Leží na nich mimořádná odpovědnost. Diskuse těchto konferencí, personální návrhy stejně jako volba delegátů pro sjezd předurčí, o čem bude vrcholné jednání strany. Důležité je, aby na sjezdu byli lidé programově profilovaní, kteří mají potřebný přehled o potřebách regionu a současně schopnost vidět věci v širších souvislostech. Měly by to být osobnosti s respektem ke společným zájmům, lidé ochotní naslouchat členské základně a vyjádřit mínění těch, kteří je na sjezd delegují. O programových záležitostech a o těch, kteří jsou schopni program strany nejlépe prosazovat, by mělo být jednání okresních konferencí. O tom by měl být i sjezd. A já věřím, že také bude. Je tu totiž šance, kterou - a to vůbec nechci mentorovat - musíme využít. Mám na mysli prostor pro levicovou politiku. Ten je dneska v české společnosti otevřený. Poptávka po důsledně levicové straně se zvyšuje a je naléhavější víc než kdy jindy za období posledních čtrnácti let. Je to logické. Čistě pravicové, asociální recepty totální privatizace, podpory soukromého bohatství a šíření veřejné chudoby, které prosazoval Václav Havel spolu s koalicí ODS, lidovců a ODA, se zcela vyčerpaly. Přivedly republiku do ekonomické, politické a morální krize. Mnozí čekali, že východisko z marasmu politické korupce nabídnou sociální demokraté, že právě oni zastaví rozkrádání, výprodej a zadlužování českého státu. Dneska už vědí, že se nedočkali. ČSSD jako nejsilnější vládní strana je každodenně přesvědčuje, že se od svých pravicových předchůdců o mnoho neliší. Co se týče militarismu a demonstrativního obětování národních zájmů, podkuřování protektorům, chová se v této chvíli hůř než kdysi ODS. Chci být pochopen. Neupírám řadě poctivých členů a sympatizantů sociální demokracie sociální cítění a upřímnou snahu prospět republice a spoluobčanům. O tom, že pokračuje totální privatizace, prohlubují se sociální propasti, že pokračuje militarizace zahraniční politiky a likvidace státní suverenity, zjevně nerozhodují oni. Bohužel na vnější tvář ČSSD a její chování ve vládě mají ti dole, řadoví členové a voliči nulový vliv. Na české politické scéně fakticky existuje jediná skutečně levicová strana, KSČM.
O to větší je v době, kdy domácí i zahraniční elity útočí na sociální podmínky života a dosud obvyklé životní standardy českých občanů, naše odpovědnost k republice a lidem. To musí reflektovat okresní konference a z nich vzešlí delegáti VI. sjezdu.
Snad právě ta odpovědnost za budoucnost, terén, na kterém se v době selhání a propadu našich politických soupeřů a oponentů pohybujeme, vyvolává zátěžové situace, ve kterých ne každý obstojí. Zkušenost, kterou jsme prodělali od Kladna k Prostějovu, od Prostějova až k libereckému sjezdu a ke Žďáru, je nesmírně cenná, má svou váhu a odpovídá svým způsobem i na naše současné problémy. V mezních situacích, ať je to zvýšený tlak zvenčí, tak tomu bylo v období Prostějova, nebo jako dnes, kdy je tu vědomí otevírajících se šancí, probíhá komplikovaný proces poměřování osobních ambicí a očekávání s možnostmi a potřebami strany. Je pro nás životní nutností, to ukázal právě prostějovský sjezd, aby osobní očekávání vrcholových funkcionářů, jejich ambice a schopnosti našly uplatnění v důrazné orientaci na program a při naplňování konkrétní politiky strany. Kdo příliš spěchá za osobním vzestupem a zapomíná na své okolí, nebo mu dokonce členská základna, běžné vnitrostranické demokratické mechanismy a program strany začínají připadat jako brzda jeho vlastní dynamičnosti a programové pružnosti, musí počítat s tím, že narazí. Pokud se v předsjezdové diskusi a ve vypjatější atmosféře nejrůznějších jednání leccos vyhrotí, je užitečné poměřovat