Nejen ze svého osobního pohledu, ale i podle mnoha ohlasů členů strany i našich sympatizujících si dovolím říci, že jsem s výsledky sjezdového jednání vcelku spokojen.
Podařilo se solidně a odpovědně naplnit všechny hlavní cíle, se kterými jsme na sjezd šli. Klíčové a zásadní byly, připomínám, čtyři.
Základem našeho jednání se stalo kvalifikované posouzení toho, čeho jsme dosáhli od V. sjezdu, spolu s analýzou stavu české společnosti i evropského a širšího světového vývoje.
Druhým předpokladem úspěchu bylo věcné projednání problematiky Stanov strany, to, že diskuse nezabředla do již zvládnutých témat, ale že převážily věcné přístupy motivované respektem k mínění členů strany a k závěrům nymburské celostranické konference i dalších jednání.
Třetí a programově nejvýznamnější výstup, který udává bezprostřední orientaci a vymezuje postup strany v nejbližší perspektivě, je sjezdem přijatý dokument Naděje pro Českou republiku. Jde o koncentrované vyjádření kolektivní zkušenosti strany, které bylo zformulováno společným úsilím členů a funkcionářů strany, širšího spektra odborníků, našeho odborného zázemí. Jednoznačně se zde říká, jaké hodnoty ctíme, co chceme udělat pro republiku a pro občany.
Jste si srozumitelností a jednoznačností tohoto dokumentu tak jist?
Ano, jinak bych to nezdůrazňoval. Navrhovaná východiska ze současné společenské krize i konkrétní postupy řešení vážných ekonomických, sociálních a politických problémů jsou hierarchizovány a zachovávají přísnou racionalitu. Jsou zakotveny v realitě a mohou být přijatelným aktuálním programem pro spolupráci všech, komu jde o slušnou budoucnost pro většinu občanů českého státu a o důstojné místo republiky v integrující se Evropě i globálně propojeném světě.
Čtvrtým povinným úkolem sjezdu bylo založit personální a organizační předpoklady pro naplňování programových cílů v novém terénu, za okolností, kdy Komunistická strana Čech a Moravy na české politické scéně posílila a nabývá stále více na autoritě v očích levicově smýšlejících, ale i doposud politicky indiferentních spoluobčanů. Složení ústředního výboru a vedení strany odráží vůli členů strany, kterou delegáti sjezdu respektovali a prosadili svými hlasy. To, že sjezd byl ve všech těchto bodech úspěšný, je zásluhou dobré organizační přípravy a především práce delegátů, které vyslaly okresní organizace. Jim patří uznání a poděkování.
To byl sjezd opravdu tak bezkonfliktní, tak poklidný?
Ale to jsem přece neřekl. Sjezd, který KSČM koná zpravidla jedenkrát za čtyři roky, je pro stranu i pro širší veřejnost významnou událostí. Jsou v něm shrnuty a analyzovány dlouhodobější zkušenosti, aktuálně zrající představy o věcném obsahu naší politiky, o taktice a strategii, o cílech a prostředcích, které k nim vedou. Jsem rád, že předsjezdová diskuse o programovém dokumentu Naděje pro Českou republiku dovedla sjednotit a dát do pevného rámce všechny nosné podněty. Zároveň sjezd prodiskutoval variantní návrhy a v demokratickém hlasování rozhodl.
Ale vaše otázka, nemýlím-li se, směřovala k něčemu jinému. Ano, byl veliký zájem o místa ve vedení strany. I to je přirozené.
Sjezd tak silné politické strany je zákonitě také o seberealizaci, o naplnění ambic, o prosazení osobností s vlastní představou o praktickém směřování KSČM. Dokonce před sjezdem i ve sjezdových kuloárech někteří hovořili o možné ztrátě komunistické identity a přiblížení k sociální demokracii. To je pravda, ale tato tendence se neprosadila díky odpovědností delegátů.
Početně nejsilnější část médií téměř shodně VI. sjezd označila za nudnou záležitost, která nic nového nepřinesla. To, že jste byl znovu zvolen předsedou strany a stejně tak nové složení vedení strany líčí média, ale i ostatní politické strany jako porážku křídla reformátorů a oddálení přijatelnosti KSČM?
Už jsem vlastně i odpověděl. Ale po pravdě: spíše by mne udivilo, kdyby ti, kdo už patnáct let cenzurují, zkreslují a zamlčují skutečný obsah programu KSČM i praktické kroky naší politiky, psali jinak. Také to, že předseda ODS a předseda ČSSD nejsou spokojeni s tím, jak dopadl VI. sjezd KSČM, je normální. Zamýšlel bych se nad tím, kdyby právě ti dva pronášeli na naši adresu slova chvály. Osobně mi nijak nevadí, že není spokojen Mirek Topolánek. V případě Vladimíra Špidly se jenom potvrzuje, že styl vedení ČSSD, který znamená útoky na sociální stát a militarizaci české zahraniční politiky, podporu amerických válek, trvá.
