Sedmička na TV Nova 22. 6. 2002

(přepis programu)

Jana BOBOŠÍKOVÁ, moderátorka
Dobrý den. Proč dali občané přednost socialistické levici před pravicovou politikou a proč tolik důvěřují KSČM? Věští prasklé srdce zvonu Zikmund rudé nebezpečí nebo třeba změnu poválečného uspořádání? Co přinese zemi pravolevá vláda Koalice a sociální demokracie, která se právě formuje? Sehraje Unie svobody pro Vladimíra Špidlu roli užitečných idiotů, jak tvrdí ODS, nebo roli důvěryhodného a perspektivního partnera, jak si naopak přeje zahraniční tisk? A jaké místo v politice zaujme napříště Václav Klaus? I o tom bude dnešní Sedmička. Ve studiu vítám Václava Klause, předsedu ODS a Poslanecké sněmovny, dobrý den.
Václav Klaus, předseda ODS
Dobrý den.
JB:
A Miroslava Grebeníčka, předsedu KSČM, dobrý den.
MG:
Hezké poledne.
JB:
Pojďme k tématům. Volby, volby a zase volby, to je klíčové téma těchto dnů. Podívejme se týden zpátky, tehdy byly už známy konečné výsledky, a také reakce stranických centrál. Prosím režii.
NEDĚLE
/ukázka/
redaktor
Poslední hlasy byly sečteny krátce před půlnocí, a tak už víme, že vítězem letošních voleb se stala sociální demokracie s více než třiceti procenty hlasů. Občanská demokratická strana získala přes čtyřiadvacet procent, komunisté osmnáct a půl a Koalice přes čtrnáct procent hlasů. To tedy znamená, že obsazení křesel v Poslanecké sněmovně vypadá takto, ČSSD sedmdesát křesel, ODS padesát osm, komunisté čtyřicet jedna a Koalice jednatřicet, z toho mají dvacet křesel lidovci, devět Unie svobody a dvě křesla nezávislí. Už včera večer po osmé hodině bylo téměř jasné, jak jednotlivé strany dopadly, a tak se někde truchlilo a někde slavilo, jako například v Lidovém domě.
Vladimír ŠPIDLA, ministr práce a sociálních věcí, vicepremiér, předseda ČSSD
Takže na zdraví, na život, na budoucnost České republiky.
redaktor
Oslavy ve vítězném táboře sociálních demokratů trvaly dlouho do noci.
osoba
Vládo, je to skvělý.
osoba
Natřeli jsme jim prdel.
redaktor
Také v ulici Politických vězňů se oslavovalo, neuvěřitelných osmnáct a půl procenta hlasů komunisté zalili sektem.
redaktorka
Odbyla osmá a v ústředí komunistů létaly špunty vzduchem, skleničky cinkaly ostošest, tleskalo se jako o závod a v mobilech se vařily dráty.
redaktor
Zklamání a smutek, taková byla večer večerní atmosféra v Národním domě, kde výsledky voleb sledovala Koalice. Pouze jedenatřicet křesel ve sněmovně, z toho jen devět pro unii, to nikdo nečekal.
redaktor
Nespokojenost vládla i v hlavní kanceláři ODS, její představitelé už včera potvrdili, že jde o porážku.
redaktorka
Hned po dvacáté hodině večer nastalo v sídle ODS hrobové ticho, politické špičky se zavřely do svých kanceláří a bilancovaly. Rozruch nastal až krátce před dvaadvacátou hodinou, to se před sídlem ODS ozvalo mohutné troubení a kolem budovy začala ve vítězném tažení kroužit auta s oslavujícími členy ČSSD. To už ale v sídle ODS nikdo nebyl.
/konec ukázky/
JB:
No a radost vítězných sociálních demokratů, jak bylo vidět, doslova neznala mezí, přidám ještě pondělní Blesk, který právě vidíte, ten dokumentuje, kterak se z Lidového domu ozývalo, cituji: "Klaus do trenek, Klaus do tepláků." Co si o tom myslíte, vznáší se stále nad Lidovým domem duch Miloše Zemana, nebo jsme právě viděli ukázku zbrusu nového stylu ČSSD, pane předsedo?
VK:
Tak já nevím, co znamená "Klaus do trenek", to možná v dnešním parném dnu by bylo příjemnější než v něčem jiném, ale jestli naši pánové z Lidového domu diktují, kdo má jít do tepláků v tom přeneseném slova smyslu, tak to je velká obava pro tuhle zemi. A páni Škromachové, kteří s tímhle vycházejí, zasévají semínko velkého nebezpečí a já myslím, že si musíme dát všichni, kdo žijeme v téhle zemi, pozor.
JB:
Co si o takovém oslavování vítězství a o takových výrocích myslíte vy, pane předsedo?
MG:
Především se domnívám, že ta situace je úplně jiná, než se domnívá sociální demokracie. Máme tady Občanskou demokratickou stranu, která byla druhá, a jestli přiznala porážku, mám namysli teď ve vztahu k ČSSD, tak tady bylo bezmála třicet politických subjektů, které se ucházely o úspěch, a jestliže se to zúžilo na určitý okruh politických subjektů, které jsou v parlamentu, tak prostě Občanská demokratická strana je druhá. Je to pravicová strana, je to naprosto jiný politický směr, než vyznávám já, ale jedno musím respektovat, to jest jejich výsledek. A koneckonců je tady i tradice, kterou známe zhruba v posledních letech, zejména rok devadesát šest, devadesát osm, kdy nejsilnější opoziční strana může nominovat i předsedu sněmovny, kéž by tato tradice byla zachována, abychom se chovali kulturně, nikoliv tak, jak se chovali v tu chvíli možná něčím, třeba mocí, opilí exponenti sociální demokracie. Já se přiznám, že jsem byl velmi zdrženlivý, ocenil jsem to, že po volebním aktu jsem dostal čtyřiadvacet hodin volno a opravdu jsem se oblekl do sportovního, odreagoval jsem se ...
VK:
Do těch trenýrek.
MG:
Do těch trenýrek. Na zahradě.
JB:
Ale vás nechtěl Lidový dům do trenek, to možná až za čas, jako to ... zatím pana předsedu ...
MG:
To nelze vyloučit, protože sociální demokracie je širokospektrální a jednou se mohou pohnout tam a jindy zase onde, to je skutečnost.
JB:
Ano, vy jste chtěl reagovat, pane předsedo?
VK:
Tak já bych chtěl zejména říci to, že mě mrzí, nebo mě trápí to, že se majitelem pravdy a majitelem interpretace těchto voleb stává Mladá fronta DNES a pár novinářů, kteří koneckonců si hrají na majitele pravdy vždycky a teď najednou se to ještě zesiluje. Já mám pocit, že je naprosto evidentní, že my jsme nevyhráli tyto volby, že jsme druzí, že nebudeme sestavovat vládu, to je naprosto jasné. Nicméně čtvrtina voličů je výsledek, který nesmíme promrhat a nesmíme ho vyhodit oknem nějakými siláckými gesty. Já myslím, že se tak dlouho bojovalo proti Klausovi ze všech možných i nemožných stran, až vyhrál tady pan Grebeníček de facto ty volby, protože opravdu ztratily všechny další politické strany sedmnáct mandátů, zrovna tak socialisté ztratili čtyři, my pět a Koalice osm, všech sedmnáct tady získal pan Grebeníček, to je fenomén, to je jev, o kterém bych velmi bádal, přemýšlel. Já doufám, že také každý přemýšlí a neříká taková hesla, jako říkají páni Škromachové, protože něco to říká o naší zemi a my se nad tím velmi vážně zamýšlíme.
JB:
Dobře, takže řekněme, pokud to mohu shrnout, tak ten určitý atak na pravici, to je vaše odpověď na to, proč dali občané přednost socialistické levici před pravicovou politikou, nebo je ten problém širší?
VK:
Já nevím, jestli to byl atak na pravici, já myslím, že to byl spíše personifikovaný atak vůči mé osobě. Nejvíc přece atakovala čtyřkoalice, nebo jak se to jmenuje, a také nejvíc prohrála, čili stahujeme se vzájemně kamsi dolů ke dnu a vyplouvá navrch ten někdo jiný, takže je to samozřejmě ...
