BONN (ČTK) -Jak jsme již oznámili, západoněmecký časopis Der Spiegel uveřejnil ve svém 44. čísle, které vyšlo v pondělí, rozhovor se členem předsednictva a tajemníkem ÚV KSČ Vasilem Biľakem. Soudruh Vasil Biľak se v rozhovoru soustřeďuje na aktuální mezinárodní otázky, přičemž mimořádnou pozornost věnuje významu nových sovětských mírových návrhů. Zabývá se rovněž některými aspekty čs. hospodářství, vnitropolitického vývoje a mezinárodních vztahů. Uveřejňujeme text publikovaný v časopise:
SPIEGEL: Pane tajemníku, v předvečer setkání mezi americkým prezidentem
Reaganem a sovětským šéfem strany Gorbačovem Sovětský svaz nabídl zredukovat
svůj arzenál jaderných zbrani na polovinu, jestliže USA upustí od vývoje kosmických
zbraní. S jakým výsledkem počítáte v Ženevě?
BIĽAK: Iniciativní je bohužel jen sovětská strana, druhá strana čeká na jednostranné ústupky. Sovětské návrhy na odzbrojeni v posledních letech by již naplnily silný sborník. Američané však stále znovu odmítali - návrhy z Moskvy prý nejsou nové, jsou prý propagandou, slovy, po kterých by musely následovat činy.
SPIEGEL: Tentokrát neodmítli. Sovětské návrhy byly přijaty se zájmem a byly pozitivně komentovány.
BIĽAK: Ano, na počátku. Mezitím poskytuje Reagan interview, ve kterých zahrnuje Gorbačova nevyžádanými radami. I americký ministr zahraničních věci Shultz řekl zcela jasně, že USA nechtějí za žádných okolností upustit od svého kosmického programu. Pozici ministra národní obrany Weinbergera jistě dobře znáte.
SPIEGEL: To znamená, že jste ve věci Ženevy spíše pesimistický?
BIĽAK: Zkušenost nás nutí být obezřetnými. Přirozeně, že doufáme v pozitivní výsledky. Sovětský svaz bezpochyby půjde do těchto jednání s velkou mírovou iniciativou. Chtěl by za každou cenu zabránit dalšímu zbrojení a atomové válce.
SPIEGEL: Vždyť atomové válce chtějí přece zabránit i USA.
BIĽAK: Rádi bychom věřili, že tomu tak je. Důležité je, aby Američané pochopili, že snaha o získání vojenské převahy k ničemu dobrému nepovede. Pak se bude možno jistě dohodnout.
SPIEGEL: Mohou malé státy nějakým způsobem ovlivnit přípravu jednání v Ženevě?
BIĽAK: Zda malé a střední státy, jichž se to týká, budou moci něco udělat při přípravě setkání na nejvyšší úrovni, to závisí na jejich stanovisku. Nemůžeme však vhodit do stejného hrnce socialistické a kapitalistické země. Socialistické země nemusí Sovětský svaz nutit k mírové politice. SSSR provádí i tak přesně tu politiku, která vychází vstříc našim přáním.
SPIEGEL: Ach, opravdu?
BIĽAK: Ano, rád bych vám v této souvislosti připomenul konferenci ve Williamsburgu z předminulého roku. Tehdy představitelé vysoce vyspělých kapitalistických států vyrukovali s pevným úmyslem prosadit své společné záležitosti proti Američanům. Nakonec však stáli všichni poslušně v řadě a akceptovali to, co chtěl Reagan. Něco takového by se nemohlo stát v rámci RVHP nebo Varšavské smlouvy.
SPIEGEL: Jak příjemné.
BIĽAK: Sovětský svaz by nám nikdy neřekl: Tak to uděláme, něco jiného nepřichází v úvahu.
SPIEGEL: Všichni jsou stejného názoru?
BIĽAK: Přirozeně. Naproti tomu u vás – jen se přece podívejte na vaše mírové
hnutí na Západě.
