Lidi jako Bendl bychom měli v jejich lhaní zastavit

Šéf socialistické frakce Europarlamentu Martin Schulz (SPD):

* Místopředseda ODS Petr Bendl v rozhovoru pro sobotní Právo prohlásil, že nacismus vzešel ze soc. dem. struktur tehdejšího Německa. Co o jeho tvrzení soudíte?

Je to naprostý nesmysl. Ani padesát let po druhé světové válce není přece možné říkat takové věci, které jsou naprosto proti všem historickým faktům.

Moje odpověď jako sociálního demokrata a Němce bojujícího proti nacismu i neonacismu v SRN je velice jednoduchá: sociální demokracie byla jedinou stranou, která v březnu 1933 v Říšském sněmu hlasovala proti tzv. zmocňovacímu zákonu (přesouval zákonodárné pravomoci z parlamentu na vládu - pozn. red.). Komunističtí poslanci nemohli hlasovat, protože byli v koncentračních táborech, a konzervativní síly a katolická strana Centrum se vyslovily pro zmocňovací zákon.

* Vás jako sociálního demokrata se Bendlovy výroky dotkly osobně?

Je to urážka všech obětí mé politické strany. Všech lidí, kteří v Německu a jiných zemích bojovali proti nacismu. Pan Bendl by mohl také vědět, že exilová kancelář německé soc. dem. sídlila v Praze.

* Může poškodit jméno Česka v zahraničí, když se přední činitel parlamentní strany nezastaví ani před takovým útokem na sociální demokracii vůbec?

Ne, to ne. Mě sice ta jeho slova rozzlobila, když mi to citovali, ale nemyslím si, že pan Bendl je nakonec natolik důležitý, aby nějak poškodil Česko - ani ve vztazích s Německem, ani třeba s Evropskou unií. Bylo by ovšem velmi užitečné, aby ho šéfové jeho strany usměrnili.

* Zaznamenal jste nějaké reakce v Evropském parlamentu? Mluvil jste s jinými poslanci?

Zatím ne, hovořil jsem pouze se svými českými kolegy. Zdůrazňuji však, že Bendlovy výroky jsou naprosto nepřijatelné a socialistická frakce v europarlamentu nemůže přijmout takové historické lži. Lidi, jako je pan Bendl, bychom v jejich lhaní měli zastavit. A tak mě potěšilo, když jsem slyšel, že mnoho Čechů - i z konzervativních kruhů - se k takovýmto výrokům staví odmítavě.

Právo, 2. 11. 2004, Jan Rovenský