MG:
Já chci navázat na to, co teď řekl pan předseda. Vyplouvá na povrch úplně někdo jiný, kdo možná z hlediska ambicí, které měl, v podstatě volby prohrál, to jest Koalice. Mám namysli třeba i výsledky někde v Královéhradeckém kraji, kde kandidoval dokonce předseda KDU-ČSL, mám na mysli i to, že KSČM, ale i ODS porazila Koalici, zejména KDU-ČSL, například na jižní Moravě, kde měli tradičně jakousi doménu. Zdá se, že si mnozí uvědomovali, jaký propastný rozdíl je mezi sociálně cítícími křesťany a mezi politikou, kterou uplatňují. Ale já se domnívám, že ty věci mají opravdu velice specifický rozměr a pokud sociální demokracie nechce akceptovat, že nyní v tuto chvíli, a panu předsedovi se to zjevně nelíbí, přece jenom uspěla levice ... já to respektuji ...
VK:
To se mi nelíbí, samozřejmě.
MG:
Já to respektuji, že se vám to nelíbí. Samozřejmě já jsem to konstatoval jako jeden ze základních rysů, pokud se týká výsledků voleb, ale sociální demokracie přece opakovaně vždycky se přimkla k pravici, jednou hledala u vás oporu, nyní tedy v Koalici. Já jsem až šokován, jaké proměny se dějí v jednotlivých politických subjektech, teď mám namysli například Unii svobody. Na jedné straně se hlásí k jakýmsi kořenům své pravicové politiky, a na druhé straně evidentně kolaborují s něčím, co prý je jim na hony vzdáleno. V tomto případě respektuji tedy pravicovou stranu, která hraje fair play, to je ODS.
JB:
K tomu kdo s kým, jak se sestavuje vláda, jak se budou obsazovat místa v parlamentu, k tomu se ještě dostaneme. Já bych se přece jenom chviličku zastavila u volební kampaně, mě tam zaujala jedna perlička, a sice fakt, že jak Koalice, tak ČSSD se vypravily na Říp. Předseda ČSSD Vladimír Špidla tam dokonce vystoupil s projevem, kde řekl, cituji: "Vědomi si odpovědnosti za osud českého státu a českého národa jsme zvolili toto historické místo, které není spojeno s žádnou dílčí tradicí, nepatří ani věřícím, ani nevěřícím, nepatří žádnému politickému směru, patří historické tradici českého národa." To tedy řekl Vladimír Špidla. My jsme ale zjistili, že Říp patří Jiřímu Lobkowiczovi a kaplička na něm římskokatolické farnosti v Roudnici nad Labem. Co si o tom myslíte, není to tak trochu moc nepřesností na potencionálního premiéra, navíc historika?
MG:
Je zajímavé, jak je právě jeho profese interpretována. Ve chvíli, kdy mluvil o tom, že odsun sudetských Němců v poválečném období zabezpečoval v podstatě mír pro Evropu, tak mu připomínali jeho historickou profesi, jeho historické školení, ale v tuto chvíli se zdá, že už je víc politikem, že už nevnímá proměny, které tady působí, a už vůbec asi nevnímá dějiny současnosti. Vy jste to pojmenovala naprosto přesně a svým způsobem je to symbolické, skoro mám pocit, že o mnohých věcech se rozhodovalo ještě před volbami. A to, jaké jsou ohlasy na gesta Vladimíra Špidly směrem ke Koalici, to signalizuje mnohé. Mám obavy, že v zákulisí se hraje o restituční hranici, o průlom do restituční hranice 25. únor 1948 a že chce vyhovět za zády našich občanů sudetským Němcům, šlechtě, církvi, církevním prelátům, tady budeme nekompromisní.
JB:
Myslíte si, že takové obavy, které tady právě zazněly ...
VK:
Já nevím, jestli je to až tak hrozivé, ale co já vidím jako daleko horší, co tyto volby ukázaly díky rozhádanosti naší země, díky připuštění toho, že jsme totálně pošlapali devadesátá léta jako unikátní, vzácné desetiletí naší země, vedlo k tomu, že jsme prostě ztratili naději na jasné vyrovnávání se s minulostí. Já myslím, že prohrál do jisté míry polistopadový režim a zvítězil evidentně špidlovský socialismus tady s panem Grebeníčkem, čili z mého hlediska je to obrovská výzva, je to, já myslím, výzva pro nás pro všechny, abychom s tím něco udělali. Pan Grebeníček řekl, že je mu příjemnější, on nepoužil slovo čitelná strana nebo čitelný protivník, ale myslím, že v tomto duchu to bylo. Já jsem sem také přišel se slovy, že pro mě aspoň komunisté jsou čitelný protivník stojící natolik na druhé straně, že polemika je pro mě jednoduchá a jasná a srozumitelná. Pro mě je to lepší rozdání karet než nečitelnost, o kterou se pokoušejí středové strany, které neusilují o nic jiného, než zalíbit se každému, neříci radši vůbec nic, aby to bylo všem výhodné. To já myslím, že je evidentní věc. Já bych ještě jednu poznámku k tomu učinil. Všimněme si, já znovu se vracím k tomu nešťastnému volebnímu zákonu našemu, všimněme si, že troje poslední volby, a já jsem všechny tři dost intenzivně prožíval a zažíval, devadesát šest, devadesát osm a dnes, skončily devadesát devět - sto jedna, sto jedna - devadesát devět, devadesát osm - sto dva nebo sto jedna nakonec a tak dále, čili ukazuje se, že ta naše veřejnost je rozpolcená, že nám tento volební systém nedává jasné rozčlenění, nedává nám jasnou šanci, aby někdo zřetelně vyhrál, aby mu to za čtyři roky voliči spočítali a řekli: "Tudy ne, zkusme někoho jiného." To je podle mého názoru podivné a opravdu, jestli ta dnešní sestava, která asi teď v těchto minutách sedí a dává dohromady vládu, jestli ona měla sto třináct mandátů po minulých volbách a teď jich dvanáct ztratili, teď jim zbylo sto jedna, tehdy tu koalici udělat nechtěli, teď se jim najednou zdá, že to je bezvadné číslo, ta sto jednička, tak to já nevím. To já samozřejmě nevím, nakolik nehrozí, že místo sto jedna to bude sto čtyřicet dva, jestli tady pan Grebeníček nebude hlavní podporovatel pana Špidly, to je to, co se mi ...
JB:
V tisku se nechal několikrát slyšet, že koalici v žádném případě ...
VK:
... jeví. Čili já potom vidím hrůzu, že tam zbude padesát osm ODS a že to bude marný boj proti všemu. A takové nepříjemné prohrávání jednoho hlasování za druhým padesát osm ku sto čtyřiceti dvěma, to mě trápí.
JB:
Nechme ještě reagovat pana Grebeníčka.
MG:
Já samozřejmě oceňuji to, že pan předseda nazývá věci pravými jmény, že má odvahu a bez skrupulí pojmenovává i výsledek KSČM, ale je zcela jisté, že v jedné věci přece jenom trošičku budu muset korigovat jeho výrok. Pojetí dalšího vývoje České republiky, tak jak to vidí Vladimír Špidla a jak to vidí KSČM, je opravdu odlišné. Sociální demokracie, všichni to velmi dobře víme, byla schopna si jednou nasadit milicionářskou uniformu, jindy si dát prostě na čelo kladivo a srp a jindy zase prostě se podbízet republikánským voličům a tvrdit, že jsou to zdivočelí sociální demokraté. Je to velice účelové uskupení, kdysi jsme dokonce žertovali na téma Občanské fórum číslo dvě, ale mám dojem, že už by konečně se měli profilovat jako strana, která ví, odkud kam kráčí svět a jak se chce v tomto spektru pohybovat. Mám výhrady, ale chci zejména to, co jste naznačila. My jsme jasně řekli, že v žádném případě nepodpoříme vládní koalici ČSSD a dvojkoalice, v žádném případě.
JB:
A vy, pane předsedo?
