmě rozporný. Přinášel nejenom demokratizaci, ale také vytvářel situaci, kdy nefungoval ani starý, ani nový systém. Lidem v SSSR se prakticky vedlo stále hůř. Samotným pokusem o zastavení dosavadních vývojových tendencí ovšem nic vyřešit nelze. Situace je otevřená a jde o to, co bude dál.
V poslední době jste několikrát navštívil Sovětský svaz. Jaké jsou podle vás, šance na rozvinutí širokého lidového odporu proti rodící se diktatuře?
Myslím, že právě na tom, jaký bude konflikt státní moci se společností, závisí v rozhodující míře budoucnost. Dojde-li ke konfliktu armády a policie se stávkujícími, s masovými demonstracemi, a tedy ke krveprolití, je tu nebezpečí, že vývoj se vymkne jakékoli kontrole. Samopohyb násilí by mohl vést ke katastrofálním důsledkům. Zároveň však si myslím že velice mnoho lidí v SSSR přijme vývoj spíše s apatií, protože jejich nespokojenost s klesající životní úrovní a jistým chaosem ve společnosti již přesáhla všechny meze. Volání po „zavedení pořádku” bylo v poslední době mezi lidem velice silné.
Znáte osobně některého z hlavních aktérů současných událostí?
Ano. Hovořil jsem několikrát v Moskvě s Gennadijem Janajevem. Myslím si, že je to člověk, který nechce návrat ani ke stalinismu, ani k brežněvismu. Je však otázka, zda právě jeho názory budou určovat vývoj situace.
Hlavní silou je dnes armáda, policie a také opravdu konzervativní části hospodářského a politického aparátu. To může v případě, že se rozvine konflikt a situace podobná občanské válce vést k samopohybu, jehož charakter lidé Janajevova typu by už neovlivňovali.
A co Gorbačov? Jsou známy vaše vzájemné přátelské vztahy...
Myslím na něj s bolestí. Nevěřil jsem, že by jemu se mohlo stát něco podobného, co potkalo mne v roce 1968.
Myslíte, že má šanci na politický návrat?
Celá situace v SSSR je zatím otevřená. V jeho postavení však je obvyklé, že člověk získá a také ztrácí moc jenom jednou. Rád bych se však mýlil.
Existuje podle vás možnost nového zásahu do vývoje v bývalých socialistických zemích střední a východní Evropy ze strany nového sovětského vedení?
Nevěřím v možnost nového násilného, vojenského zásahu. Od listopadové revoluce u nás však říkám, že náš vývoj bude vážně ovlivňován i vývojem v SSSR. Mám na mysli vliv nepřímý, který vzniká tím, jakým způsobem se mění celá politická atmosféra mezinárodních vztahů v Evropě i ve světě. Naši lidé to také dobře vědí a z hlediska svých každodenních starostí na to reagují: fronty u benzínových pump jsou podobnou reakcí našich lidí jako pohyb kursů na světových burzách.
K čemu by dramatické události v Sovětském svazu měly vést nás doma?
Doufám, že by mohly přinést konec nebezpečí rozpadu republiky, protože jak česká, tak slovenská reprezentace snad pochopí, že je lépe zůstat ve vážných dobách pohromadě. Doufám také, že nedojde k hysterickým reakcím proti levicovým politickým proudům pod záminkou, že levice představuje nebezpečí znovunastolení diktatury.
(interview se Z. Porybným pro RP 20. 8. 91)