to programem, ptát se, co posílí akceschopnost a autoritu strany ve veřejnosti a co ji naopak oslabí. Každý z nás máme své lidské a politické limity. Politická kultura a soudružské porozumění, to je pro mne lidský respekt ke každému členu strany, jeho poctivé práci a životní zkušenosti bez ohledu na věk a funkci. Ctím zkušenosti a moudrost starších, bez kterých by strana dnes nebyla. Vnímám s porozuměním a podporuji ambice mladých, jejich tah na branku. Nemám rád aroganci ani projevy vrchnostenské nadřazenosti, ať už jde o přehnané formální nadřazování funkční či mistrování jiných z pozic »vševědoucí« autority. Máme na to, aby sjezd předvedl veřejnosti kulturu věcné diskuse a spolupráce. Jednoznačně ale chci říci, že do politické kultury patří i ostré názorové střety a odvaha pojmenovávat věci pravým jménem. Pod atmosférou porozumění si nepředstavuji zametání problémů pod koberec nebo kompromisy na účet programu. A jestliže někdo uhýbá, jde proti závazným usnesením, poškozuje důvěryhodnost strany, vyměňovat si s ním diplomatické úsměvy a přehlížet realitu, to by nebylo o politické kultuře, ale o pokrytectví.
Všechno má svá pravidla, která známe. Od základních organizací, přes okresní konference až po VI. sjezd. Členové strany volí a předurčují, jak bude v konečné instanci rozhodovat sjezd. Je na jednotlivcích i na organizacích, aby pečlivě vážili. Prosadí se to, co bude chtít většina. Ne v dílčích jednotlivostech, ale v celkovém výsledku ano. Nikdy jsem nebyl zastáncem zákulisních pletich, postranních informačních kampaní, které ničemu neposlouží. Právě na ně, jak už můžeme zaznamenávat, čekají média, která nám nemohou přijít na jméno. Ti, kteří nechtěli rozumět vnitrostranické demokracii a pokoušeli se v minulosti obejít demokratické rozhodování intrikami, nahradit váhu mínění členské základny telefonním právem a zmást sjezd překvapivými manévry, nikdy neuspěli. Byla to trpká zkušenost, ale KSČM z ní vyšla silná. Jedno mohu říci. Skutečně se ani o předsedovi ani o místopředsedech nerozhoduje v případě stabilní, silné a vlivné strany výlučně jenom na sjezdu a až na sjezdu. V tom je význam členských schůzí základních organizací a okresních konferencí i dalších aktivů, že nejsou stafáží, ale součástí živého organismu. Z nich vychází síla, která vrcholí, bez ohledu na přání pravicových médií, v kvalifikované volbě sjezdu.
Sebereflexi. Jsme povinni podívat se sami na sebe a umět sdělit straně, jak jsme pracovali, co se nám podařilo a v čem jsou dluhy, kde jsou slabá místa. Nemohu nic předjímat, ale kdybychom na sebe byli málo nároční, kdybychom chtěli mlátit prázdnou slámu, je na sjezdu, aby se k tomu vyjádřil a zhodnotil nás po zásluze. Za sebe považuji skládání účtů za samozřejmost a na jednání výkonného výboru chci patřit k těm, kteří budou usilovat o srozumitelné a nedvojznačné závěry.
Nikdy v posledních čtrnácti letech nebyla pozice strany ve společnosti tak zřetelná a stabilní, jako je po loňských volbách do Poslanecké sněmovny a po komunálních volbách. Znovu jen mohu opakovat, že ambice osobností se mohou naplnit jen v souladu s programem strany a s její podporou. Ti, kdo na to v minulosti zapomněli, neměli úspěch. Jde o nám o levicovou identitu, o program a jeho naplnění, ne o diskusi o tom, zda jej plnit. Podobně hledáme na odpovědná místa osobnosti, které jej budou s to plnit. Charakter a odborná kvalifikace, dovednost vyjít s lidmi, spolupracovat, to jsou nároky na funkce ve straně, v regionální i parlamentní politice. Máme dost kvalitních osobností a naše pozice navenek můžeme výrazně posílit. To jsou dostatečné předpoklady a dost dobrý důvod, abychom dokázali společně táhnout za jeden provaz.