Pokud jsem ve svém sjezdovém vystoupení připomněl, že ve sněmovně by měla mít podle voleb z roku 2002 levice 111 mandátů, nebylo to míněno jako planý povzdech nad úpadkem sociální demokracie. KSČM ani za této situace nechce paušálně odmítat konkrétní spolupráci všude tam, kde to je možné. Zájem republiky a občanů, hodnoty sociální spravedlnosti a mezilidské solidarity jsou pro nás prvořadé.
Stejně bych se znovu zeptal, a vy sám jste to naznačoval: na sjezdu byli poraženi ti, kdo chtěli stranu přetvořit k přijatelnosti , a vaše znovuzvolení znemožnilo, aby Lidový dům pozval někdy v budoucnu KSČM do vlády. Schopní prý nebyli na sjezdu doceněni a zvítězila setrvačnost. Mohl byste se k tomu konkrétně vyjádřit?
Řeknu to zcela otevřeně. Sjezd byl o levicovém programu, o tom, jak spolupracovat s našimi voliči a každým, kdo vnímá a chce prosazovat zájmy a potřeby dolních deseti milionů. Rozhodně nebyl o tom, a v tom mají naši oponenti pravdu, jak se zalíbit zpravicovatělým sociálním demokratům.
Cílem KSČM není a nemůže být podpora jakékoli vlády, která, když to řeknu zjednodušeně, chudým bere, aby bohatým mohla přidat. Jen blázen by si mohl myslet, že vedení skutečně levicové strany podvede své členy a voliče výměnou za přísliby ministerských křesel nebo teplých místeček pro pár vyvolených.
Není to KSČM, ale ČSSD, kdo dnes svou neschopností vládnout diskredituje pojem levice a otevírá prostor pro ODS. A co se týče druhé části vaší otázky, bez ohledu na pocity a dojmy mé a kohokoli, kdo čekal jiný výsledek, také soutěž osobností potvrdila, že v žádném případě nešlo o nudný sjezd a o setrvačnost. Delegáti demokraticky a svobodně rozhodli a od toho okamžiku jsme všichni zavázáni pracovat jako dělný tým k naplnění závěrů sjezdu.
Pro mne je cenné, že mám vedle sebe ve chvíli, kdy se chceme posunout k výraznějšímu vlivu na stát, a po příštích volbách třeba i k účasti na vládě, jako místopředsedy skutečné osobnosti.
Všichni prý ale nedokázali vyjít z volebního klání s takovým nadhledem jako vy a místopředseda Filip...
Každý jsme svůj. Je proto pochopitelné, že ambice i bezprostřední lidské reakce mají širokou škálu. Skuteční chlapi ale dlouho nad odřeným kolenem nebrečí. Jsem ochoten komunikovat a spolupracovat s každým. Neznamená to, že bych barvil vše narůžovo.
Kdo se dostal v předsjezdové diskusi pod palbu kritiky a představoval si, že průběh sjezdu a jeho výsledky budou diametrálně odlišné, musí se pochopitelně vyrovnat s realitou, adekvátně reagovat, hledat pro sebe logické vysvětlení a také je přijmout. Zvolená sestava místopředsedů je pro mne příslibem toho, že šance, které se k posílení autority strany ve veřejnosti nabízejí, budeme schopni využít. Práce v centru, v regionech a po volbách do Evropského parlamentu i při formulaci a spoluvytváření evropské levicové politiky bude víc, než si někteří umí představit.
Často říkáte, že chlapi nebrečí, chlapi se perou. A co ženy. Místopředsedkyně Rujbrová již nekandidovala a žádná nová zástupkyně slabšího pohlaví do vedení neprošla...
Souhlasím a od samého počátku jsem to považoval za chybu. Vždy jsem požadoval a do posledních okamžiků před sjezdem měl za samozřejmost, že bude ve vedení strany alespoň jedna místopředsedkyně. Ústřední výbor, a možná si vzpomenete, že už jsem o tom dříve podrobněji hovořil, se zákonitě nevyhne hledání způsobu, jak zajistit podmínky pro řešení tohoto vážného nedostatku. Teď nemám na mysli pouze to, zda a jak je možné vylepšit, co se nepovedlo.
V Poslanecké sněmovně máme sice větší podíl žen než jiní, ale ani tam ještě zdaleka není důvod ke spokojenosti. V tvrdých podmínkách tržního, konzumního kapitalismu je faktem, že ženy jsou mnohdy vytlačovány z politiky a vytěsňovány z veřejného života. Nakonec i Levicové kluby žen, které odvádějí neuvěřitelný kus obětavé práce, když překročí rámec své běžné činnosti, mají problém, jak získat a prosadit své členky do politických a veřejných funkcí, ve kterých by jich bylo zapotřebí. Jestliže se začnou silněji prosazovat, bude to jen ku prospěchu věci.