VK:
Ne, tak my též ne. Já myslím, že my jsme to také řekli opakovaně, ale já toto slyším, to je, já myslím, pro všechny voliče a občany, voliče, tak volby ještě neskončily, jestli můžu tuhle vsuvku udělat, volby neskončily, protože podle mého názoru volby končí momentem, kdy ve sněmovně ta nová vláda z voleb vzniklá dostane nějakou většinu, v tu chvíli končí volby. Dneska se pořád ještě ta dohrávka těch voleb odehrává, tak proto jsem si možná ... já jsem se přeřekl samozřejmě, ale to slovo voliči možná není tak úplně nesmyslné.
PONDĚLÍ
JB:
Pojďme nyní k sestavování vlády. Prezident republiky Václav Havel oficiálně v pondělí požádal předsedu vítězné sociální demokracie, aby zahájil jednání o podobě nové vlády. Vladimír Špidla výzvu přijal a začal jednat se stranami Koalice, tedy s lidovci a Unií svobody-Demokratickou unií. Včera večer sociální demokraté vytvořili nástin vládního prohlášení a poslali ho stranám Koalice. Další jednání by mělo proběhnout začátkem příštího týdne.
/ukázka/
Václav HAVEL, prezident České republiky
Budou-li ta jednání úspěšná, předpokládá se, že povedou k tomu, že pan Špidla bude v pravou chvíli jmenován předsedou vlády.
Vladimír ŠPIDLA, předseda ČSSD
Mohu říci, že jsem se této obtížné úlohy ujal.
redaktor
Kabinet sestavený sociální demokracií a Koalicí by se však ve sněmovně opíral pouze o hlasy sto jednoho poslance, což odborníci považují za velmi vratkou pozici.
redaktor
Nejtěsnější většina takové vlády by totiž byla postavena i na dvou nezávislých poslancích, kteří se do sněmovny dostali na kandidátkách Unie svobody.
redaktor
Jste připravena, že třeba nezvednete hlas pro některé zákony, se kterými nebudete vnitřně ztotožněna?
Táňa FISCHEROVÁ, poslankyně /nezávislá/
To uvidíme, ale samozřejmě vždycky znovu říkám, v ústavě je, že člověk hlasuje především podle hlasu svědomí.
Svatopluk KARÁSEK, poslanec /nezávislý/
Budu jednat podle svého svědomí a svých názorů.
redaktorka
Koalice chce mít navíc garance, že ji sociální demokraté nebudou ve sněmovně obcházet a nebudou pro některé důležité zákony hlasovat spolu s komunisty.
Ivan PILIP, místopředseda Unie svobody-DEU
Budeme hledat cestu, aby sociální demokraté dali důkaz, že nebudou spolupracovat s komunisty.
/konec ukázky/
JB:
Bezprostředně po volbách začal tedy prezident republiky jednat s parlamentními stranami, ovšem už tradičně kromě KSČM. Krátké hodnocení.
MG:
Já to ani nechci komentovat. Václav Havel se nezmění, my jsme naposledy jednali kolem roku devadesát dva, kdy výrazným způsobem ovlivnil další vývoj České a slovenské federativní republiky. Já jsem to vzal na vědomí, že moji kritiku neunesl, neunesl kritiku ani našeho přístupu k ekonomické reformě. Koneckonců je všeobecně známo, že nebyl ochoten takhle jako my dva teď spolu tady sedíme se s kýmkoliv utkat. Je to zvláštní prominent, prominent, který odchází a já mu mávám, aby odešel, a pokud možno důstojně.
JB:
Vy jste ten postoj označil za naivní, zbytečný ...
VK:
Ne, já si myslím, že mně, když pan prezident volal někdy ve středu večer, že přijme předsedy politických stran, v tolik toho, v tolik toho, v tolik onoho, já jsem mu říkal: "Takže ne komunisty?" A on řekl, že ne. Já si myslím, že já mám ideovou větší vzdálenost tady od pana Grebeníčka, určitě větší než Václav Havel ...
MG:
Možná i vyhrocenější, poté co ...
VK:
Já si myslím, že mám vyhrocenější názor. Ale mám pocit, že musím za a) zdvořile a za druhé férově diskutovat s tím, s kým diskutovat mám. A já myslím, že ať se mi to líbí, nebo nelíbí, a mně se to hrozně nelíbí. Já nevím, jestli voliči ví, co dělají, nicméně osmnáct a půl procenta hlasů je legitimizace volbami, což je v demokratické společnosti to největší, co máme. A já si myslím, že tyhle formální hříčky jsou skutečně zbytečné. Na druhé straně není sporu o tom, že vládu bude sestavovat vítěz, což je v každém případě sociální demokracie pana Špidly, že on si bude brát k sobě ty nejlogičtější partnery, což samozřejmě středové strany, křesťansko-demokratická a Unie svobody, jsou, takže o tom já nediskutuji, to je naprosto logické. Říkám to s jistou nervozitou v hlase, protože vím, že ta čtvrtina voličů, která nás volila, řekne: "Tak proč jsem ten hlas dala?" Ale říkám, my se do ničeho teď nehrneme a my neťukáme na nějaké dveře a neškemráme, aby nás někdo do nějaké vlády vzal, takže to naprosto evidentně. A ať ta vláda takhle se pokouší vzniknout.
MG:
Já krátce zareaguji, ale na základě toho, co říká pan předseda. My se držíme při zemi, my bereme ten výsledek takový, jaký je, známe rozpoložení české politické scény, ale pokud tedy budování demokratického státu, parlamentní demokracie, tak si myslím, že obstál v této věci jak Miloš Zeman, tak Václav Klaus, mám namysli jejich roli předsedů sněmovny, předsedů vlády, ale neobstál Václav Havel. Prostě skutečná demokracie nezametá problémy pod koberec, ona je nastoluje a řeší, i když si ideově prostě jaksi nejsme blízcí, ale v zájmu republiky je třeba jednat. To jsem dokázal koneckonců, když jsem byl součástí parlamentní delegace, kterou vedl jak Miloš Zeman, tak Václav Klaus, čili ty zkušenosti jsou. To, co dělá Václav Havel, je evidentní antikomunismus a mně je ho hrozně líto, že se nedokázal povýšit a chovat se jako nadstranický prezident a ctít ústavu. Skutečně nevnímá ústavní pořádek a je mi taky líto, že kolem něho nejsou lidé, kteří by ho opravdu nasměrovali do normálních parlamentních podmínek.
JB:
Vy jste chtěl reagovat?
VK:
Já myslím, že není debata o Václavu Havlovi a není účel, abych já se tady vymezoval proti němu ...
JB:
Takže stručně a půjdeme hned dál.
VK:
Já bych chtěl říct jednu věc. My jsme řekli, že sto jedna, tady jste ukazovali na těch diagramech, já musím říci, že jsem byl předsedou vlády, která v období devadesát dva až devadesát šest měla sto pět, sto pět ku devadesáti pěti. Já říkám každému, že to je na hranici žití, na hranici přežití, dva jsou nemocní, jednomu zemřel někdo v rodině, člověk, jeden je támhle, dva jsou na zahraniční cestě, dva mají na tu či onu konkrétní věc velmi vyhrocený osobní názor daný oprávněně či neoprávněně. Já říkám, že žít s převahou sto pět - devadesát pět, kde byla ODA a podobně, bylo tragickým problémem a při známé pohyblivosti lidovců obrovský problém. Já na mou duši nepošťuchuji pana Špidlu, zvládne-li to, bezvadně, ale já prostě si nedovedu představit sto jedna - devadesát devět jako systematickou vládu, která by mohla vládnout, a proto já znovu říkám, já se bojím, že tam bude silné slovo tady komunistů pana Grebeníčka, protože dívám-li se na to hlasování ve sněmovně v tom minulém čtyřletém období, tak velmi často bylo seskupení komunisté - socialisté - lidovci jako dominantní parlamentní většina, která velmi často hlasovala. A koneckonců tyhle volby nepotvrdily nic jiného než fungování téhle většiny, neboli pro mě nedobrý výsledek.
MG:
Kratičká poznámka.
JB:
Nechme reagovat.