(nečitelné) se o mír. Jak se však s nimi (nečitelné)?
SPIEGEL: (nečitelné) členové mírového (nečitelné) policie, která se stará o mír a pořádek. Myslel jste to vážně?
BIĽAK: Každé srovnání je poněkud zjednodušené. Chtěl jsem tím vyjádřit, že naše strana si nepřeje žádnou válku, že my nikoho nenapadneme, ale že v případě ohrožení potřebujeme jisté zbraně k obraně.
SPIEGEL: Tak to říkají všichni. Rozmísťování raket mělo nyní u vašich socialistických sousedů za následek řadu protiopatření. Tak např. Rumunsko navrhlo okamžitě oboustranná zmrazení dalšího zbrojení. Bulharsko prohlásilo, že nerozmístí žádné rakety. NDR hledá v jednáních se Spolkovou republikou konkrétní cesty k omezeni škod. Jen ČSSR i nadále vyčkává - proč?
BIĽAK: Klidně mi můžete věřit, že dobře koordinujeme naši politiku v rámci Varšavské smlouvy. Situace Bulharů je například zcela jiná než naše. Stojíme na hranicích se západním světem. Kdybychom byli tam, kde jsou Bulhaři, pak bychom pravděpodobně dělali jejich politiku.
SPIEGEL: Souhlasíte s tím, že Bulharsko nerozmísťuje žádné rakety?
BIĽAK: Ale jistě.
SPIEGEL: I s tím, co dělá Rumunsko?
BIĽAK: Rumunsko nedělá nic,. co by bylo v rozporu s našimi zájmy. Proč se vlastně domníváte, že všechny socialistické státy musejí bezpodmínečně zpívat ve stejné tónině.
SPIEGEL: To si vůbec nemyslíme. Podivujeme se však: Když NDR a Maďarsko asi tak před rokem projevily náznak trochu samostatnější zahraniční politiky, vyjádřily československé stranické noviny Rudé právo ihned těžké pochyby. Psaly asi v tom smyslu, že v těžkých dobách nesmí žádná socialistická země jít vlastní cestou.
BIĽAK: Tak, jak to říkáte, to Rudé právo nenapsalo. Pro nás je samozřejmé, že každá socialistická země postupuje k socialismu vlastní cestou. Podívejte se: Nikdo nechce ve východní Evropě prosazovat jednotný sovětský model.
SPIEGEL: Opravdu nechce?
BIĽAK: Vezměte si nás jako příklad. Více socialistických zemí změnilo státní vlajku - my nikoliv. Více zemí změnilo svou hymnu - my nikoliv. Více zemí změnilo svůj státní znak - my jsme se spokojili s malou korekturou, náš lev je pořád lvem. Krátce, každý z nás staví svůj vlastní dům. Zda velký nebo malý, s terasou, nebo bez terasy, s velkým nebo malým oknem, to závisí jen a jen na tom kterém pozemku a na místních silách. To je věc architektury: Ale statika musí být ve všech případech jednotná, jinak hrozí, že se dům rozsype.
SPIEGEL: Co rozumíte pod statikou?
BIĽAK: Zespolečenštění výrobních prostředků, vedoucí postavení dělnické třídy a jejího předvoje komunistické strany, ideologie marxismu-leninismu, přátelství se Sovětským svazem, úsilí o jednotu socialistického společenství.
SPIEGEL: Grálský strážce této ideologie; generální tajemník KSSS, se chopil iniciativy nejen ve světové politice. Svou kampaní proti korupci a alkoholismu dal i nové vnitropolitické akcenty. Změní se něco i v Československu?
BIĽAK: Především je nesprávné hovořit o „nových akcentech“. Soudruh Gorbačov požaduje od svých občanů pouze, aby jednali podle norem sovětské společnosti, které byly platné již za Lenina. A to se týká i boje proti korupci. Korupce přece nevyrůstá z našeho systému.
