• S kým nebo s čím se vlastně skupina delegátů sjezdu, kterou nyní reprezentujete, rozešla?
Rozešla se s dnešní politikou KSČM, která je deklarována na III. sjezdu. S politikou, která už na kladenském sjezdu porušila kontinuitu vývoje založeného mimořádným sjezdem a olomouckým sjezdem.
• Ale na olomouckém sjezdu byla poměrně chaotická situace?
Ano. Sjezd probíhal velmi spontánně a zbavil stranu v podstatě všeho, co podle tehdejších delegátů vadilo veřejnosti, co bylo nedemokratické, co bylo v rozporu s mezinárodními dokumenty, s pojetím pluralitní demokracie, s právním státem. Vzpomeňte si na to, že na tomto zasedání dokonce delegáti požádali, aby vláda nebo parlament vyhlásily 17. listopad památným dnem České republiky.
• Na čem spočívala hlavní myšlenka tohoto sjezdu?
Založil politiku na myšlence demokratického socialismu, velmi otevřené, respektující tržní mechanizmus, podtrhující jeho sociální a ekonomické aspekty, požadavek právního státu atd. Přihlásil se k sociálně demokratickému hnutí v Evropě, přihlásil se k hodnotám, které zastává Socialistická internacionála, prohlásil je za své.
• A kladenský sjezd - podle vás?
Program kladenského sjezdu nebyl důkladně projednán, pozornost se soustředila na jiné otázky, než jakými se zabývala »Olomouc«. Opustil identitu založenou na demokratickém socialismu, opustil jakékoliv uvažování o vstupu do Socialistické internacionály Za jeden z největších hříchů označil sociální demokratizmus a jeho nebezpečné vlivy na KSČM. Málo platné, na kladenském sjezdu opravdu došlo k pokusu o krok zpět. Na prvním zasedání ústředního výboru po sjezdu jsme se to pokusili se soudruhem Svobodou napravit. Ústřední výbor to akceptoval, a tím i část okresních výborů se postavila lidově řečeno na »zadní«. Postavila se do opozice. Ve straně se začal šířit názor, že olomoucký sjezd, mimořádný sjezd, byl manévrem, byl určitým zastíracím opatřením. A nyní na III. sjezdu už tento manévr není zapotřebí. Strana se vrátila ke svému komunistickému charakteru, a v řadě okresních výborů, zejména v Praze, Brně, Ostravě a jinde, došlo i k renezanci funkcionářů. Začali ovládat základní organizace i okresní výbory a vytvořily fámu, že strana je ohrožována svými diskuzemi, zanášením sporů, rozporů.
• Co tedy vyvolalo krizi v KSČM? Štěpán a spol.?
Ani Štěpán, ani Papež, ani Obzina, Mečl, Svoboda, Masopust, Jirásek... nezpůsobují krizi ve straně. Ta krize strany existuje od 17. listopadu. Strana, to všichni víme, je ve velmi obtížném postavení, je to nástupkyně poražené strany, která čtyřicet let vládla, má pokaženou důvěru ve společnosti a více než milion lidí z ní odešlo. Je izolována, je politicky perzekuována a tím i její členové. Všechny tyto skutečnosti si mnozí delegáti neuvědomovali.
• Jak to že ne? Přece mají starost o celistvost strany?
Ale o jakou a ve jménu čeho? Ignorují to, že politická strana, která bude působit v podmínkách zákona o třetím odboji, bude v jednom ohni. Nechci se někoho dotknout, ale jestli mám čtyři tisíce penze nebo levný byt, tak mohu v obývacím pokoji přemýšlet o revoluci a mohu si říci, že teď se revoluce dělat nedá, ale že revoluce bude za deset let a že je zapotřebí zachovat stranu, aby byla připravena na nějakou změnu, až tady nastane velký sociální neklid. Já to těm soudruhům ani nemám za zlé, ale to není politika, to není politika pro lidi, to je sebeobrana strany a ne sebeobrana levice a lidí, kteří se musejí starat, kteří musejí pracovat pro sebe a své děti. Mrzí mne, že tato strana, která stále představuje velký potenciál voličstva, lidí i rozumu, moudrosti, zkušenosti, že se takto začala uzavírat do sebe, že věnuje takovou pozornost vnitřním strukturám, vnitřním procedurám, pravidlům, procesům, »čištění strany«.
• Pravděpodobně část čtenářů opozičního tisku bude nyní projevovat obavy z rozkolu, nebo z oslabení levicového politického spektra...
Myslím si, že jsou to zbytečné obavy. Ti, co se hlásí k SDL, jako členové KSČM, Demokratickou levici důvěrně znají, i když je to malá strana, znají ji z Levého bloku. Není to pro ně cizí řešení, které by pokládali za nějaké rozbíjení KSČM. Ostatně KSČM je rovněž subjektem Levého bloku, a chceme také společně jako Levý blok na veřejnosti vystupovat s ostatními jeho subjekty.
Děkuji za rozhovor.
Petr Winkler
Haló noviny, 28. 6. 1993