MG:
Vy jste končili ukázku panem Pilipem, který se nedostal ani do parlamentu a teď už diktuje a osobuje si právo rozhodovat, jak by měl vypadat další vývoj České republiky. To má vypovídací hodnotu. Moje poznámka spočívá v tom, že tento člověk už prošel ministerskými posty, jednou si koupil jakýsi prostě vůz pro své pejsky za peníze daňových poplatníků, podruhé za zády předsedy vlády, mám namysli devadesát sedm, společně s tehdejším ministrem Tigridem se pokoušel připravit tři typy jakýchsi smluv, jak předat majetek církvi a podobně, to mě děsí, tyto mafiánské praktiky. A jestli pan Špidla to nechce vnímat, může na to doplatit.
JB:
Ano, ale na druhé straně Unii svobody děsíte vy. Například Hana Marvanová se domnívá, že demokratické strany by měly společnými silami zabránit nárůstu KSČM. A vy jste jí na to odvětil, já budu nyní citovat: "Já to beru jako výzvu, abychom příště ještě přidali a měli víc procent, abyste se vy nedostali k lizu." A já se ptám, pane předsedo, je pro vás politika služba veřejnosti, nebo liz?
MG:
Já na to zareaguji svým způsobem, teď už bych nevtahoval do hry paní předsedkyni Marvanovou ...
JB:
Jistě, ale to slovo "k lizu", ano, nedostanete ...
MG:
Ano, souhlasím s tím. Jde vysloveně o můj vztah k Unii svobody a k typům politiků pana Pilipa a dalších. Možná se dostala Hana Marvanová do situace, kdy vlastně musela přijmout tuto argumentaci za celou svoji stranu. Já se domnívám, že náš přístup je jasný, my prostě se orientujeme programově. Pan předseda to tady řekl, že jsme hlasovali opravdu tu a tam i se sociální demokracií, ale ...
VK:
No, tu a tam, to, pane předsedo, to je ...
MG:
Tak dalo by se to vyjádřit procentuálně.
VK:
To je šarmantní vyjádření dneska v tom horkém létě.
MG:
Dejme tomu, že můžeme naznačit v sociálních otázkách, tam bychom asi se shodli. Ale taky jsme dokázali hlasovat s ODS, kdy šlo o například problematiku takzvaných dekretů prezidenta Beneše, pokud šlo o národní zájmy, a nechali jsme se třeba skandalizovat těmi tiskovinami, o kterých pan předseda mluvil, ať je to Mladá fronta, Lidové noviny, tedy jde o ty noviny, které jsou v rukou německých vydavatelů, kteří prostě nesnášejí, když někdo jde na obranný nacionalismus a chce hájit naše prostě zájmy. Čili to se taky může stát, přitom jsme si na hony vzdálení, ale prostě jsou hodnoty, které budeme muset asi ctíti všichni, pokud jsme v tom dobrém slova smyslu vlastenci.
VK:
Já bych řekl, že opravdu, kdyby bylo možné, abychom české veřejnosti předložili v nějaké jednoduché formě hlasování posledních čtyř let, kdo s kým nejčastěji hlasoval a proti komu, to možná by bylo užitečné a poučné. Pan Grebeníček ví, že nejčastěji ze všech hlasování jsme my hlasovali proti sobě.
MG:
Ale já to nepopírám.
VK:
Ano, já to taky neříkám, že nepopírám. Vícekrát s vámi ...
MG:
Naopak to byly velmi silné konfrontace, i pokud se týká nás dvou.
VK:
Ano. Vícekrát s vámi hlasovala Unie svobody než my, vícekrát s vámi hlasovali lidovci, hodně vícekrát sociální demokracie, čili takhle bylo to rozpětí toho hlasování ve sněmovně a bude nepochybně i nadále. A to právě demonstruje ... tím naznačuji tu svou obavu z toho sto čtyřicet dva, protože lidé žijí ve světě sto jedna a ..
MG:
Ale pozor, v sociální demokracii se něco děje. Jestliže Miloš Zeman mluvil o tom, že kdyby byl v roli Vladimíra Špidly, tak raději by šel cestou menšinové vlády a vyjednával případ od případu s celým spektrem, které se dostalo do parlamentu, já jsem řekl, že to je pro mě zajímavější než dotyk na Koalici, což je pro mě a pro naši stranu nepřijatelné. Čili v tom je ten rozdíl. Pokud by to byl volební program ČSSD, pravděpodobně by měl pan předseda pravdu, že bychom se v některých směrech dotkli sociálnědemokratické orientace, ale v žádném případě by to nebyl podpis tedy bianco šeku, ale prostě případ od případu.
VK:
Čili rozumím tomu, že říkáte, že kdyby nějak vznikla menšinová vláda a dostala podporu, tak potom koalice sto jedenáct, neboli jejich sedmdesát a vašich čtyřicet jedna, to by mohla být velmi častá hlasovací ...
MG:
Pane předsedo, vy dobře víte, že pokud se týká završení privatizačního procesu, a ono toho už moc nezbývá v České republice, tam byste určitě byli se sociálními demokraty zajedno, kdežto my bychom byli určitě proti.
JB:
Nicméně teď hovoříte, pane předsedo, o něčem, co není v tuto chvíli na stole, v tuto chvíli Vladimír Špidla sestavuje vládu s Koalicí, kterou vy vzhledem i k tomu početnímu zastoupení ... považujete ji za velmi obtížnou, pak už i z praktického ...
VK:
Ale teď neříkám, teď neideologizuji, teď nemluvím jako předseda politické strany, teď mluvím jako někdo, kdo bojoval, aby protlačil tu či onu věc.
JB:
Já nyní budu citovat, jak vidí toto sestavování místopředseda ODS Petr Nečas, který říká: "Předpovídám, že do půl roku, ale nanejvýš do roka si sociální demokraté stejně budou dělat, co chtějí, ve spolupráci s komunisty. Unie svobody se pak ocitne v roli užitečných idiotů nebo straničky, která je pro tu vládu vlastně nepotřebná. A oni jsou skutečně závislí na tom, aby v té vládě čtyři roky byli." Poslouží Unie svobody jako, cituji Petra Nečase, užiteční idioti? Co si o tom myslíte?
VK:
Ne, můžu juknout vám do papírů, z kterého je to ...
JB:
To je, prosím, včerejší Právo.
VK:
Že takový slušný, jemný člověk jako Petr Nečas by označil Unii svobody za užitečné idioty, to nevím, ale dobře, tak je to pravda, ano. Nevím, tak já bych tenhle termín nepoužil vzhledem ke své jemnosti příslovečné a známé ...
JB:
Dobře, ale mohou sehrát, použijte jiný, ale mohou sehrát takovou nezáviděníhodnou roli?
VK:
Já tomu rozumím, já vím, že tyto dvě strany prokaučovaly šanci mít koalici sto třináct po minulých volbách, frustrace ze sezení v pasivní roli v parlamentu pro řadu jednotlivců z nich byla neskutečná, neskutečně velká, myslím, že je neskonale větší než u reprezentantů jiných politických stran, kterým jde o kousek víc o ideje, o postoje, o pevná a zásadní stanoviska. Takže já jsem stoprocentně přesvědčen, že oni udělají maximum pro to, aby tuto stojednačlennou koalici udrželi při životě a aby nějaké to ministerské křeslo získali, to je můj soud. Jestli to nazývat užitečné idioty, to určitě já bych neřekl, toto slovo, ale tím Petra Nečase nekritizuji, opravdu ne.
JB:
Vládu ještě neznáme, pojďme k zastoupení jednotlivých stran na důležitých místech v Poslanecké sněmovně. Sociální demokraté razí takzvané poměrné zastoupení, Unie svobody-DEU je naopak tvrdě proti tomu, aby některé z křesel ve vedení Poslanecké sněmovny obsadili komunisté. Co si o tom myslíte, má být poměrné zastoupení?