SPIEGEL: Aha.
BIĽAK: Je pozůstatkem buržoazní éry, i když potřásáte hlavou.
SPIEGEL: V ostatních socialistických státech se s touto tezí v růžových barvách již dávno rozloučili.
BIĽAK: Nemyslím, že máte pravdu. Co se týče Československa, již před 11 lety na zasedání ÚV z listopadu 1974 dalo si za úkol tvrdě postupovat proti korupci. Od té doby bylo hodně lidí odsouzeno a vyškrtnuto ze seznamu členů strany. To, co prosazuje soudruh Gorbačov, je zcela v souladu i s naším úsilím.
SPIEGEL: Tedy žádná důrazná kampaň proti korupci a alkoholismu v Československu. Je tu méně buržoazních pozůstatků?
BIĽAK: Tato otázka se mi jeví nesprávně formulovaná. Kampaň nelze vést od psacího stolu. Je dlouhodobým výchovným procesem, ve kterém je třeba člověku vštípit, co škodí společnosti, jemu samému i jeho rodině. Buržoazních pozůstatků máme přirozeně ještě hodně. Jak často jsem si již myslel, že konečně již nebude něco existovat. Přesto to stále ještě existuje.
SPIEGEL: Klesá trochu alespoň enormní konzum piva v ČSSR?
BIĽAK: Ne, pivo je pro nás jako chleba.
SPIEGEL: Pane Biľaku, Sovětskému svazu jde v prvé řadě o zefektivnění svého hospodářství. Více východoevropských států současně, včetně SSSR, totiž došlo k přesvědčení, že nástroje plánovitého hospodářství již nepostačují pro moderní vývoj. Proč právě Československo trvá na centrálním řízení hospodářství?
BIĽAK: Ve skutečnosti bude centrální plánování vždy a všude. Nikdo je neodstraňuje, ani v Sovětském svazu, ani v některém jiném socialistickém státě. Základní otázky jako investice nebo ceny musí být řízeny centrálně. Klade se ovšem otázka, co má v budoucnosti ústřednímu plánování podléhat.
SPIEGEL: Vaše odpověď?
BIĽAK: I my hledáme co nejefektivnější metody. Dáváme dobrý pozor, co dělají jiní, pozorujeme všechny jejich experimenty, abychom převzali to dobré. Ale nevrháme se tam po hlavě. Často se říká, že lidé v Československu jsou líní, ale naše 15milionová země vyrábí 15 milionů tun oceli, 116 milionů párů obuvi, 10 milionů tun cementu. Těžíme 127 milionů tun uhlí. Stavíme 100 000 až 120 000 bytů. Mohou to vše zvládnout lenoši? Mohou přitom naši lidé ležet v posteli?
SPIEGEL: Zajisté ne. Jen: železo a ocel vyrábějí mezitím i rozvojové země, např. Indie a Nigérie. Nemáte pochybnosti o tom, zda váš hrdý seznam výroby roku 1985 je stále ještě ten správný sortiment? Proč ČSSR nevyrábí komputery místo ocele, polovodiče místo cementu?
BIĽAK: Oprávněná otázka, ale ani bez ocele a cementu se neobejdeme. Již léta usilujeme o změnu struktury a dosti jsme v tomto směru udělali. I to potřebuje však čas. Nelze narostlé struktury předělat z dneška na zítřek. K tomu musíme navíc ještě překonávat západní technologické embargo. Neříkám, že se nám to podaří za jeden či dva roky. Avšak dříve nebo později se nám to podaří.
SPIEGEL: Pane Biľaku, dovolte, abychom udělali skok z daleké budoucnosti zpět do minulosti, která je také již dosti vzdálená: v srpnu 1968 jste patřil ke 40 špičkovým funkcionářům, kteří požádali Sovětský svaz o „bratrskou pomoc“ proti reformnímu kursu. Mezitím uplynulo 17 roků. Proč jsou sovětská vojska stále ještě v zemi?
