* Vaše zvolení na post hlavy státu bylo hodnocené jako překvapivé. Jak jste své vítězné tažení vnímal?
V prvním kole prezidentských voleb bylo od vládní Slovenské demokratické a křesťanské unie a jejího kandidáta Eduarda Kukana velmi netaktické, že uvěřili výsledkům předvolebních průzkumů. Všechny ukazovaly jeho vysoký náskok. Já jsem už tehdy upozorňoval, že při mentalitě Slováků, politické situaci v zemi, postavení této vládní strany na politické scéně, výsledky průzkumů nejsou reálné. Moje preference stoupaly postupně a věřil jsem, že získám důvěru voličů. Když jsem se dostal do druhého kola, už to bylo mnohem jednoznačnější. Rozhodující bylo první kolo.
* Jaké to bylo porazit svého bývalého stranického šéfa Vladimíra Mečiara?
Přiznám se, že jsem nepočítal, že zvítězím s tak velkým náskokem. Ten velký rozdíl mě příjemně překvapil. Nijak emotivně jsem to však neprožíval. S mými spolupracovníky jsme stále věřili v úspěch a ten se dostavil. Vůbec jsem to nebral jako zadostiučinění, že jsem porazil právě Mečiara.
* Zklamala vás jeho reakce po volbách, kdy vám ani nepodal ruku?
Ani ne. Nepřekvapilo mně to.
* Stál jste po boku Mečiara, když se dělila čs. federace. Jak vidíte tento proces zpětně?
Rozdělení republiky nebylo vůbec jednoduchou záležitostí. Chci zdůraznit, že v tomto směru nepadlo první jednoznačné rozhodnutí ze slovenské strany. Při jednání postupně vyvíjela víc iniciativy směrem k rozdělení státu česká strana. Česká strana v tichosti připravovala krizový plán a to jasně naznačovalo, že se připravují na rozdělení ČSFR. Podle mě se rozdělení nedalo zabránit.
Tehdy dominovala otázka, zda se má rozhodovat o rozdělení federace v referendu. To však bylo neuskutečnitelné, protože my jsme mluvili o referendu, ale česká strana to jednoznačně odmítla. Nemělo smysl připravovat referendum jen v jedné části federace. To mohlo vést k politickým sporům. Nakonec bylo dobré, že se o všem rozhodlo ve Federálním shromáždění. Kdyby bylo Slovensko vystoupilo z federace dobrovolně, zůstali bychom bez majetku. S odstupem si myslím, že rozdělení proběhlo nejlepším možným způsobem.
* Považujete to stále za správný krok?
Ano. Myslím si to především teď po vstupu obou našich zemí do Evropské unie. Kdyby do Unie vstoupil společný stát, na Slovensko by se postupně zapomnělo. Teď jsme samostatná, suverénní země, která rozšiřuje tento evropský spolek.
* Jak vidíte vztahy mezi Čechy a Slováky více než deset let po rozdělení společného státu?
Pokud to mohu hodnotit ze svého pohledu, tak se mi zdá, že jsou velmi dobré. Platí to o mých přátelích v Česku, ale také o vztazích umělců, odborníků, a především obyčejných lidí. Všichni říkají, že vztahy jsou mnohem korektnější než před rozdělením federace.
* Slovenský premiér Mikuláš Dzurinda se minulý týden pokusil v Praze přesvědčit českou stranu, aby nezpřísňovala současný stav na česko-slovenské hranici. Máte stejný názor?
Byl jsem při tom, když se v roce 1993 stavěly na česko-slovenských hranicích první kontrolní stanoviště, závory a hraniční sloupy. Byl to trochu skličující pocit především z pohledu lidí, kteří na hranicích žijí. Překonali jsme to a volný pohyb jsme zachovali. Současná snaha o zpřísnění režimu na hranici vyvolává stejné pocity. Chápu, že jsou tu určité podmínky v rámci členství v Evropské unii pro zabránění možné migrace a je potřeba je plnit. I tak si však myslím, že podobná opatření jsou na česko-slovenské hranici zbytečná. Pokud bude možné v této věci ještě jednat, tak se k iniciativě premiéra Dzurindy určitě přidám.
* Slíbil jste, že vaše první zahraniční cesta povede do Prahy. Připravuje se už a je znám už její termín?
Do funkce prezidenta nastupuji až 15. června. Pak o tom budeme jednat jednoznačně. Vím, že určité kroky se už v této záležitosti uskutečnily a hledá se termín vyhovující oběma stranám.
* Slovenský ministr hospodářství Pavol Rusko vyvolal ostré reakce Rakouska, když uvedl, že je zastáncem dostavby jaderné elektrárny Mochovce.
Z mých dřívějších vyjádření je jasné, že pokud šlo o dostavbu Mochovců, vždy jsem byl pro. Jsem také proti odstavení jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích v termínu navrženém Evropskou unií.
* Jste známý sportovní fanoušek. Viděl jste některá hokejová utkání na nedávném mistrovství světa? Pokusíte se jako prezident podpořit myšlenku výstavby víceúčelové haly, aby Slovensko mohlo zorganizovat šampionát?
Byl jsem na dvou utkáních v Ostravě a na dvou v Praze. Bylo mi smutno, když jsem viděl oba krásné hokejové stánky, protože je škoda, že na Slovensku takové nemáme. Budu se snažit prosadit výstavbu víceúčelové haly. Jsem přesvědčen, že investice na takovou stavbu se najdou. Hokejisté, kteří nám dělají ve světě dobré jméno, si to zaslouží. Hala podpoří také atletiku, na kterou se na Slovensku úplně zapomnělo.
* Mohl byste jmenovat něco konkrétního z doby svého působení po boku Vladimíra Mečiara, za co byste se chtěl omluvit?
Řekl jsem ve všeobecnosti, že pokud se někomu v tomto období stala křivda, mrzí mě to a omlouvám se.
* Co považujete ve vývoji samostatného Slovenska za nejpozitivnější a co se vám zdá naopak jako největší negativum?
Jednoznačně pozitivní je postavení Slovenska jako suverénního demokratického státu, který rozhoduje samostatně o životě svých občanů. Za negativní považuji, že se do jisté míry oslabily vztahy mezi občany Česka a Slovenska. Myslím zde především na výchovu mladé generace ke vztahu k literatuře a jazyku druhého národa. Na Slovensku to však není tak markantní jako v Česku.
***
Ivan Gašparovič (63), vystudoval práva, po roce 1989 generální prokurátor ČSFR, v roce 1991 zakládající člen Hnutí za demokratické Slovensko a blízký spolupracovník Vladimíra Mečiara, v letech 1992-1998 byl předsedou parlamentu. V roce 2002 se s Mečiarem rozešel a založil Hnutí za demokracii, do parlamentu se však tato strana nedostala. Letos byl ve druhém kole přímých voleb zvolen prezidentem SR. Ženatý, dvě děti.
Právo, 26. 5. 2004, Ivan Vilček, Bratislava