MG:
My jsme opakovaně k tomu inklinovali, koneckonců ten systém tady fungoval i v letech osmdesát devět - devadesát dva. Následně potom došlo tedy k destrukci tohoto poměrně obvyklého systému, navíc fungoval poměrně úspěšně i v meziválečném období. Naše orientace dokonce je tak vážná tímto směrem, že jsme zvažovali, že by se to promítlo i do jednacího řádu sněmovny, aby to bylo tedy jaksi i zákonnou normou zaštítěno. Pokud jsem zaznamenal, tak Vladimír Špidla skutečně se vyjádřil, že i oni jsou pro poměrné zastoupení. Nejsem si teď zcela jist Občanskou demokratickou stranou, ale mám dojem, že poslední výstupy rovněž naznačují, že berou i takovou orientaci. Koneckonců my jsme naznačili směrem k sociální demokracii, že pokud poměrné zastoupení, tak respektujeme roli ODS, to jest to druhé místo a právo na předsedu sněmovny. Takže my se chováme v tomto naprosto demokraticky a přijmeme tedy to procento účasti, podílu v organizační struktuře sněmovny, které nám přináleží z voleb.
JB:
Pane předsedo, vy jste pro poměrné zastoupení, eventuálně pro to, aby ODS obsadila křeslo předsedy Poslanecké sněmovny?
VK:
Nevím, my jsme o tom opravdu nikdy nemluvili, opravdu ne, opravdu jsme o tom nikdy nemluvili, protože to je pro nás v daném případě druhá, třetí, čtvrtá priorita, která nás trápí, nás trápí ten celek, jak se to událo, jak se země evidentně pootočila doleva, to je pro nás výzva, to je pro nás základní snaha, jak se s tím vypořádat a jak učinit něco, aby to příště tak nebylo. Pro mě to, kdo bude předsedou či místopředsedou zahraničního výboru nebo hospodářského výboru, je, se musím přiznat, o několik pater po mou ...
JB:
Mě zajímá ale ten princip poměrného zastoupení.
VK:
Já bych kvůli tomu neskákal z okna, já bych to klidně přijal, mě to netrápí.
MG:
Já vycházím z toho, že skutečně tedy transparentně se zachoval pan Sobotka, to je předseda poslaneckého klubu ČSSD, zdá se, že i aspirant na ministerský post, byl nominován pro jednání s naší stranou. On to sdělil novinářům a nás jenom informoval o tom, že s námi do vlády nepočítají. My to bereme na vědomí, to není žádné tajemství. A pokud se týká dalších vyjednávání, tak to bude asi na bázi vedení parlamentních klubů. V tu chvíli jsem taky naznačil, že skutečně tak už je to i v jiné rovině pro mě.
VK:
Já opravdu ... jestli můžu tohle říci, to není vůbec něco, kde já bych šel vyjednávat, to opravdu nechám na zastoupení našich poslanců, kvůli tomu nebudu páchat harakiri.
JB:
Ještě jenom taková drobnost. KSČM je připravena vyslat do vedení sněmovny mimo jiné svou místopředsedkyni Zuzku Rujbrovou a ta o vztahu žen a politiky prohlásila, cituji: "V politice budu věčně trpět za to, že nemám camprdlíka. Myslela jsem tím slovem pohlavní úd." Znamená to, že jste paní Rujbrové ten nedostatek odpustili?
MG:
Ne, v naší straně se chováme úplně jinak. Ona je místopředsedkyní strany, místopředsedkyní poslaneckého klubu ...
JB:
Právě proto ... jaksi zaujala mě její slova.
MG:
Velmi pracovitá. Já se přiznám, že se nesnažím nosit v hlavě medailonky každého našeho poslance či funkcionáře, ale o ní mám určitou vědomost, čili vím, že pracovala úspěšně jako soudkyně, v advokacii a podobně, že je velmi zdatná i v parlamentu. Já se spíš domnívám, že to je asi směrem k případné funkci ve sněmovně, kde by to mohlo být limitováno tím, jak je orientována tedy co se týká pohlaví, protože například pan Cyril Svoboda opakovaně mluvil, že on tu rovnost žen příliš jako nevnímá a že by měla být ...
JB:
To je pravda, ten říkal, že ...
MG:
... že žena by měla být podřízena muži a podobně. Jestli to náhodou nesouvisí s tím. Ale já bych ji poprosil, aby nic nevyráběla z krepového papíru, ať prostě je nad věcí ...
JB:
Proboha ...
MG:
Nic jsem neřekl, prostě pro nás je plnohodnotná. Já jsem ale naznačil, že pokud budeme nominovat, tak máme asi okruh pěti lidí. Je skutečností, že jsem uvedl třeba jako dva tipy, to je poslankyně Rujbrová, ale stejně jsem uvedl taky poslance Filipa. Uvidíme nakonec, jestli sociální demokrati společně s Koalicí nepřipraví takovou situaci, že pro nás místo vůbec nebude. My máme s nimi zkušenosti, že jsou všeho schopni.
JB:
Pane předsedo?
VK:
Tak já bych k tomu fenoménu ženských političek nechtěl říkat silácká slova, ale hlavně si myslím, že cokoliv umělého dopočítávat, vnucovat na kandidátky větší počet žen, zavést zákon jako ve Francii, že každá politická strana musí povinně nominovat stejný počet mužů jako žen, to jsou skutečně hlouposti. Jestli něčím to je, tak jsou to urážky pro ženy u nás. Na druhé straně já musím říci, že když jsem byl včera významnou část tohoto krásného letního dne na pražském sněmu ODS, který schvaloval kandidátky na podzimní komunální volby, tak jsem se mračil, jak je tam málo žen v tom pražském seskupení. Jenom stojí za otázku, proč se ženy do toho nederou, jestli přece jenom mají o kousek více ambicí někde jinde nebo méně času na něco jiného, ale já to za žádné vítězství nepovažuji, ale umělé kvóty nebo něco takového, probůh, to snad tady nezavedeme.
MG:
Poslední poznámku. My jsme už v minulosti, když měl na starosti poměrně dost výrazně volby Václav Exner, tady tento princip, to jest silné zastoupení žen, ale ne přemrštěně tedy, tak jak pan předseda o tom mluví, prosazovali. Tentokrát, pokud jsem zaznamenal analytiky v jednotlivých denících, tak údajně KSČM má nejsilnější zastoupení žen, asi kolem třiceti procent ...
JB:
Asi tam za ně bojuje paní místopředsedkyně Rujbrová.
MG:
Nelze to vyloučit, ale já znám i spoustu poslanců, kteří rovněž bojují za ženy.
JB:
Pojďme dál.
ÚTERÝ
JB:
O volbách do třetice. V úterý jsme se dozvěděli, že největšímu českému zvonu puklo v den voleb srdce. Část, která prastarý zvon Zikmund v chrámu svatého Víta na Pražském hradě rozeznívala, se odlomila. Podle legendy by to mělo znamenat, že naši zemi nečekají dobré časy. Zvonaři ale mají jiné vysvětlení.
/ukázka/
redaktor
Takto zněl v prosinci největší český zvon Zikmund, rozezníval se jen výjimečně. Skupina osmi zvoníků ho naposledy rozhoupala v sobotu u příležitosti poutního svátku svatého Víta.
Tomáš STAŘECKÝ, zvoník
Bylo asi takových pět úderů, kdy ten zvuk zvonu byl naprosto ojedinělý, prostě takový jsme ještě nezažili.
redaktor
Potom se ozvala velká rána, půltunové srdce zvonu prorazilo podlahu a propadlo o patro níž. Mnozí v tom vidí symboliku a upozorňují na legendu, podle které nás nečeká nic dobrého.
ANKETA
osoba
Já bych řekl, že uvidíme, co to přinese.
osoba
Přece na pověry se nemá nikdy věřit, ne?
KONEC ANKETY
/konec ukázky/
JB:
Pánové, věříte legendám, přinese zlomené srdce zvonu zlé časy? Pane předsedo?
VK:
Tak já nejsem věřící v tomto smyslu, ale symboliky mají vždycky nějaký smysl, takže když v poslední den naší volební kampaně někde na Ostravsku nám přeběhla černá kočka přes cestu, tak jsme si hned v autě říkali, že to nesignalizuje nic dobrého.
JB:
A vy věříte takové symbolice?
MG:
Já jsem v tomhle strašně ...
VK:
Vy musíte být ateista, pane předsedo.
MG:
Jsem, je to tak. I když jsem vyrostl na jižní Moravě a mám ty nejlepší kontakty a vztahy od školních let s věřícími, se sociálně cítícími, prostě se respektujeme, tolerujeme, ale mně vadí jiná věc. Pokud se týká odborníků, ti nám to vysvětlili, prostě technologie výroby byla jiná před sto, dvě stě, tři sta lety, než je nyní. Jsem přesvědčen, že to srdce, které tam dají, bude opravdu bít, obrazně řečeno, jako zvon, takže ...