BIĽAK: Protože jsou zde na základě smlouvy mezi oběma vládami. Americká vojska jsou rovněž ve Spolkové republice a v dalších státech západní Evropy. Opustí-li vojska USA západoevropské území, opustí Sověti ČSSR, o tom jsem přesvědčen. Nevím však, odkud máte těch údajných 40 špičkových funkcionářů.
SPIEGEL: Bylo jich jen 38?
BIĽAK: Až bude doba zralá, otevřeme archivy. Pak se také dovíte, kolik jich bylo.
SPIEGEL: Musíme opravdu čekat na tyto archívy? Spatřujeme ve vás klíčovou postavu, možná dokonce organizátora tehdejšího volání o pomoc Moskvy, a zajímáme se více o vaše vylíčení.
BIĽAK: Byli při tom členové ÚV, dále členové předsednictva vlády, parlamentu. Chtěl bych výslovně zdůraznit: sovětský příchod nebyl žádnou intervencí, ale vskutku bratrskou pomocí.
SPIEGEL: Zcela nezištnou…
BIĽAK: Pomoc byla nutná, bez ní by Československo upadlo do občanské války a není tak těžké odhadnout, co by se mohlo pak stát v Evropě a ve světě.
SPIEGEL: Občanská válka? V létě 1968 bylo možno vidět v ČSSR masy lidí, které oslavovaly stranu.
BIĽAK: Vzpomínáte si také na konferenci Varšavské smlouvy v Bratislavě v prvních srpnových dnech 1968? Nyní vám prozradím něco, co jsem ještě nikomu nevyprávěl. Dokument tohoto zasedání nevypracovali jako obvykle referenti. Šéfové stran a vlád se osobně sešli a formulovali větu po větě: že ČSSR je ohrožena kontrarevolučním převratem a že je naší společnou povinností bránit vymoženosti socialismu. Poté se pod tím podepsaly všechny delegace, i všichni českoslovenští delegáti, jako Dubček, Smrkovský, Černík, včetně mne. Nevím, proč se později začalo na Západě psát o tzv. Brežněvově doktríně. Žel naše vedení porušilo své slovo a rozhodlo, že bude jednat proti svým slibům. Něco takového se nedá tolerovat ani u koňských handlířů.V politice, a zvláště mezi spojenci, je to nemožné. Proto se ti, jak vy říkáte, špičkoví funkcionáři, obrátili na Moskvu. Na ÚV KSČ se obracely tisíce občanů ČSSR s vážným znepokojením. Víte ostatně, že na počátku srpna 1968 již bylo vše připraveno, aby se zřídily koncentrační tábory v Československu pro odpůrce pravicových sil?
SPIEGEL: Ne, to jsme ještě nikdy neslyšeli.
BIĽAK: My jsme to nepublikovali, protože pak by lidé právem volali po nejpřísnějším potrestání těch, co to připravovali. My jsme však chtěli politické řešení. Jak známo, nikdo nebyl v Československu postaven před soud za kontrarevoluční činnost.
SPIEGEL: I toto takzvané „politické řešení“ bylo pro mnoho lidí tvrdým trestem. Byli vyhozeni ze strany, ztratili zaměstnání. Ještě dnes statisíce lidi nesmějí pracovat ve svém povolání nebo přinejmenším na svém bývalém místě, protože sympatizovali roku 1968 s reformátory.
BIĽAK: To je velká nepravda. Vůbec se nejedná o statisíce lidí. Přiznávám však: existují ředitelé, ministři nebo vysocí důstojníci, kteří již nepracují na svém bývalém místě. Neobstáli právě ve své politické zkoušce. Ztratí-li zpěvák hlas, pak již nemůže zpívat v opeře. Poraní-li si světový rekordman ve skoku do výšky nohu, pak již nemůže skákat. Tak je tomu.