Podceňoval bych ty, kteří na sjezd půjdou, kdybych měl věřit obavám, které vyslovujete. Osobně udělám všechno, aby jednání bylo dělné a jsem přesvědčen, že většina delegátů bude usilovat o totéž. Personální problematika má své místo a neodbude se pochopitelně žádným automatismem. Tak vážná věc není jen o zvedání rukou. Předpokládám, že se jí dostane tolik času, kolik si zasluhuje.
Mou práci by měli a v konečném součtu také budou hodnotit jiní. Mohl bych mluvit o svých pocitech, o dnech a měsících, ve kterých se rozhodovalo o přežití a perspektivě strany komunistické identity. Od Kladna k loňským volbám se toho událo tolik, že historikové budou mít nesnadnou práci. Pokud je na české politické scéně důsledně levicová strana, která má autoritu, silný poslanecký klub a důstojné, silné zastoupení v regionech i obcích, není to o zásluhách žádného jednotlivého funkcionáře. Je to výsledek nekonečného úsilí členů i sympatizantů strany, jejich lidské odvahy a poctivosti.
To, co bylo dosud vykonáno, zaručuje jak programovou konzistenci, tak i nové přístupy, přiměřené vnímání a pojmenování reality, místa strany a jejích krátkodobých i perspektivních cílů. Není to o jedinečné dokonalosti dokumentů, ale o srozumitelné a věrohodné orientaci i o adekvátních úkolech.
Stručně řečeno, také o schůzích, konferencích a parlamentu. Kdybychom se ale v uplynulých deseti letech neotevírali, nešli k veřejnosti, dneska už bychom asi jen schůzovali. Jsme součástí společenského a politického života české společnosti na všech úrovních. Ukazuje se, že to, co jsme si ukládali v těch posledních deseti letech jako každodenní úkoly i střednědobé cíle, bylo správné. Netvrdím, že vždy všecko se podařilo nebo že mnohé nešlo dělat jinak. Ale jistý nezpochybnitelný výsledek, se kterým naši političtí soupeři vyjadřují hlubokou nespokojenost a který naši voliči ohodnocují svými hlasy, tu je.
O lidech v neuvěřitelně komplikované, vypjaté době. Těch deset let od Prostějova je v každém z nás. Jsme silnější o prožitou zkušenost. Ale neřeknu k tomu v této chvíli více, než že si vážím každého, kdo třeba malým dílem přispěl k tomu, co se podařilo navzdory všem pesimistům a těm, kdo nás chtěli vymazat z politické mapy. A jen dodám, že všechno pokračuje svým rytmem, příští rok je dalším slibným stupněm.
Tyto dny si vždy spojuji s rodinou, s pocity klidu, se vzpomínkami na všechny blízké, kteří prošli mým životem. V tuto sváteční dobu si promítám osudy všech lidí dobré vůle, vnímám společného jmenovatele našeho veškerého konání. Jsou to chvíle, které trávím s manželkou, dětmi, vnuky a doslova si vychutnávám jejich radost. Víte, některým to může připadá jako fráze, když si přejeme zdraví, štěstí, pohodu, všechno nejlepší, jak se říká. Ale dost často si člověk uvědomuje tyto hodnoty teprve tehdy, když je ztrácí. Když někdo z blízkých bude už navždy chybět u štědrovečerního stolu. Chci proto popřát lidem v této zemi prožití všeho krásného, dobrý vstup do roku 2004. Aby byl úspěšný, navzdory všemu, co nás může potkat. Stiskněme si ruce. Popřejme si optimismus a vytrvalost.
Haló noviny, 12.12.2003
František VYBÍRAL, Vladimír TOMÁŠ