VK:
A doleva bude bít, nebo doprava to srdce?
MG:
No, už proto, že jsme oba dva dali najevo, že nepodléháme tady těm různým výkladům ...
VK:
Tedy středové to srdce.
MG:
Tak si myslím, že prostě bude národní, že se tam najdeme všichni bez rozdílu politické příslušnosti. Ale co mi vadí, okamžitě se to spojilo s jakýmsi relativním úspěchem KSČM.
JB:
S rudým nebezpečím se to ...
MG:
Dokonce teď jste zpřesnila možná, nebo analyzovala jste si podrobněji ty věci, to je zavádějící, to je prostě pro mě nepřijatelné. Já si nenosím do studia papírky a noviny a podobně, ale ...
JB:
Teď je máte.
MG:
Teď je mám záměrně z jednoho prostého důvodu, protože se snaží navodit jakési umělé nebezpečí a v zákoutí se ... "Landsmanschaft otevře kancelář v Praze v červenci". Samozřejmě Bernd Posselt, hlavní aktivista, šéf Landsmanschaftu, jo. Nebo "staňte se Němcem," láká Čechy agentura ...
JB:
Neboli vy vidíte nebezpečí ...
MG:
Mohl bych pokračovat, kdy chtějí udělat pořádek v našich sdělovacích prostředcích, ať už je to veřejnoprávní nebo komerční televize, rozhlas nebo podobně. Nebo zkouška sluchu, když vezmete ministryni zahraničních věcí Rakouska, jak diktuje, co musí nový vicepremiér a ministr zahraničí, tady dokonce se to spojuje s osobou Cyrila Svobody, vykonat, to jest například neplatnost Benešových dekretů, zrušit všechny tedy dekrety prezidenta republiky a podobně, tak musím konstatovat, že je to velice rafinovaně sestavený manipulační přístup k našim občanům, kdy chtějí skandalizovat komunisty a ve stylu tedy goebbelsovské propagandy, stokrát opakovaná lež se může stát pravdou, chtějí úplně něco jiného, než tady tvrdí, o tom to je.
JB:
Takže vy vidíte ohrožení poválečného uspořádání. Vy jste chtěl reagovat, pane předsedo?
VK:
No, já jsem chtěl reagovat, že já nenadáván panu Grebeníčkovi. Já jsem nebyl ten, který někdy po roce devadesát si myslel, že se má zakázat komunistická strana, a důvěřoval jsem, jak vidím chybně, že koneckonců ti voliči ji volit nebudou, že ji budou volit stále méně a méně, a proto jsem si myslel, že komunistická strana bude odvolena, jako odvolena pryč z naší země. To byla moje hypotéza, to říkám zcela veřejně, zcela jasně ji přiznávám. Všude ... jezdil jsem po světě a říkal jsem: "Jedna z nejpozitivnějších věcí po roce devadesát u nás byla, že my jsme reformu politického systému udělali pouze liberalizačním krokem." Otevřeli jsme trh politický, každý vstupte, nová politická strana, založte se a bojujte o voliče, nikoho jsme nezakázali, nikoho jsme nezlikvidovali. Já jsem to považoval za pozitivní, říkal jsem si, aspoň se ti lidé nepřelijí přes noc do jiné politické strany s jiným názvem a vše zůstane při starém, proto jsem si říkal, že je dobře, že pan Grebeníček si ponechal své jméno, myslím jméno své strany, každý ví, koho volí, nevolí, to je moje výchozí pozice. Proto já jemu nenadávám, já myslím, že je naprosto legitimní, že on své ideje zastává, mně se zdají nepřijatelné zásadně, nebezpečné, ale respektuji to, čili já nediskutuji o jeho idejích, ani o jeho osobě, já diskutuji jen a jedině o tom, jak je možné, že osmnáct a půl procenta voličů se cítilo osloveno touto ideologií, těmito postoji po půlstaleté zkušenosti s komunismem. Já bych velmi rád přesunul debatu, nemyslím v této Sedmičce, ale vůbec v naší zemi, k tomuto fenoménu. Takže takové ty jednoduché ataky personální se mi zdají hloupé, protože nikam nevedou. Mě velmi zajímá, co se stalo, proč osmnáct a půl procenta po všem, co prožili nebo neprožili, volí tuto ideologii, kterou já samozřejmě musím ...
JB:
A umíte si už odpovědět na tuto otázku alespoň částečně?
VK:
Já si myslím, že to trošičku souvisí s tím, že v té polovině devadesátých let, a já doufám, že nastane někdy klidný čas na hodnocení té první dekády, ten je přepolitizovaní a není, prostě vystoupili na straně jedné koaliční partneři naší vlády se smrtelným rozvracením úspěchu této vlády zevnitř, já myslím, že si na to všichni pamatujeme, o které jde. Myslím, že nastoupil pan Zeman se svými hesly o tunelování a spálené zemi, pan prezident Havel nám zasel blbou náladu a všechno bylo prostě špatně. Pan Grebeníček to viděl též tak, takže pokus bojovat s Klausem celou tuto dobu znesvětil naše devadesátá léta a je to škoda. Jestli jsem to fakt zavinil já, tak to je žalostné, ale já si myslím, že ne. Já si myslím, že to zavinily ambice někoho jiného, neukojené ambice někoho jiného, které byly ochotny znesvětit všechno, co je, jenom pro nějaký krátkodechý politický zisk. A jak vidíme, zisky těchto stran v těchto volbách, tak s výjimkou tady zisku strany pana Grebeníčka, nebyly plusové, ale byly prohrami srovnatelnými nebo většími, než byla prohra ODS.
JB:
Takže poslední slovo k tomuto tématu.
MG:
Pan předseda si opět podržel politickou a lidskou noblesu, já to respektuji, jenom mi trošičku vadí, že nás ztotožnil s viděním pana prezidenta a dalších hlavních aktérů vývoje po roce osmdesát devět ...
VK:
To jsem nic takového neřekl.
MG:
Jenom pokud tomu tak není, tak já jenom chci upřesnit, že my například jsme se nedomnívali, že všechno vyřeší jenom majetkový převrat, změna vlastníka. My jsme pro různé formy vlastnictví, ale my prostě chceme, aby dotyčný vlastník taky měl výkon, aby to bylo ku prospěchu republiky, aby tady byl dynamický rozvoj ekonomiky. My v žádném případě nechceme to, co tady nám podsouvá Koalice, to znamená návrat někam do devatenáctého století, čili to je jasné, chceme efektivní ekonomiku. Ale problém bude asi v tom, že je to provázáno se sociálními aspekty tržní ekonomiky, tam se domnívám, že všichni měli vnímat, že zhruba šedesát procent našich spoluobčanů, podle průzkumu veřejného mínění, tvrdí, že ty sociální jistoty nejsou podle jejich představ, že mají vážné problémy. Ono koneckonců vykazovat průměrný plat čtrnáct a půl tisíce jako úspěch, to je asi, jako když dáte velkou husu tady na stůl, vy ji celou spapáte a my dva se budeme dívat ...
VK:
Paní Bobošíková že by ... to ona je štíhlejší než my dva, pane předsedo.
MG:
To byla nadsázka, že, paní moderátorka to celkem přijala. Děleno třemi vlastně jsme každý měli kousek, že ano, třetinu, takže je to problematičtější. Hlavně se domnívám, že sociální demokracie rovněž nezvládla situaci. Vezměte si nárůst nezaměstnanosti zhruba o dvě stě až dvě stě padesát tisíc našich spoluobčanů. Když vezmete nezaměstnanost na Slovensku dvacetiprocentní, to je asi šest set tisíc, to jsou rysy, které jsou srovnatelné s obdobím třicátých let. Čili tady se domnívám, abychom opravdu byli velice ostražití a dali republice naději, že tu bude funkční ekonomika, budou sociální jistoty a bude tady bezpečnost. To jsou mé základní tři přístupy, ale můžeme se v těch detailech různit.
JB:
Už jenom malá poznámka.