Vždyť ve Spolkové republice také nemohou ti lidé, kteří otevřeně vystupují proti politice státu, pracovat v úřednickém aparátu, nebo kdekoliv na zodpovědném místě.
SPIEGEL: Pane Biľaku, mohli bychom teď vypočítávat jména a osudy. Mohli bychom hovořit o případech zatčení rodin v ČSSR, která jsou nám nepochopitelná. Důležitější se nám jeví základní otázka: proč Československo nešlo cestou Maďarska, kde předseda strany János Kádár získal lidi jiného smýšlení k aktivní spolupráci na výstavbě státu? Proč si malá země, jako je Československo, dovoluje trvalé zřeknutí se spolupráce své duchovní elity?
BIĽAK: To, co formulujete v úvodu své otázky, je zkreslené. Opakuji, v Československu byla kontrarevoluce likvidována politfckými metodami. Ani jeden z kontrarevolucionářů, kteří organizovali státní převrat, co vědomě připravovali občanskou válku, nebyl postaven před soud. Na světě sotva najdete podobný případ. Někteří to žel pochopili ne jako velkorysost socialistického státu, a tak ustavičně provokují.
Nevím, o jaké duchovní elitě hovoříte. Ani jedna jediná skutečně významná, uznávaná vědecká, umělecká, kulturní, hospodářská či politická osobnost republiku neopustila. Nevím, odkud berete, že se zříkáme spolupráce.
Pokud jde o další část vaší otázky. Jsem rád, že jsou vám tak sympatičtí naši sousedé a přátelé Maďaři. Také mne těší, že soudruh Kádár požívá tak vysoké úcty. Ale mohli byste být poněkud objektivnější při hodnoceni toho, co jsme vykonali, toho, co je širokými lidovými masami vskutku uznáváno. Podle jakých zásad vůbec posuzujete kvalitu našeho systému?
SPIEGEL: Podle zásad Rosy Luxemburgové: Svoboda je především svobodou lidí s jinými názory. Sám označujete poměry v ČSSR za již dávno „normalizované“. Proč pak strana reaguje stále ještě tak nervózně na každé slovo kritiky? Považujete pluralistickou společnost v komunismu za zcela nemyslitelnou?
BIĽAK: Jistí lidé na Západě zřejmě nechtějí pochopit, že vskutku vzniká nový společenský řád. Přechod od kapitalismu k socialismu probíhá zákonitě. Není omylem dějin, jak to řekl americký prezident. Je realitou dějin. Obnovení forem buržoazního pluralismu by tedy bylo pro nás anachronismem ba více: podvodem. Vycházíme z našich historických zkušeností. Pluralismus v buržoazní předmnichovské republice dokonale selhal. Nezajistil existenci státu ani sociální a národnostní spravedlnost. Máme vyšší formu politického systému, než je buržoazní pluralismus.
SPIEGEL: Plánuje se sjezd KSČ na jaro 1986. V Sovětském svazu oddělil generální tajemník Gorbačov úřad šéfa strany od úřadu státního prezidenta. Plánuje se také rozdělení i v Československu, kde Gustáv Husák vykonává obě funkce?
BIĽAK: Nevidím pro to žádnou nutnost. Gustáv Husák je schopný, zdravý člověk. Požívá vysoké autority a je nejvhodnější osobností pro tyto funkce.
SPIEGEL: Očekáváte osobně, že vám sjezd strany přidělí jiné úkoly?
BIĽAK: S tím si opravdu nedělám žádné starosti.
SPIEGEL: Starosti nikoliv, ale snad naděje?
BIĽAK: Jednoduše se tím nezabývám.
SPIEGEL: Pane Biľaku, děkujeme vám za tento rozhovor.
Rudé právo, středa 30. října 1985
Redakce bude vděčna čtenáři, který bude schopen doplnit chybějící malou část text. Originál byl bohužel poškozen.
Rozhovor měl za následek mimo jiné i žalobu podanou Alexanderem Dubčekem. O jejím osudu viz článek Jána Čomaje