Nalézt mechanismus pro vyzvedávání žen na kandidátky do funkcí ve straně i mimo ni vnímám jako naléhavé zadání. Opět ale záleží na okresech. Nic proti jejich možnostem a vůli se tu vynucovat nedá. Proto také neslíbím a z rukávu nevytáhnu hotové řešení toho, co vyžaduje soustavné úsilí.
Co by podle vás měl vědět o VI. sjezdu ten, kdo uvažuje, že bude ve volbách do Evropského parlamentu a na podzim ve volbách zastupitelstev krajů volit KSČM?
Víte, kdo se pohybuje delší dobu v politice, nabude poměrně střízlivou představu o tom, jak obtížně pronikají do povědomí veřejnosti myšlenky a programový obsah toho, o co vlastně levicové straně jde. Jak jsem naznačil už v úvodu našeho rozhovoru, většina médií o podstatě našeho jednání v Českých Budějovicích své čtenáře, posluchače a diváky neinformovala a bezpochyby ani informovat nebude.
Aktivita KSČM od základních organizací až po ústřední výbor, každodenní práce našich funkcionářů, našich zastupitelů na všech úrovních je však nadějí a vkladem pro budoucnost. K budoucnosti se také obracíme.
A jak tedy dál?
Na VI. sjezdu jsem akcentoval, že musíme jako strana hlavně dbát na to, aby v naší zemi došlo k nápravě hospodářských poměrů, k řešení problémů souvisejících s vysokou nezaměstnaností a spravedlivějším oceňováním lidské práce. Dále pak k prosazení důslednější ochrany zájmů sociálně slabých a ohrožených skupin obyvatel. Zasloužit se též o podporu poctivého a sociálně citlivého podnikatelského úsilí, k prosazení strategie udržitelného rozvoje s maximálním využitím vědy a ekologicky šetrných technologií.
Považuji za životně důležité prakticky reagovat na rozvoj občanské samosprávy, ať už na podnikové nebo obecní bázi.
Naši soustavnou podporu zasluhuje rovněž skutečná národní kultura, naše věda, náš výzkum, celý efektivně založený vzdělávací systém, a to v širším mezinárodním kontextu.
Sjezd se velmi důrazně přiklonil k programově pojímanému rozvoji zdravotnictví, o jehož úrovni nesmí rozhodovat výše příjmů pacientů.
Nebylo opomenuto naplňování práv mladých lidí v celém komplexu, jak to dokumentuje i přijatá rezoluce.
Jsme si rovněž vědomi, jakou váhu má potlačování kriminality a zlepšování celkového mravního ovzduší ve společnosti.
Velmi důrazně se hodláme věnovat životně důležitým snahám o nastolení a udržení mírové a vzájemně výhodné spolupráce mezi státy bez diktátu velmocí. A v neposlední řadě je velice prospěšné a nezbytné vyvolávat a rozvíjet součinnost a solidaritu levicových sil nejenom Evropy, ale i ostatních kontinentů.
Řeknu to ještě jinak: Komunistická strana Čech a Moravy žije velmi dynamicky a s velikou trpělivostí a neokázale se zabývá zejména běžnými starostmi obyčejných občanů. Prostě - chce jim pomáhat.
Takže...
Snad mi potvrdíte, že citelně roste napětí mezi zaměstnanci, aktivizují se odbory. Vládní snaze šetřit za každou cenu na příjmově slabších vrstvách, na zdravotnictví, na školství, vědě a kultuře, se už dostává silné ozvěny. Nespokojenost s neschopnými, kteří slibovali před posledními parlamentními volbami ekonomický růst, zvyšování mezd a silnou sociální politiku, vzrůstá. Tato vláda postrádá mnohé, co se od ní čekalo a předvolebním slibům se vysmívá. K veřejné kritice je hluchá a vážná varování odpovědných politiků, ekonomů, sociologů arogantně přehlíží. Proč mají ti nejchudší doplácet na nekompetentnost, tunelování a lži o stavu země. Proč se mají skládat na ty, kteří se topí ve stamilionech? Proč se na krachu peněžních ústavů a daňových únicích jedni sprostě a nepoctivě obohatili, zatímco druzí ztratili vše, včetně iluzí? Není vyloučeno, že způsob vládnutí současné vládní koalice, který vzbuzuje všeobecný odpor, už brzy skončí.
Přeji si, aby v naší republice dostala prostor odborná způsobilost a s předpojatým, přihlouplým ideologizováním se skončilo. Aby i v rámci Evropské unie se prosadila rovnoprávnost v zájmu práv obyčejných lidí.
A to je pro mne, pro celé vedení KSČM, hodně vysoko položená laťka i kritérium naší každodenní činnosti.
Haló noviny, 4. června 2004, František VYBÍRAL, Vladimír TOMÁŠ