VK:
Já myslím, že to není moc daleko od toho, co bude říkat pan Špidla, to byste si určitě tady mohli plácnout.
MG:
Nechám se překvapit.
VK:
Já bych chtěl říci, že je naprosto pro mě nepřijatelné vyhodnocovat devadesátá léta, polistopadová léta jako majetkový převrat. Já myslím, že se tady stalo něco úplně jiného, tato země se otevřela, zliberalizovala, osvobodila, každý občan dýchá úplně jinak, než dýchal předtím. Gró reforem nebyl majetkový, čemu vy říkáte převrat, to byl nezbytný krok z postátněné ekonomiky. To je jedna věc. Druhá věc, bych chtěl říci, že neházejme tak lehce tím sociálnem. Já vím, že příklady o tom, že známý obrázek boháč a chuďas a kuře rozdělené na půlku, statistik řekne, průměrná spotřeba kuřete jedna polovina denně, já toto znám z učebnic statistiky samozřejmě, ale takhle není debata o sociálním problému. Vy dobře víte, že jestli my jsme se s něčím rvali, tak my jsme se rvali s tím, aby bylo sociálno postaveno před ten výkon, před tu ekonomiku, aby se rozdělovalo dříve, než něco vyrobíme, vykonáme. Vy dobře víte, že já vždycky jsem bojoval proti sociálně-tržní ekonomice ve smyslu tržní ekonomiky s racionální sociální politikou, tohle já myslím, že je úplně jasné. Nám se nepodařila jedna věc v těchto volbách, nám se nepodařilo asi, ať jde o to, jestli naší vinou nebo vinou objektivní nějakou, přesvědčit voliče, že i pro toho chudšího je lepší ta pravicová politika, protože ta zajistí vytvoření toho bohatství, na kterém se budou podílet všichni. To jsme si nechali ukrást nejen my, to si pravice nechá ukrást zhruba na celém světě. A souboj o to, abychom přesvědčili ty chudší, používám-li toto zjednodušené povídání, že je i pro ně lepší, aby zvítězily pravicové postoje, to jsme asi neprodali dostatečným způsobem.
MG:
V tom se právě shodujeme, i když ...
VK:
Já myslím, že lišíme.
MG:
Pozor, shodujeme, že jste, pokud se týká pravice, pravice, jo, teď nechci zužovat jenom na ODS, pravice neuspěla, protože já jsem znovu přesvědčen, že průzkumy veřejného mínění měly vypovídací hodnotu a většina našich spoluobčanů chce mít sociální jistoty a pravice jim doposud tyto sociální jistoty nezabezpečila.
JB:
Pojďme nyní k důsledkům voleb právě pro pravici.
STŘEDA
JB:
Předseda ODS Václav Klaus ve středu oznámil, že dá na následujícím kongresu své strany funkci k dispozici, obdobně se vyjádřili i všichni místopředsedové ODS. Rovněž předsedkyně Unie svobody-DEU Hana Marvanová a celé vedení strany chce dát v září na republikovém shromáždění své funkce k dispozici. Výsledek voleb pokládá unie za fiasko. Předseda ODS Václav Klaus svolal mimořádný kongres své strany na prosinec letošního roku.
/ukázka/
redaktor
Informace o tom, že se Václav Klaus kvůli volebnímu neúspěchu chystá udělat něco zásadního, přicházely po celé dnešní odpoledne. V podvečerním rozhovoru pro BBC pak Klaus oznámil, že to, že na kongresu ODS k dispozici svou funkci dá, je naprosto jasné. Na upřesňující otázky, například, že se hovoří o jeho odchodu už nyní, nechtěl předseda ODS příliš odpovídat.
ROZHOVOR
redaktor
Je pravda, že chcete odstoupit z funkce předsedy ODS?
VK:
Nic takového jsem nikdy nevyhlásil ... odmítám dělat rozhovor ...
KONEC ROZHOVORU
redaktor
Klaus pouze připustil, že během klíčového povolebního jednání ODS dostal od svého syna na mobilní telefon zprávu: "Tati, nemáš to zapotřebí, nech to."
VK:
Ano, to pravda je.
redaktor
K tomu předseda ODS řekl, že k přání rodiny přihlédne.
ROZHOVOR
redaktor
Dáte na přání rodiny tedy?
VK:
To je jeden z důležitých hlasů, který slyším.
KONEC ROZHOVORU
/konec ukázky/
JB:
Pane předsedo, jak vidíte svou další politickou budoucnost?
VK:
Tak já bych hlavně začal tím, že není důvod, abychom propadali depresi a beznaději a dostávali se do defenzívy, na to, já si myslím, ta jedna čtvrtina hlasů je závdavek, který nesmíme promarnit, to je jedna věc. Za druhé, já si myslím, že jsme dosáhli suverénního postavení na pravici a považuji za obrovský úkol nedopustit vymizení pravice, rozvrat pravice. Úkol obnovit a obrodit pravici tady v každém případě je. A proto jestli dostávám stovky mailů, dopisů, faxů a podobně, které nezvládám ani přečíst, tak tam mi všichni připomínají naše heslo před čtyřmi lety, hlavu vzhůru a nepropadat nějakým takovým atakům, protože jestli na nás čtyři roky čpěli hrůzu páni Peheové, Pleslové, Schmarczové a další, tak najednou myšlenka, že dneska mají pravdu, je dětinská a legrační. Já bych k tomu řekl co já. Já jsem samozřejmě si vědom své úlohy v ODS, odmítám ji zase maximalizovat, protože vím, že dopadla velmi různě ODS na různých místech, velmi různě to odpracovala na různých místech a že bych za to ...
JB:
Ve čtyřech krajích předběhli ODS komunisté.
VK:
I komunisté. Ať se kouknou ti leadeři krajů, kde je předběhli nejen socialisté, ale i komunisté. Ale já jsem řekl nejenom, že dávám tu funkci k dispozici, já jsem připraven nekandidovat, nekandidovat znovu na předsedu, nicméně dávám si k tomu dva dovětky, ne si, ale dávám k tomu dva dovětky. Ten první z nich je, budu-li mít jistotu, že ODS zůstává jednotnou politickou stranou, to je věta A, a věta B, budu-li mít jistotu, že ODS zůstane hájit ty hodnoty, pro které jsem ji před jedenácti lety zakládal. To jsou dvě docela srozumitelné věci a já myslím, že mně dávají jasný kompas, kudy mám v následujících měsících tohoto roku putovat. Já tady na základě těchto dvou věcí putovat budu. A hlavně bych ještě dodal k tomu, že o tom rozhodneme my na základě vlastních úvah a ne toho, co píše pan Plesl a pan Pehe, opravdu ne, a pan Schmarcz.
JB:
Jenom jedna taková podotázka. Myslíte si, že teď ODS bude kompaktní? Tam přece musí panovat u spousty lidí velké zklamání, mnozí se viděli být ministry, mít nejrůznější auta s majáčky, prostě mít vliv, mít moc.
VK:
Tak já bych řekl, že jsou jiné strany, kde ta majáčková mentalita existuje, ne u nás ...
JB:
Já vím, ale vy jste přece jenom sahali určitou dobu po tom volebním vítězství.
VK:
Já si myslím, že způsob, jak socialisté se uvelebili ve svých papalášovských autech a majáčkách, neměl obdoby v naší zemi. Prosím vás, nezapomeňte na to. Nikdy bych se já neodvážil nastěhovat do Kramářovy vily, protože bych věděl, že mě za to národ bude seřvávat, že jsem tuto vzácnou památku obsadil pro předsedu vlády. To, že to udělal předseda socialistické vlády, se vůbec nic nestalo. Takhle to bylo s tisíce jinými věcmi. Tohle nám nevyčítejte, to není náš hlavní problém, ten my přežijeme docela dobrým způsobem.
JB:
Je to trochu netypické, nicméně jak vidíte vy jako předseda KSČM další budoucnost občanských demokratů, myslíte si, že ta strana může spět k určité marginalizaci, což by možná bylo i vaše přání, nebo že má šanci znovu, jak tady má pan předseda ambici, být silnou stranou sjednocující pravici a tak dále?
MG:
Především asi to není otázka vysloveně pro mě ...
JB:
Já vím, že je to ...
MG:
Já vím, vy jste to řekla, pan předseda zareagoval, tak jak zareagoval. Netvrdím, že nevnímám jisté výstupy, ať už to začalo třeba primátorem, pražským primátorem, nebo některé aktivity na úrovni krajů a podobně. Mě zaujalo především to, že vedení ODS vystupuje svým způsobem kolektivně až na jednu výjimku a dávají společně k dispozici funkce. Ono to vůbec není jednoduché, pokud takový krok bude učiněn, aby to strávila členská základna, případně tedy potom příslušný kongres a podobně. Já jsem samozřejmě v jiné situaci, v lepší situaci, i když ...
VK:
Vás teď nosí na rukou teď všichni.
MG:
Ne, nemyslím si to, ani se to asi nestane. Ale ono to asi bude spočívat v tom, že poučeni minulostí se vyhýbáme přemrštěnému uctívání jedné osoby či autority jednotlivce, jestli chcete, poučeni kultem osobnosti, takže máme trošičku jiné přístupy v těchto věcech. Ale jinak jsme taky pod mikroskopem a samozřejmě leccos se nemusí taky líbit našim členům a sympatizantům. Je to prostě normální proces v politických stranách, když se vám daří, když jde o hmatatelný výsledek, tak třeba ty sympatie jsou větší, pak se to trochu obrací, to se může stát. Ale jedině zdatný politik to může ustát, pokud je přesvědčen o tom, že jeho konání je nadčasové, a pokud je si vědom toho, že politiku, kterou dělá, je to vlastně běh na dlouhou trať, svým způsobem maratón. Takže já opakuji, česká politická scéna, parlamentní demokracie potřebuje, aby se to kyvadlo opravdu houpalo. A pokud voliči rozhodli směrem doleva, tak je mi líto, že sociální demokraté nechtějí toto téma vzít vážně a svým způsobem znevažují hlas voličů. Ale do budoucna si myslím, že je třeba, aby tady byla pravicová strana, čitelná pravicová strana, která prostě je partnerem pro jednání, i když to jednání může být velice konfrontační, nekompromisní a třeba i nepříjemné.
JB:
Pojďme nyní k poslednímu, ale velmi důležitému tématu.
ČTVRTEK
JB:
Vstup České republiky do Evropské unie se blíží, představitelé evropské patnáctky se tento týden ve španělské Seville shodli na tom, že v prosinci letošního roku by měla dospět ke zdárnému konci jednání až s deseti kandidátskými zeměmi, včetně České republiky. Sama sobě Unie uložila, že se musí do začátku listopadu dohodnout na citlivých finančních otázkách rozšíření, zejména na financování společné zemědělské politiky.
/ukázka/
redaktorka
Kandidátské země, včetně České republiky, se dočkaly urychlení vstupních jednání.
José María AZNAR, španělský premiér
Jednání o vstupu nových zemí by měla skončit už letos v prosinci, myslím, že je to velký úspěch.
redaktorka
Pozorovatelé soudí, že úspěšná dohoda o ukončení vstupních jednání do konce roku byla alespoň malou náplastí na zklamání, které evropským politikům způsobila dopolední porážka fotbalistů Španělska.
/konec ukázky/
JB:
V současné době stojíme před tím, že zřejmě budeme mít vládu, která bude mít ve sněmovně sto jedna mandátů. Spekuluje se také o tom, že post ministra zahraničí zaujme předseda KDU Cyril Svoboda. Je podle vás vláda sto jedna s Cyrilem Svobodou na tak důležitém místě zárukou, že se při vyjednávání budou v Bruselu hájit zájmy českých občanů?
MG:
Já začnu, jestli se díváte na mě.
JB:
Ano na vás.
MG:
Asi tím, že tady naprosto jednoznačně řeknu, že KSČM vnímá procesy integrace Evropy a domnívá se, že to je cesta pro budoucnost. Odmítám, aby nám kdokoliv cokoliv podsouval jiného než to, co máme v programu, a to, co prezentujeme veřejnosti. Ale domnívám se, že máme zkušenosti s našimi politickými partnery, a doslova se děsím skutečnosti, pokud opravdu bude pan Cyril Svoboda ministrem zahraničních věcí, protože to není vyjednavač, to je člověk, který doslova se podbízí Bruselu, ten se choval daleko vstřícněji než sociální demokracie. Já jsem považoval za svoji povinnost na poradách předsedů parlamentních stran se chovat kvalifikovaně, samozřejmě v roli opozičního politika, ale hlavně abychom naplnili ...
JB:
Neboli vy hovoříte ze své konkrétní zkušenosti.
MG:
Samozřejmě. Já bych mohl tady vytáhnout, ale ...
JB:
Ne, bohužel tlačí nás čas.
MG:
... dokumenty, které uplatňoval vůči tomuto grémiu u ministra Kavana pan Cyril Svoboda. On se štítí nějakých základních společných principů, které bychom měli obhajovat v evropských rozměrech jako republika, on se cítí být vázán lidoveckou internacionálou. A je skutečností, že pak se dostal do konfrontace třeba se zde přítomným předsedou ODS nebo se mnou, dostal se do konfrontace. Prostě jeho přístupy jsou neakceptovatelné a ohrožují další vývoj České republiky.
VK:
Ne, já nechci moc souhlasit, abych tady nevytvářel duet s panem Grebeníčkem, ale já nechci se tady pouštět do debaty o EU, máme-li jednu minutu.
JB:
Bohužel musíme končit.
VK:
Vy jste položila konkrétní otázku na pana Cyrila Svobodu. Ano, pro mě není důvěryhodným ministrem zahraničí, já opravdu jsem oněměl hrůzou na jednáních předsedů politických stran u ministra Kavana, kde já jsem žádal: "Vydefinujme si něco jako nejvyšší společný jmenovatel našich zájmů České republiky, se kterým bychom šli, ti tři naši zástupci, do toho slavného Konventu, se kterým by tam šli a měli by toto jako na papíře napsáno, že to je společný zájem a nad ním už budou každý hájit to, co hájit chtějí." Já jsem oněměl hrůzou, kdy on tam doslova řekl: "Já se nemůžu k ničemu takovému nejvyššímu společnému jmenovateli zavazovat, já opravdu se cítím také loajální k evropským křesťansko-demokratickým či lidoveckým stranám." Já myslím, že pan Cyril Svoboda, až mu to někdo řekne, protože nepředpokládám, že se dívá na tento pořad ...
JB:
My se ho na to určitě zeptáme.
VK:
Tak se bude vykroucet určitě, ale já bych řekl, že pro mě, dneska je dvacátého druhého, nebo dvacátého třetího
JB:
Dvacátého třetího.
VK:
Června. Od 1. ledna pro mě nejděsivější formulace, kterou jsem zaslechl na politické scéně, byla tato věta, které já se skutečně bojím a která nepochybně nás také motivovala k určitému chování ve volební kampani, k určitému důrazu na obhajobu českých národních zájmů vůbec a v rámci vstupu do Evropské unie, který nastane, my nebojujeme proti tomu, aby nastal. Ale tohle zase si máme říci férově, já to ... možná, že nejsem drzý prohlašovatel těchto věcí, které uslyším, nechávám si to radši na jednání, ale já myslím, že už je po volbách, ale neovlivnil jsem žádné voliče, ale po volbách už je na místě, abych to takto nahlas a takhle nemilosrdně řekl.
JB:
Poslední slovo, pane předsedo, musíme končit.
MG:
Poslední slovo. Jestli se někomu zdá, že v této věci máme názorovou jakousi blízkost, tak například jsem přesvědčen, že ODS úplně jinak vnímá evropskou sociální chartu ...
VK:
To určitě.
MG:
... princip sociálního státu. Já tvrdím, že my se opravdu výrazně lišíme, pro nás je Evropská unie málo socialistická, pro ODS je příliš socialistická, to jenom na vysvětlenou.
VK:
To je hezká definice.
JB:
Pánové, já vám oběma děkuji za dnešní Sedmičku, přeji vám příjemný zbytek víkendu. Vám také, vážení diváci, na shledanou.
VK:
Na shledanou.
MG:
Na shledanou.